Následky raketových útoků v Kyjevě
Ruské síly na Ukrajině zažívají jeden nezdar za druhým. Nejen, že na řadě míst musí před obránci ustupovat a přichází o dobytá území, ale tvrdou ranou pro ně je i nedělní exploze na Krymském mostě. Vladimir Putin a jeho lidé zjevně nedokáží unést pokoření a výsměch, kterého se mu na Ukrajině a na Západě dostává, tudíž se uchyluje k jiné strategii. Svými útoky na civilní obyvatelstvo v ukrajinských městech se definitivně upnul k teroru.
Vládce Ruska neprožívá šťastné období. Putin sice čerstvě oslavil životní jubileum v podobě 70. narozenin, ale kvůli válce na Ukrajině vůbec nemá důvod k radosti. Jeho silám se už týdny nedaří – postupně vyprazdňují své pozice před postupujícími Ukrajinci, kteří díky vyčerpání Rusů a moderním zbraním od západních mocností převzali iniciativu na frontách.
Další tvrdou ránou ruské prestiži a potažmo i Putinově respektu byla nedělní exploze na Krymském mostu přes Kerčskou úžinu. Nejen, že se tímto úderem značně zhorší zásobování a transport mezi Krymem a pevninským Ruskem, jde především o poničení symbolu ruské anexe, protože most Rusko postavilo až poté, co se Krymu zmocnilo. Slavnostní otevření bylo teprve v roce 2018 a jako první jej ceremoniálně přejel právě Putin.
Ruské hlavě státu i proto kvůli incidentu zůstal místo narozeninového potěšení jen vztek. Následně už pro Putina nebyl problém vyslyšet výzvy k pomstě, jež v rozlohou největší zemi světa v souvislosti s poškozením Krymského mostu zaznívaly. Následoval teror. V neděli ruské rakety tvrdě zasáhly obytnou čtvrť v ukrajinském Záporoží. Dosavadní bilance je 12 mrtvých, včetně dvou dětí, a desítky raněných. Nemusí jít přitom o konečné číslo, protože záchranáři stále prohledávají sutiny rozbořených domů.
Hněv Putina pak Ukrajinci ještě více pocítili v pondělí dopoledne. Ruské rakety postupně zasáhly Kyjev, Lvov, Černigov nebo Žytomyr, tedy na velká města vzdálená frontovým liniím. Střely dopadly na parky, náměstí nebo obytné čtvrti – jde zcela jasně o oblasti, které vojensky nemají žádný význam. Kreml se zkrátka a dobře rozhodl si svou frustraci vybít kde se dá. Tím pádem pálí raketami i na běžné civilisty a oblasti, jež nemají strategický potenciál.
Ukrajinci zuří
Rusové se dušují, že pálili na oprávněné cíle. „Ruské ozbrojené síly masivně zaútočily přesnými střelami s dlouhým doletem na cíle vojenského velení, komunikace a energetickou síť Ukrajiny. Účel útoku byl splněn. Všechny určené objekty byly zasaženy,“ popsal v pondělí mluvčí ruského ministerstva obrany Igor Konašenkov.
Záběry a fotografie z ukrajinských měst ovšem ukazují poraněné civilisty a zničené parky, obytné či kancelářské budovy a ohořelá osobní auta. Ukrajinci hovoří o tom, že Rusové se otevřeně dopouští terorismu. „Putin nebyl ‚vyprovokován‘ k tomu, aby rozpoutal raketový teror za ‚Krymský most‘. Rusko neustále útočilo na Ukrajinu raketami už před mostem. Putin je zoufalý kvůli porážkám na bojišti a tak využívá raketový teror, aby zvrátil průběh války ve svůj prospěch,“ komentoval ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba.
This nonsense about Putin being “provoked” must stop. He does not need anything to “provoke” him in order to commit heinous crimes. I ask international media to stop shifting the blame on the victim of aggression by suggesting that Putin “responds” or is being “provoked” 2/2
— Dmytro Kuleba (@DmytroKuleba) October 10, 2022
Ještě ostřeji mluví jeho náměstek a donedávna ukrajinský velvyslanec v Česku Yevhen Perebyjnis. „Zas*aní teroristé,“ napsal k ruským útokům na sociální sítě Perebyjnis.
Svůj názor na ruské ostřelování má i poradce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského Serhij Leščenko. „Je strašlivé, že se něco takového děje v ulicích Kyjeva. Zároveň ale chápeme, že jde o projev Putinovy slabosti, protože to nemá nic společného s tím, jak tuto válku ukončit, ale naopak jak pokračovat v eskalaci. Je to projev jeho hněvu, protože není schopen dosáhnout výsledku, který deklaroval na začátku této strašlivé války,“ řekl pro CNN Leščenko.
O terorismu mluví i Putin
Slova o terorismu použil ve svém pondělním projevu i Putin, ale v opačném gardu. „Kyjevský režim už dlouho používá teroristické metody,“ prohlásil ruský prezident s tím, že Ukrajinci zároveň cíleně vraždí klíčové postavy sloužící Rusku nebo nepřiměřeně ostřelují města na Donbase.
Znovu je také obvinil z bombardování okolí Záporožské jaderné elektrárny, ačkoliv pozorovatelé uvádí, že útoky naopak provádí Rusové. Stejně tak osočil Kyjev z poškození plynovodu Nord Stream 1 a 2, přestože Ukrajina vůbec nemá přístup k Baltskému moři a navíc zahraniční mocnosti označují za viníka Moskvu.
Ruská média věrná Kremlu sice o raketových úderech na Ukrajině informují, ale drží se narativu propagandy Vladimira Putina. Kupříkladu agentura TASS vydala článek o prohlášení ukrajinského premiéra Denyse Šmyhala, kterak informoval o poškození několika různých objektů potřebných pro infrastrukturu a o možnosti, že některé ukrajinské regiony budou bez elektrického proudu či vody. O civilních obětech v textu není ani slovo.
Ostřelování civilistů nikdy k ničemu nevedlo
Ačkoliv Putin a jeho věrní mluví o zasažených „vojenských cílech“, realitou jsou desítky zraněných a mrtvých civilistů, zničené rezidenční a administrativní budovy a krátery na ulicích či v parcích. Cílené útoky na civilní obyvatelstvo jsou označovány za terorismus.
Právě o ten se i podle zahraničních médií a pozorovatelů Putin snaží. Například list The New York Times otevřeně píše, že jak se ruské síly postupně stahují z východu a jihu napadené země, tak „jsou stále odhodlanější ničit ukrajinskou infrastrukturu, a to nehledě na civilní oběti. Využívají přitom své převahy v oblasti zbraní dlouhého doletu, jako by chtěly potrestat Ukrajinu za ztráty Moskvy.“
Důležité rovněž může být, že je už dlouhá léta známo, že ostřelování či bombardování civilního obyvatelstva k reálnému posunu či přímo získání výhody nad nepřítelem ve válce nevede. Ukrajinci jsou pod ruským ostřelováním už několik měsíců a jejich bojový duch je na tom aktuálně podstatně lépe, než ten ruský.
I v historii známe příklady, kdy se ukázalo, že útok na civilisty v zásadě nic nevyřešil. Například pravidelné německé bombardování britských měst mezi lety 1940 a 1941 ostrovní království naopak vybudilo k ještě většímu odporu proti nacistům. Oproti tomu ani letecké údery spojenců na německá města v pozdější fázi války zásadní posun nepřinesly. Výsledkem vždy bylo pouze více a více zabitých civilistů.
