ANALÝZA: Čínské investice v Česku míří do ztrát. Asijského hegemona válcují Korea i Japonsko

Čínské investice byly pro bývalého prezidenta Zemana jedním z hlavních témat zejména v jeho prvním funkčním období mezi lety 2013 a 2018, kdy často mluvil o ekonomické diplomacii. V roce 2014 proběhla jeho první státní návštěva Číny, při které propagoval například českého krtečka nebo se setkal s prezidentem Si Ťin-pchingem, a to spolu s šéfem PPF Petrem Kellnerem. V roce 2016 podepsal Zeman s čínským prezidentem Žofínské memorandum, které mělo přinést investice za 230 miliard korun. Z těch se ale povedl jen zlomek.

Během návštěvy vznikla také nyní již slavná fotografie Zemana se Si Ťin-pchingem, na které si oba státníci připíjejí třetinkovými sklenicemi Plzeňského prazdroje. I když se mnozí mohli domnívat, že Pilsner Urquell může skončit v čínských rukou, následující měsíce nás přesvědčily o opaku. Plzeňský Prazdroj totiž v roce 2017 od firmy SABMiller koupila japonská společnost Asahi. Čínské straně tak zůstala jen o několik řádů méně slavná společnost Pivovary Lobkowicz Group, kterou investoři ze Šanghaje ovládli již v roce 2015. A ruku na srdce, ani zde to neskončilo slavně. Kromě toho bychom ale našli další ne zcela zdařilé obchodní případy i v jiných sektorech podnikání. Stačí si vybrat – ukázat je možné na finanční i mediální domy.

Jak si ale čínské investice od podepsání memoranda vedly? Přímé investice ze zahraničí názorně ukazují data České národní banky. Statistika se skládá ze tří částí, tedy základního kapitálu, reinvestovaného zisku a ostatního kapitálu. V roce 2017 provedla Čína v České republice investice za 14 miliard. Čínské investice ale zároveň vygenerovaly ztrátu více než 7 miliard korun v položce reinvestovaného zisku. V dalším roce investice dosáhly 15,4 miliardy korun a ztráta ukazovala 11 miliard korun. Memorandum se nenaplnilo. Překvapení? Ne tak docela. Už v době jeho podpisu mnozí upozorňovali, že zatímco v Česku vnímáme podobné dokumenty téměř jako smlouvu a hotovou věc, tak Čína materiály považuje spíše za prospěchářskou zdvořilost. K jejich signování pak přistupuje i v okamžiku, kdy je téměř jisté, že se daným projektům stejně věnovat nebude.

Přehled přímých investic asijských zemí v Česku

Pro úplnost dodejme, že podobné díry vykazovaly čínské investice i za rok 2021. Podle dat centrální banky investovala asijská velmoc předminulý rok 11,9 miliardy korun. V investicích se ale vytvořila ztráta téměř 17 miliard korun. Situace se tedy nelepší a daleko více a lépe v tuzemsku utrácejí státy jako Japonsko nebo Jižní Korea, jež je dokonce nejsilnějším mimoevropským investorem v České republice. Na tuzemském trhu působí například automobilka Hyundai, společnost Doosan nebo SungWoo Hitech. Za Japonsko jmenujme automobilku Toyota Motor Manufacturing CR a za Tchaj-wan například Foxconn.

ČTĚTE TAKÉ: Když nezlevníš, budeš na seznamu. Nekula přitvrdil boj s obchody, vadí to i některým kolegům

Zcela jasná jsou vedle toho například i data české agentury pro podporu byznysu CzechInvest za posledních 30 let. Organizace uvádí, že největší dojednanou investiční akcí je výstavba korejské automobilky Hyundai Motor Manufacturing Czech za 34,4 miliardy korun v Nošovicích oznámená v roce 2006. Další v pořadí je japonsko-francouzská spolupráce Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech v Kolíně za 23,5 miliardy korun dojednaná v roce 2002. Trojici největších investičních akcí uzavírá další korejská firma, Nexen Tire Corporation Czech, která svůj záměr na výstavbu závodu na výrobu pneumatik za 22,8 miliardy korun oznámila v roce 2014. Kde je Čína? Mezi asijskými zeměmi nejdůležitějšími pro české hospodářství očividně ne.

Obchodní výměna v záporu

Kromě investic je dalším výmluvným ukazatelem také bilance zahraniční obchod s jednotlivými státy. V tomto směru Česká republika s asijskými zeměmi většinou pokulhává. A kde je to patrné nejvíce? Ano, data nelžou, je to Čína. Ta je sice pro Českou republiku klíčovým obchodním partnerem, ale rozhodně ne takovým stylem, jak by si ekonomové přáli. Čína na tuzemský trh v minulém roce přivezla 2,12 milionu tun zboží za 1 041 miliard korun. Stala se tím druhým největším importérem do ČR, hned za Německem. To by samo o sobě ještě nemuselo být špatnou zprávou. Problém je však možné spatřovat už v tom, že zatímco Německo k nám dováží převážně komponenty pro automotive roztáčející kola našeho průmyslu, z Číny do Česka proudí hlavně hory levné elektroniky.

