Včera se na Václavském náměstí konala demonstrace organizovaná za demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové a za nezávislost justice. Ve skutečnosti se však akce proměnila v kritiku premiéra Andreje Babiše. To ostatně potvrdily v médiích i mnohé osobnosti. Organizátoři odhadují účast 50 tisíc lidí.
Z demonstrace uveďme podstatné - a to, že její organizátor Mikuláč Minář, předseda spolku Milion chvilek pro demokracii, veřejně vyzval premiéra Andreje Babiše k televizní diskuzi. Ten odmítl na výzvu reagovat a doporučil organizátorovi demonstrace, aby si založil vlastní poltickou stranu a šel s ní do voleb.
Obdobně na demonstraci reagoval předseda Sněmovny a místopředseda Hnutí Ano Radek Vondráček, když upozornil, že tento způsob veřejného projevu nepřináší nic pozitivního a rovněž navrhl, že lidé by se měli vyjádřit prostřednictvím voleb.
Za demonstrující se vyjádřila herečka Aňa Geislerová: „Myslím, že tady všichni demonstrujeme za demisi pana Babiše, za nezávislost justice a zkrátka za to, aby poměry v této zemi byly tak, jak mají bejt – to je v pořádku.“
Názory na demonstraci se různí, ale je shoda, že je to důsledek politické chyby
K demonstraci se v přímém přenosu veřejnoprávní televize vyjádřil politolog Lukáš Valeš ze Západočeské univerzity v Plzni a Newton College: „Je to zajímavá, možná důležitá forma občanského protestu, je to nějaký projev občanské nespokojenosti. Ale jak tento projev bude transportován do reálné politiky, to je myslím si zcela jiná otázka a v tomto směru bych byl trošku skeptický. Poměrně velký protest se v Česku konal i před dvaceti lety. Po akci Děkujeme, odejděte!, která cílila na Miloše Zemana a Václava Klause, se nestalo vůbec nic.“
Novinář a šéfredaktor serveru Listy.cz Václav Žák v televizní diskuzi uvedl na obranu Marie Benešové: „Nevidím ohrožení nezávislosti justice ani demokracie. To, že lidé nejsou spojení s momentálním vývojem politiky a zdá se jim být politika netransparentní, mají pochybnosti o roli některých čelných politiků. Ty pochybnosti jsou v mnoha případech oprávněné, a tak že demonstrují, je v pořádku. Připadá mi ale podivné, že protestují právě proti Marii Benešové, neboť to, že máme státní zastupitelství, o které se máme bát, to je zásluha Marie Benešové. Nástup paní Benešové nyní je krajní politická nešikovnost. Můžeme také na to nahlížet tak, že prestiž Marie Benešové měla ubezpečit veřejnost, že s případem Babiš bude naloženo korektně. Upřímně, člověk, který se postavil proti rozvratu prokuratury v devadesátých letech, aby se nechal zmanipulovat k tomu, aby se věnoval jednomu případu a tomu obětoval svoji profesní čest a integritu - to mi přijde naprosto nepravděpodobné… To, že lidé protestují proti Marii Benešové, vyjadřují nespokojenost s premiérem a prezidentem.“
Jistě mnozí, kteří včera sledovali v médiích názory mnoha politologů na demostraci, zaregistrovali to, že mluvili stejně jako Václav Žák o jmenování Marie Benešové jako o politické chybě a špatném načasování jejího uvedení do funkce.
Názor právníka
V souvislosti s děním v ulicích i české justici jsme položili několik otázek právníkovi Tomáši Sokolovi.
Je podle vás paní ministryně Benešová opravdu tak nedůvěryhodná, že už počtvrté jdou lidé do ulic?
Je to poněkud složitější, protože příčina se tady míjí s následkem. Soudě podle výsledků voleb a různých průzkumů má pan premiér značnou schopnost získat si důvěru lidu. Soudě ovšem podle demonstrací, má i slušnou schopnost získat si nedůvěru. Důvěra i nedůvěra v politika mohou být racionální i iracionální, případně mixem obojího. Ale kdokoliv má právo dát svůj pocit důvěry nebo nedůvěry na vědomí.
Ohrožují její návrhy na zrušení nejvyšších státních zastupitelství nezávislost soudů?
Já osobně mám racionální důvod věřit v integritu justičního systému, a to včetně toho, že i s obžalovaným premiérem se vypořádá jako s kterýmkoliv jiným obžalovaným. Ale chápu ty, kteří, možná trochu iracionálně, cítí nedůvěru k celému tomu justičnímu black boxu, protože dovnitř do něj nevidí, ale zvenčí ho obsluhuje člověk, který má na krku obžalobu ze závažného trestného činu. Problém je tedy primárně v nedůvěře v toho, kdo ministryni spravedlnosti jmenoval a v podezření, že sleduje jakési své nepříliš čisté cíle.
Současnou situaci nevnímám jako ohrožení demokracie, protože prostě nevěřím, že by ji bylo možné závažně ohrozit, i kdyby ministr spravedlnosti chtěl být jakýmsi bílým koněm někoho jiného, například svého stranického kolegy, nebo prostě jen premiéra. Ostatně obecně vzato, demokracie dokáží přežít hodně cinklé ministry. Jaká bude nynější ministryně, se teprve uvidí, jisté je, že už nyní je pod hodně silným zvětšovacím sklem, což se projevuje už i zcela iracionální nedůvěrou k otevření diskuze o změně soudního systému, jenž je evergreenem posledních 20 let, aniž by to kdy kohokoliv vzrušilo. Totéž se týká vrchních zastupitelství. Navíc nejde o návrhy, ale o jakési znovuotevření diskuse.
Je tím české soudnictví opravdu v ohrožení nebo je to kampaň před volbami do EU, jak tvrdí pan premiér?
Na dotaz, zda jsou současné protesty důvodné, nemohu říct nic jiného, že důvodné jsou vždycky, když má někdo dostatečně silný pocit protestovat. To je podstata svobody slova a svobody shromažďování. Pakliže ovšem politik s relativně velkou mocí a nepěkným obviněním z trestného činu veřejně vyzná své přesvědčení, že trestní stíhání si lze objednat, hloubavější poddané napadne, jestli on nezná trik, jak by to šlo i obráceně. A pak jaký div, že se začnou rojit. Což ještě neznamená, že se s tím někdo nesveze v rámci kampaně před volbami do EU. Jenže to už je jen vedlejší důsledek.
Romana Navarová, Mirko Radušević