Pohár Jaroslava Haška
Už v tom zase lítali – přesně to se dá říct o nadšencích, kteří každý rok měří síly v jediném dálkovém závodě horkovzdušných balonů v České republice. I letos bylo možné vidět na nebi přehlídku pestrých barev a hlavně adrenalinu. Extrémní souboj ve vzduchu má jasný cíl – doletět co nejdál od místa startu, ale nepřekonat přitom státní hranici.
Let balonem má být krásný zážitek, kdy se bezpečně vzneseme do vzduchu a kolem nás hezky plyne krajina. Na letiště v Kejžlici v pomyslném středu republiky ale míří zkušení balonáři z úplně jiného důvodu – za adrenalinem a aby si sáhli na dno svých sil.
Závod od východu do západu Slunce
Na začátku byl jen takový nápad, z počáteční recese se ale nakonec stala tradice. „Mně se vždycky strašně líbily dlouhé závody Gordona Benetta a nikdo v Čechách takovou soutěž nedělal. A protože mi kopírování Benetta přišlo vtipné, nazval jsem to Pohár Jaroslava Haška, protože Hašek tady nedaleko žil a psal Švejka,“ říká v pořadu Prima Česko Miloš Kovář, hlavní pořadatel závodu.
ČTĚTE TAKÉ: Ráj fandů železnice. Vimperskou lampárnu zdobí historické poklady, výpravka či decimálka
Drtivá většina posádek musí v koši vydržet devět hodin a čelit problémům s palivem nebo výkyvům počasí. I přesto se letos vzneslo do vzduchu 18 balonů. Zapojit se do náročného závodu znamená pokaždé výzvu.
„Pravidlem je, že se nesmí překročit hranice České republiky. A stalo se, že pilot přistál na hranicích, balon položil do Rakouska a byl diskvalifikován,“ vzpomíná Martin Motyka, účastník závodu.
Další závodnice, Jarmila Daňhelová, má jasno v tom, že si let chce hlavně užít. „Kam doletíme, tam doletíme. Ale i kdybychom nedoletěli nikam daleko, pořád je to paráda.“
„Manželka nám udělala tousty, takže jídlo máme zajištěné, toaletu jsme ještě neřešili, bohužel se nedá mezipřistát, takže nevíme, co budeme dělat. Ale něco snad vymyslíme během letu,“ říká pro změnu Evžen Rajzl, i on je účastníkem závodu.
Vítězové přistáli na Domažlicku
Přípravy se nesmí podcenit, ať už vás vítr unáší kamkoliv, a to dobře věděli i letošní favoriti. „Jde o to, jakou si kdo nastaví strategii, spotřebu plynu... Protože poletíme pravděpodobně až do západu slunce, takže to bude rozhodovat,“ uvedl Ladislav Kouba, který ve chvíli natáčení reportáže ještě netušil, že závod stejně jako loni vyhraje i letos.
O strategii bylo přitom podle jeho kolegy a taktéž vítěze, Davida Línka, předem jasno: „Máme ambice doletět co nejdál. Budeme stoupat někam, kde to bude nejrychlejší, a tam chceme vydržet devět hodin do západu slunce, což je konec soutěže, a tam označíme svůj výsledek.“
Někdo zamířil domů na Moravu, někdo zase na Šumavu. Z favoritů pátého ročníku poháru se nakonec stali vítězové. Ostřílení balonáři doletěli 195 kilometrů daleko a přistáli poblíž samoty na Domažlicku. Za ten sud piva to stálo. I tentokrát v cíli rozhodovaly pouhé metry od hranic.
