Zvířecí hrdinové: Desátník Wojtek –⁠ polský válečný hrdina, který miloval pivo

Osiřelé mládě

Když se rozdělilo Polsko mezi sověty a nacisty (Pakt Molotov–Ribbentrop), 300 tisíc polských zajatců putovalo do pracovních táborů na Sibiř. Jenže pak po spuštění plánu Barbarossa (útok německých nacistických vojsk proti Sovětskému svazu, který porušil jejich dohodu o spolupráci a přátelství) se Stalinovi tito vězni hodili, a tak polské občany „amnestoval“ a pak s Brity uzavřel dohodu o zformování exilové polské armády. Propuštění Poláci měli bojovat pod vedením Britů, ale dopravit se tam měli přes Blízký Východ, aby se vyhli nacistům. Právě v Íránu jedna z jednotek narazila na perského chlapce, kterému se v pytli cosi hýbalo. Bylo to osiřelé mládě medvěda syrského (hnědého), kterému lovci zabili matku. Ihned si ho zamilovali a tak ho s chlapcem vyhandlovali za pár masových konzerv a rozhodli se vzít zvíře s sebou na cesty. Pojmenovali ho typickým polským jménem –⁠ Wojtek (Vojtěch).

Mléko z láhve od vodky

Zpočátku ho krmili, byl ještě moc malý. Hlavně kondenzovaným mlékem, které pil ze skleněné láhve od vodky a možná i tak vznikla jeho závislost na skleněných láhvích. Později z nich velmi rád pil pivo. Vojáci měli Wojtka jako rovnoceného parťáka, krmili ho samými dobrotami od medu, ovoce po zmíněné pivo, které dostával za odměnu. Medvěd se brzy naučil lidským návykům a hlavně k lidem velmi přilnul. Vždy věděl, kde jsou jeho limity a například, když se ze hry s vojáky pral (vážil 400 kilogramů), nikdy nikomu neublížil, věděl, kdy je čas „boj“ ukončit a na signál míru jim olízl tvář.

Galerie s fotografiemi Wojtka a jeho jednotky.

Hospody, pivo i cigarety

Miloval sezení po hospodách, pivo, cigarety, které využíval jako žvýkačku, ježdění v dodávce na místě spolujezdce a naučil se i salutovat. Skvěle vycházel nejen s vojáky, ale i dalšími zvířaty v jednotce, například s důstojníkovým dalmatinem. Spával v muničním skladu, kam se jednou vplížil špeh a spící medvěd ho natolik vyděsil, že svým křikem vzbudil stráže. Díky tomu vojáci zjistili pozice nepřátelských vojsk. Odměnou dobrému vojákovi Wojtkovi byla láhev pivka.

Vojáci ale vzpomínali i na to, jak se v noci medvěd propašovával do ubikací svých kamarádů a spával s nimi, protože mu ve skladu bylo smutno. V roce 1944 už jako dospělý medvěd byl se svou skupinou v Egyptě a dokonce se naučil i otevřít sprchu a otočit kohoutek, prý dokázal vypotřebovat i všechnu vodu, kterou měla jednotka na příděl.

Hlavní nosič střeliva

Když se jeho skupina měla v Egyptě nalodit na plavbu do Itálie, nastal problém, jelikož na palubu nesměla zvířata. Jeho jednotka se ho však nehodlala vzdát a tak mu vystavila vlastní služební číslo a udělala z něho oficiálně vojína –⁠ desátníka 22. dělostřelecké roty. Salutovat koneckonců uměl. K tomu se váže vtipná historka, kdy po vylodění v Itálii na příkaz britského důstojníka se vojín Wojtek jako jediný z jednotky nedostavil na nástup. Po jeho příchodu však důstojník se smíchem mávl rukou.

Při bojích na Apeninském poloostrově a slavné ofenzivě kláštera Monte Cassino, nosil Wojtek ve dne v noci několik dní vojákům do předních linií desetikilové krabice s granáty. Podle většiny článků vojáci udiveně vzpomínali na to, jak byl šikovný a že nic nikdy nerozsypal. Někteří ale tvrdí, že krabice byly prázdné a šlo jen o senzaci pro tisk. Každopádně se medvěd nesoucí dělostřelecký náboj nakonec dostal i na odznak jednotky.

Konec války a dožití v zoo

Se svou armádou prošel celou Itálii a na bojišti se choval jako zkušený voják. Po demobilizaci a konci války se rozhodlo mnoho vojáků do vlasti nevracet, jelikož bylo jasné, že spadne do sovětské sféry vlivu. Vojáci, kteří během války bojovali na západní frontě, byli domácími komunisty pronásledováni, a tak se řešilo, co s Wojtkem. Nakonec našel domov v edinburské zoo, kam ho jeho věrní kamarádi chodili navštěvovat a přes protesty tamních pracovníků mu nosili pivo a cigarety. Často za ním prý i skákali do výběhu, aby se poprali a společně zašaškovali, což pracovníci zoo neradi trpěli, ale vzhledem k hrdinství a věhlasu Wojtka, museli. Patřil k hlavní atrakci.

Desátník 22. dělostřelecké roty Wojtek zemřel symbolicky ve věku 22 let v roce 1963 a nakonec se dočkal památníků od Kanady až po Polsko, které sice během své vojenské kariéry nikdy nenavštívil, ale pomyslně bylo jeho domovem, protože po boku svých krajanů bojoval za jeho svobodu.