Zvířecí hrdinové: Kůň, kterého Němci nemohli zabít, a Sefton, který se nebál IRA

Kůň Warrior

„Viděl jsem, jak kousek od něj vybuchl granát a on klidně stál – jen otočil hlavu a lhostejně se díval na stoupající kouř,“ píše generál Seely o koni, se kterým prožil čtyři roky na západní frontě. Sám generál napsal o tomto osudovém spojení v roce 1934 knihu. Jeho příběh zaujal i samotného Spielberga.

Generál Seely byl milovníkem koní a po celou dobu války zdůrazňoval jejich význam. „Jeden kůň má větší cenu než dvě letadla,“ píše tehdejšímu ministru války, Lordu Haldaneovi.

Své znalosti o koních přebírá od Holanďanů i Arabů, odkud si také přiveze matku Warriora, klisnu s pohádkovým jménem Cinderella. Jezdí na ní v době búrských válek a převáží ji s sebou z jednoho kontinentu na druhý, až do svého sídla na ostrově Wight. Spojením s plnokrevným Straybitem se narodí legenda. Kůň, kterého nelze zabít – hřebec Warrior.

Jeho válečný příběh se píše od srpna roku 1914 na západní frontě, kde zůstal celou válku. Na rozdíl od 900 tisíc ostatních koní západní fronty a 8 milionů, kteří přišli o život během kruté první světové války, Warrior přežije a po válce ještě vítězí v dostihu Point-to-point na ostrově Wight, kde se dožije vedle Seelyho úctyhodných 33 let.

Během války však utrpěl mnoho zranění. Například v bitvě u Ypre se brodil v bahně pod neustálou palbou z děl a pušek. Generál popisuje jeho statečnost, když kousek od Warriora dopadl granát, který se rozlomil. Jedna polovina zasáhla jiného koně do prsou a doslovně ho to rozpůlilo. Warrior stál opodál, ale ani se nehnul. Čekal na svého pána. Neopustil ho. Palba, déšť, bahno, mráz a těžko sjízdné cesty, to vše tento kůň, na rozdíl od jiných nešťastníků, přežil. Když jednou uvízl u Sommy, kde byl terén velmi náročný. Němci na něho vystříleli celý zásobník, ale on i zde přežil. Generál ve své knize vtipkoval, že Němci nevyrobili kulku, která by Warriora zabila. Asi nejblíže smrti se ocitl, když spolu se senem sežral střepinu. Dostal velmi vážnou koliku, naštěstí díky veterinářům na frontě přežil.

Jeho příběh má šťastný konec, jelikož se dožil konce války a dostalo se mu poct i krásného zbytku života, který si rozhodně zasloužil. I tak ale s sebou jeho odkaz a příběh nese vzpomínku na šílená zvěrstva, která se děla lidem, koním a mulám a neměla by být zapomenuta. O návrat několika tisíc koní bezpečně zpět do Británie se zasloužil velký milovník zvířat Sir Winston Churchill.

Tento majestátný kůň obdržel zvířecí obdobu Viktoriina kříže (Marie Dickinové), nejvyššího možného britského vyznamenání za statečnost.

Kůň Sefton

Sefron strávil 17 let v aktivní vojenské službě, i když ne přímo na bojišti, i tak do rubriky „Zvířecí hrdinové“ rozhodně patří, a to díky své odvaze.

Původně irského vraníka koupila britské armáda, která ho přiřadila ke královské gardě. Po patnácti letech služby, roku 1982 se účastnil výměny stáží u Buckinghamského paláce, když tam zrovna vybuchla bomba nastražená Irskou republikánskou armádou.

Seftona bomba velmi vážně poranila a dalších sedm koní zemřelo. Na svém těle měl 38 ran, zraněnou měl hlavu, bok, přeťatou krční tepnu i popálené pravé oko. Jako jediný se však nesplašil a neshodil ze sedla svého jezdce. Díky tomu se včas dostal na veterinu, a i když jeho zranění byla velmi vážná a na operačním sále strávil 8 hodin, útok přežil. A co víc, vrátil se do aktivní služby. Dožil se několika vyznamenání, zaslouženého odpočinku a odešel v krásných 30 letech.