Rozhovor se slovenskou expremiérkou Ivetou Radičovou
Slovenská expremiérka Iveta Radičová říká, že jejího předchůdce a zároveň i nástupce Roberta Fica není radno podceňovat ani v budoucnu. Jeho Směru-SD totiž po loňském pádu rostou preference a společně s novou stranou Hlas-SD Petera Pellegriniho by se mohl vrátit zpět k moci. Radičová v rozhovoru pro CNN Prima NEWS dodává, že Pellegriniho strana je v podstatě jen „Směr 2“, protože představuje úplně stejnou politiku.
Současný slovenský premiér Eduard Heger se může pokusit o jakýsi restart vlády. Je nominantem hnutí OLaNO, v jehož čele zůstává i nadále jeho předchůdce a současný ministr financí Igor Matovič. Do jaké míry je tedy Heger vůdčí postavou a není to jen figurka či nastrčený panák, jak poukazují někteří kritici?
Takovou větu jsem častokrát slýchala i vůči vlastní osobě, protože jsem v této situaci byla i já. Byla jsem premiérka a zároveň místopředsedkyně SDKÚ-DS, zatímco předseda strany Mikuláš Dzurinda nebyl premiérem, ale ministrem zahraničí. Určitě není jednoduché, když máte tyto dvě pozice oddělené. Je to složitější a komplikovanější, ale ne ojedinělé a stává se to i v jiných zemích. Záleží na tom, do jaké míry máte politiku v područí stranickosti, a do jaké míry platí klauzule a teze o stranické okupaci státu, což je vážná věc, kdy obsazujete svými straníky všechny funkce odshora dolů.
Ale do jaké míry si může dovolit politická strana, která vyhraje volby, nenabídnout obsazení jistých pozic těm, kteří ji podporovali a podporují? Je přijatý zákon, ale aby fungoval, potřebujete funkční struktury, které ho budou prosazovat. Když tam máte lidi, kteří s ním nesouhlasí, tak si buďte jist, že zákon v realitě fungovat nebude.
Zásadní otázka je, do jakého stupně to mají být politické nominace a odkud to má být nezávislá státní správa s kontinuitou, která bude garantovat vysokoprofesní výkon státní byrokracie. Když si na tuto otázku upřímně neodpovíme, tak budeme kamuflovat a podvádět voliče. A navzdory tomu přeobsazovat místa, dokonce až tak, že si budeme hrát na výběrové řízení. Nechci tvrdit, že všechna jsou zmanipulovaná, ale tvrdím, že každé může být.
Čistá hra je dohodnout se: „Ano, jsi ministr, neseš zodpovědnost za rozhodnutí a aby si ji mohl nést, tak máš právo si nominovat minimálně generální ředitele sekcí, za což poneseš osobní odpovědnost”. Pokud to takto nebude fungovat, tak se budou politici vyhýbat své zodpovědnosti a může dál fungovat stranická okupace státu. Problém je, že vládní hnutí OLaNO šlo do voleb s tím, že odmítá stranickou okupaci státu. Jestli to mysleli upřímně, pak nemůže být problém oddělení pozice šéfa strany a premiéra. Ale je tu ještě jeden rozměr ve hře – jaký vliv má premiér na poslanecký klub. Pokud ztratí pozici a zázemí ve vlastním klubu, tak dopremiéroval.
Mají úplně stejná témata. Jediný rozdíl je, že Fico byl vždy vulgární a tím zůstal. Pellegrini se snaží nebýt, má jiný slovník, ale obsahově je to úplně stejná politika.
V předvolebních průzkumech se z vládních stran daří straně Svoboda a Solidarita (SaS), naopak solidní sešup zažívá právě OLaNO. Ve volbách mělo kolem 25 procent, nyní je v některých průzkumech i pod hranicí 10. Na druhé straně nám roste Směr-SD Roberta Fica a především pak oficiálně nová strana Hlas-SD, v jejímž čele je expremiér Peter Pellegrini, dříve Ficův nominant. Ta strana ještě ani nezažila volby a už je v preferencích první. Čím to je?
Je to kontinuita 12 let vládnutí bez toho, abyste opustili hranice a limity Směru-SD, ale umožňuje vám to říct: „Nemám nic společného s těmi korupčníky, ale hlásím se k té politice, které jsem byl součástí či fanouškem.“ Je to pro mnohé občany takový osvobozující manévr. Druhý fakt je, že vláda Směru byla hned třikrát úspěšná. Když se dnes podíváte na preference Směru 1 a Směru 2, tak přívrženci jsou tam stále bez toho, aby nastal nějaký odliv voličů od tohoto politického subjektu. Je to totiž ten jistý politický subjekt.
Osobně to označuji právě za Směr 1 a Směr 2. Mají úplně stejná témata. Jediný rozdíl je, že Fico byl vždy vulgární a tím zůstal. Pellegrini se snaží nebýt, má jiný slovník, ale obsahově je to úplně stejná politika. Ať už jde o otevřené odmítání očkování či o útok na delegaci poslanců z Europarlamentu, kteří přijeli na Slovensko zjišťovat, co se děje v našich bezpečnostních složkách. Pellegrini řekl, že si mají sbalit kufry a odjet, což byla slušnější varianta. Fico řekl to samé, akorát vulgárně. Obsahově to ale bylo stejné: „Vypadněte a nemluvte nám do věcí.“ Dělají úplně stejnou politiku.
