Road Classics na Klínovci
Kolo jako radost, výzva i životní styl. Stovky cyklistů při dalším závodu Road Classics, tentokrát na Klínovci, šlapaly do pedálů naplno a hlavně s chutí. Ať už jeli na čas, nebo jen pro dobrý pocit, všichni měli společný cíl – užít si den na dvou kolech.
Každý závod Road Classics začíná ještě před startem. V mapách, v kopcích, v představách lidí, kteří plánují jízdní trasu. Tak, aby dávala smysl a aby byla potěšením bez rizika. „Musíte si najít trasu v mapě, rozhodnout o kilometrech, to děláme všechno dohromady s klukama. Vymyslíme okruh a když se vymyslí několik variant, tak se musí všechny projet. Něco autem, něco pěšky, něco na kole, protože lesní úseky se samozřejmě autem projet nedají. Mnohdy si to ujasníme v zimě, na horách nám napadne sníh, takže musíme čekat, až sleze,“ vykládá o náročném plánovacím procesu Lubor Tesař, technický ředitel závodu Road Classics a bývalý úspěšný profesionál současně.
Zkušení šampióni po boku jezdců na sdílených kolech
Veškerá snaha se nicméně vyplácí. Spokojených účastníků závodů je dost. „Já si cyklistiku jenom užívám, protože 25 let závodní kariéry je za mnou, ale o to víc mám radši takové akce pro veřejnost, protože lidé, kteří tady na kole jezdí, byli zároveň mými fanoušky. A většina z nich jsou moji kamarádi,“ říká Jiří Ježek, paralympijský vítěz a někdejší mistr světa v cyklistice.
Další závodník, Luis, se přiznal, že si v Praze půjčil kolo sdílené. „Je to těžké kolo, váží sedmnáct kilo, takže zkusím, ale nevím, jaké to bude. Bude to každopádně sranda.“
Když jsou všichni připraveni, zbývá jen počkat na první zásadní moment závodu – odpočítání začátku. Startovní koridor byl na letošním ročníku cyklistického seriálu naplněný téměř osmi sty natěšených cyklistů.
Na zdolání kopců vítězům stačilo něco málo přes tři hodiny
Svoboda, vítr ve vlasech a pocit, že svět pod koly patří jen vám. Přesně o tohle na Klínovci při závodu Road Classics šlo.
Zhruba na sedmdesátém kilometru měli závodníci možnost u občerstvovací zóny doplnit tekutiny a rychle něco sníst, každý pohyb navíc stál síly. „Je to super, kávička v porcelánu a nějaké dobroty k tomu, krásný závod,“ pochvaluje si jeden ze závodníků. A další souhlasí: „Super občerstvení, na to jsem se těšil nejvíc, cesta je zatím dobrá.“
Jedno sto tři kilometry — tak dlouhá je trasa, kterou cyklisté museli urazit. Ti nejrychlejší zdolali vrchol Klínovce po třech hodinách od startu. Tím úplně prvním v cíli byl Kryštof Leffler.
„Mám ze závodu velkou radost, protože to bylo moje první vítězství v silniční kariéře. Závod byl od začátku docela těžký, na trati bylo víc kopců, nešlo jenom o Klínovec, jelo se vysokým tempem. Ve finiši nás tam tak osm v cíli, viděl jsem, že nikdo moc nejede, tak jsem za to zkusil vzít... Velká radost, velká radost,“ hodnotí šampión z Klínovce závod.
Ten ale nebyl jen doménou mužů, na start se postavily i desítky žen. I pro ně byla trať výzvou, kterou mnohé zvládly s obdivuhodným nasazením. Medaile nakonec putovala i k nejrychlejší ženě závodu, kterou byla Eliška Kvasničková. „Já jsem hrozně spokojená, na domácím závodě se mi podařilo vyhrát, ale bylo to samozřejmě poctivé a těžké. Trať byla kopcovitá, ale znám tady i horší kopce, takže myslím si, že se to dalo,“ říká.
Road Classics patří cyklistům i těm, kteří jim přijdou fandit. Jak všichni přítomní dobře vědí – radost roste sdílením.
