Slovenská vláda se potácí v další krizi. Lídr koaliční strany Svoboda a Solidarita (SaS) a ministr hospodářství Richard Sulík oznámil, že jeho partaj ke konci srpna kabinet opustí. Stanovil si však podmínku, za které by SaS zůstala – konec ministra financí a předsedy nejsilnějšího hnutí OLaNO Igora Matoviče. Právě dlouhotrvající rivalita těchto dvou politiků je hlavním důvodem, proč je aktuální vládnoucí koalice jako na trní. Naopak opoziční strany v čele s expremiérem Robertem Ficem si můžou mnout ruce. Co nynější ultimátum znamená?
Sulík dal vládě premiéra Eduarda Hegera jasné ultimátum. Buď odejdeme my a vláda přijde o většinu v parlamentu, nebo odejde Igor Matovič, hlavní tvář a lídr nejsilnějšího hnutí OLaNO. Pozice obou rozhádaných stranických lídrů jsou jasné. Sulík trvá na konci Matoviče, ten tvrdí, že se nikam nechystá.
Spory mezi těmito politiky nejsou ojedinělé. Hádají se a handrkují už více než deset let od doby, kdy se Matovič, tehdy jako Sulíkův poslanec zvolený na kandidátce SaS, se svým spojencem rozkmotřil kvůli tomu, že Sulík nechtěl do programového prohlášení vlády Ivety Radičové zapracovat Matovičovy požadavky.
Rivalita pokračovala i později, přestože oba politici pravidelně vystupovali na stejné straně pomyslné barikády proti Robertu Ficovi a jeho SMĚRu-SD. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel, dalo se říct.
Naplno se neshody Matoviče se Sulíkem projevily v okamžiku, kdy spolu v roce 2020 usedli ve vládě. Matovič si coby premiér bral často Sulíka na paškál a kritizoval ho takřka za všechno, co lídr SaS, v té době ustanovený jako ministr hospodářství, činil. Proslula například Matovičova hláška, že lidé na Slovensku umírali na COVID-19, „protože Sulík nenakoupil testy“. Svého koaličního partnera navíc označil za „idiota“.
Mediální pozornost za každou cenu
Že Matovič velmi rád a za každou cenu vyhledává pozornost médií i svého okolí, je všeobecně známo. Na druhou stranu i Sulík toho ke zklidnění situace příliš nedělá. Důkazem budiž aktuální vypovězení koaliční dohody a požadavek na konec lídra OLaNO ve vládě. Problémem prý není jen jeho chování, ale i kroky, které učinil jako ministr financí. „Pro každého politika by státní kasa měla být posvátná. Nemíníme přihlížet, jak si z ní Igor Matovič udělal pokladničku pro své nápady,“ pronesl v týdnu Sulík.
Matoviče přitom označil za „největší problém koalice“. „Už celé měsíce je v konfliktu s každým, kdo s ním bezpodmínečně nesouhlasí. Svými útoky proti sobě poštval celou společnost,“ hlásá ministr hospodářství s tím, že v současné podobě se podle něj „ani při nejlepší vůli nedá pokračovat“.
Přitom teprve před rokem si Sulík na Matovičovi vymohl značný ústupek, když jej pod hrozbou odchodu SaS z vlády, tedy stejnou taktikou jako nyní, donutil rezignovat na premiérský post. Šéf hnutí OLaNO situaci tehdy vyřešil tím, že si vyměnil pozice se svým straníkem Eduardem Hegerem, který byl doposud právě ministrem financí.
Za připomenutí stojí také fakt, že by to nebylo poprvé, co Sulík zapříčinil pád vlády. Vlastně ani ne podruhé. V roce 2011 stál on a jeho poslanci za vypovězením důvěry vlády Radičové, de facto pak loni povalil Matovičův kabinet, který nahradil nynější Hegerův, ačkoliv strany ve vládě nakonec zůstaly stejné.
Co krizi vyřešit „na Kalouska“?
Termín na rozmyšlení má podle SaS Matovič do konce srpna. To de facto znamená, že je zde poměrně dlouhá doba na vyjednávání. Ideální scénář by podle Sulíkovy partaje nejspíš byl, kdyby Matovič skutečně sklopil uši a rezignoval na funkci ministra financí, vicepremiéra, a vládu definitivně opustil.
Vzhledem k Matoviču egu je však taková varianta téměř jistě vyloučená. Tedy alespoň za předpokladu, že se sebou nestáhl ke dnu ještě někoho.
Právě zde se však nabízí jednoduché řešení. Matovič může navrhnout, že z vlády odejde, pokud na své funkce rezignuje i jeho rival Sulík. Ostatně takové řešení už na Slovensku před časem zaznívalo. Mohli by si tak vzít příklad s českého politického nestora Miroslava Kalouska (TOP 09), který aby umožnil vznik široké koalice, tak se rozhodl rezignovat na mandát poslance a alespoň na čas odejít z aktivní politiky.
Nedělejme si iluze. Matovič i Sulík by v takovém případě i nadále ovládali své strany, jako to činí dnes. Sešli by ale aspoň trochu z očí a poskytli by tak Hegerovu kabinetu prostor na to, aby se mohl vypořádat se skutečně důležitými problémy. Následky pandemie koronaviru, rostoucí inflací, válkou na Ukrajině či uprchlickou krizí. Nikoliv žabomyší válkou dvou kohoutů na smetišti.
Dva se perou, zbytek se směje
Jak už to tak bývá, spor této dvojice politiků ve velkém využívají jejich oponenti, kterých není málo. Jeden za všechny je jednoznačně několikanásobný slovenský expremiér Robert Fico, dnes „pouze“ předseda opozičního Směru-SD a poslanec. „Jsme rok a půl do voleb. Pokud by to takto pokračovalo dále, byla by SaS spoluzodpovědná za triumfální návrat Roberta Fica,“ uvědomuje si Sulík.
Jeho slova nejsou daleko od pravdy. Ficův Směr-SD se po volebním neúspěchu v roce 2020 dokázal zmátořit a podle aktuálních průzkumů je druhou nejsilnější stranou. Na prvním místě jsou Ficovi bývalí lidé pod vedením expremiéra Petera Pellegriniho ze strany Hlas-SD. To někteří Slováci ironicky nazývají „Směr 2“. SaS se v predikcích drží těsně za Směrem, OLaNO naopak osciluje u pětiprocentní hranice nutné pro zisk mandátů.
Že by po volbách Fico s Pellegrinim znovu navázali spolupráci, je velmi pravděpodobné. Podle průzkumů by této dvojici chyběl nejspíš jen jeden koaliční partner k utvoření vlády. Zkrátka a dobře se Fico s Pellegrinim dokázali znovu vrátit do čela. „Opozice je vždy jen tak silná, jak je slabá vládnoucí koalice. Ta pokud vystupuje slabě či nechala zajít jisté procesy až do takového stádia zpochybnění, tak tím vlastně přihrává na smeč Ficovi a opozici,“ komentovala před časem v rozhovoru pro CNN Prima NEWS bývalá předsedkyně vlády Slovenska Iveta Radičová.
Oním spojencem pro Fica by mohla být i krajní pravice. Nedávno totiž připustil, že by si dovedl představit vládu s hnutím Republika, které tvoří bývalí zákonodárci Lidové strany Naše Slovensko kontroverzního politika Mariana Kotleby. Ten byl mimochodem před časem odsouzen právě za propagaci neonacistických symbolů.