Další komplikací stojící v cestě snahám označit obchodní výměnu mezi Českem a Čínou za úspěšnou je pohled na tuzemský export. Aniž bychom nyní hodnotili, jestli se zdejším firmám na vzdáleném trhu nedaří nebo o něj prostě nemají zájem, výsledná data mluví jednoznačně. Do asijské velmoci loni směřovalo jen 708 tisíc tun zboží za 63 miliard korun. To stačí až na 16. místo v exportním žebříčku a na zápornou bilanci v astronomické výši 977 miliard korun. Proexportně orientovaná česká ekonomika proto důvod k jásotu nemá.

Ptáte se, proč tomu tak je? Na vině může být několik faktorů, kvůli kterým se českým firmám ve velkém nedaří. Problémy například vykazuje Škoda Auto, která uvažuje o stažení z čínského trhu. Zatímco v roce 2018 šlo pro českou automobilku o hlavní odbytiště (341 tisíc prodaných vozů), do roku 2022 se stihly tamní prodeje smrsknout na „pouhých“ 44 600 aut. Šéf automobilky Klaus Zellmer to vysvětlil tím, že na trhu panuje velká konkurence a značka by se mohla orientovat spíše na indický trh... Vedle toho se ale už v roce 2015 z Číny stáhla společnost Koh-i-noor, která si stěžovala zejména na komplikovanou logistiku, složitou administrativu nebo stoupající náklady na dopravu. A příkladů by se našlo víc.

Nespolehlivý partner

V neposlední řadě si musí firmy se zájmem o vzdálený trh zvyknout také na to, že čínské společnosti ve velkém kopírují know-how od západních konkurentů. S překážkami a obtížemi se ale musel vypořádat i takový gigant, jako je Home Credit ze skupiny PPF. V Číně totiž platí obecné pravidlo o vyvádění kapitálu mimo zemi. Společnosti, ať už jsou ze Spojených států, nebo z České republiky, musí žádat o repatriaci zisků. Jedná se o dlouhodobý nástroj, kterým chce asijský hegemon zabránit odlivu peněz mimo své hranice. Aktuálně, po covidové krizi, splátková společnost ze skupiny PPF své aktivity v Číně spíše tlumí.

Samostatnou kapitolu by vedle toho mohla tvořit otázka cestovního ruchu. Zatímco v roce 2018 Český statistický úřad hlásil, že počet čínských turistů v tuzemsku vzrostl o 26,5 procenta na více než 600 tisíc návštěvníků (třetí místo za Němci a Slováky), ve zprávě za rok 2022 už statistici Čínu ani neuvádí. A není divu. V Česku na čínského turistu téměř nenarazíte, stejně jako byste údaje o příjezdech z Číny marně hledali v tabulce TOP 10 zemí, jejichž občané do Česka za dovolenou míří.

A co za pomalým úpadkem česko-čínských vztahů stojí? Je to konec Miloše Zemana ve funkci prezidenta nebo koaliční koketování s Tchaj-wanem? Jde snad o návrat k silnějšímu akcentování lidských práv v naší zahraniční politice? Rozdílný pohled na válku na Ukrajině? Nebo se čínská strana rozzlobila už kvůli nešťastnému konci podnikání skupiny CEFC v tuzemsku? Z důvodu nemožnosti stavět u nás infrastrukturu? Případně kvůli postupu NÚKIB, jenž varoval před nebezpečností technologických firem Huawei a ZTE? Jednoho viníka hledat těžko, dohromady se však o smrtelný koktejl jednat může. A pokud mělo být Česko vstupní branou Číny do Evropy, tak musíme konstatovat, že tahle vrata zůstala zavřená.

Záporná bilance s Japonskem i Malajsií

Buďme ale spravedliví. Čína samozřejmě není jedinou zemí z Asie, se kterou má Česká republika například zápornou obchodní bilanci. Dokládá to i tabulka níže. Do Vietnamu třeba proudí od tuzemských výrobců zboží v objemu 14 tisíc tun za 2,5 miliardy korun. Do České republiky ale dovážíme až 134 tisíc tun zboží v částce 53 miliard korun. I zde můžeme vidět zápornou bilanci, tentokrát ve výši 50,5 miliardy korun.

To samé platí i pro Tchaj-wan, Jižní Koreu, Malajsii nebo Japonsko. Kladnou bilanci lze dohledat u Singapuru (3,9 miliard korun) a Hongkongu (6,7 miliard korun).

Přehled obchodní výměny asijských zemí a ČR

Závěrečné hodnocení? I z výše popsaného důvodu vedla podnikatelská mise s premiérem Petrem Fialou do asijských zemích. Na část cesty se připojil i viceprezident Hospodářské komory Michal Štefl, podle kterého je Asie rozvíjejícím se trhem se spoustou příležitostí. „Celý svět před 30 a 40 lety přesunul do Číny a do Asie řadu výrob. Například těžký ocelářský průmysl nebo textilní průmysl. Nyní nejsme schopni cenově konkurovat ekonomikám, které mají velmi levnou pracovní sílu. I z toho důvodu je zahraniční obchod s těmito zeměmi v záporu,“ řekl pro CNN Prima NEWS Štefl.