Říkáte, že Peter Pellegrini a jeho Hlas, či jak vy stranu nazýváte „Směr 2“, chce oprostit od kauz a kontroverzních výroků Roberta Fica a jeho Směru. Na druhou stranu i ten Směr aktuálně roste a v posledních průzkumech je už druhou nejsilnější stranou. Jak to, že se i jemu přes všechny kontroverze a kauzy či odmítání očkování daří růst?
Určitě je jeden faktor, že si za 12 let vládnutí vytvoříte svoji síť podporovatelů, a to velmi rozsáhlou, až na úrovni regionů, měst a obcí. Dokonce máte za sebou výraznou sociální skupinu lidí, kteří jsou na vás existenčně závislí, protože získali pracovní místa ve státní správě či ve veřejných státních organizací jako úřad práce či sociální pojišťovny. V některých regionech to jsou hlavní a jediní zaměstnavatelé. Máte obavu, že výměnou politické garnitury přijdete na těchto místech o svoje pozice, protože tak to na Slovensku doposud fungovalo. Docházelo zde k takové stranické kolonizaci státu.
Opravdu mu stačí jen stavět na tom, že 12 let vládl?
Nepodceňujme ho. Za těch 12 let si vytvořil podpůrnou síť až pracovně-právně závislých lidí na konkrétní vládě. Závislost na jednom typu vlády je tu velká, pokud platí, že s výměnou vlády dojde i na výměnu zaměstnanců na jistých postech. Dále je tu všeobecný postoj k politice, a to je to známé spojení, že „všichni kradou“. Téma korupce se Směru podařilo dostat zpochybněním procesů a válkou mezi jednotlivými bezpečnostními složkami do stádia, že lidé už neví, co je pravda.
Opozice je vždy jen tak silná, jak je slabá vládnoucí koalice.
Tohle Ficovi pomohlo?
Z hlediska marketingu se mu bravurně podařilo nahlodat důvěru občanů v to, že teď probíhá očista státu. U výrazné části lidí se to podařilo a přiklonili se k té minulé vládě. Je to nesmírně rozkmitané do té míry, že se populace opět dělí na ty, co víc věří interpretaci Fica, který je aktivní a agresivní, a zpochybňuje jinak slabé vystupování současného ministra vnitra Romana Mikulce. Opozice je vždy jen tak silná, jak je slabá vládnoucí koalice. Ta pokud vystupuje slabě či nechala zajít jisté procesy až do takového stadia zpochybnění, tak tím vlastně přihrává na smeč Ficovi a opozici.
Vrátím se ještě k současné koalici. Musím se zeptat na kauzu Sputnik. Co na tuto akci Igora Matoviče s ruskou vakcínou říkáte?
Že je to taková neřízená střela. I ten název vakcíny tomu odpovídá. Nepodezřívám Matoviče z toho, že by nechtěl najít řešení, které bude rychlé a zabere. Všechny nás naháněl každý víkend na povinné antigenní testování. My na něj chodili, ale podstatou je, že jsme se ocitli společně s Českou republikou na nejvyšším počtu úmrtí na počet obyvatel. Takže asi nám ty testy příliš nepomohly. Nebyli bychom na chvostu s nejhoršími výsledky, respektive ty testy nepřinesly efekt, který nám měly přinést – aby umíralo méně lidí. Matovič se snažil hledat zkratky, které při pandemii jednoduše nefungují. Útočil na odborníky, místo toho aby jim naslouchal a bral je vážně. Měnil pokyny ze dne na den, a potom už nikdo nerespektoval ani hlavního hygienika. Zpochybnil to, co drží demokracii pohromadě, tedy že respektuji specialisty, jejich kompetence, a nekecám jim do toho.
Projevuje se to podle vás i jinde?
Podobně to platí ve všech oblastech života a my jsme toto zrušili. My si troufáme mluvit do kompetencí vysoce specializovaných odborných rozhodnutí či návrhů a nejen to. Posunulo se to o ještě jeden ‚level‘ dál. Nejen, že část populace tvrdí, že pandemie neexistuje a očkování není potřeba, přičemž vše je to jen hra politiků či farmaceutických firem. Toto jsou mimochodem Ficova slova. Toto lidé nejen reprodukují, ale útočí na ty, kteří se dobrovolně rozhodli pro vakcinaci. To jsou protesty posunuté o hranici dál. Je to omezování svobody a vyjádření jiných lidí. To je vážné, protože tu bouráte jeden z principů demokracie.
My si troufáme mluvit do kompetencí vysoce specializovaných odborných rozhodnutí či návrhů a nejen to. Posunulo se to o ještě jeden ‚level‘ dál.
Před časem jste pro slovenský deník SME řekla, že vám v dnešní politice chybí noblesa a slušnost. Když se podíváme na současné výroky Igora Matoviče, Roberta Fica a dalších politiků třeba z ČR, tak je vidět, že situace se příliš neposunula. Co by se muselo stát, aby se do politiky slušnost vrátila?
Každé prostředí má svůj styl a je jím typické. Identita člověka s nějakou skupinou, do které se zařazuje a patří, se váže na jazyk a způsob vyjadřování. Když jsme ztracení v dnešním globálním světě, tak hledáme pevnou skupinovou identitu. Často ji nacházíme na internetu, kde si lidé díky velké anonymizaci dovolují věci, které by vám tváří v tvář daný člověk řekl jen výjimečně, a to asi velmi opatrně. Přispívá to k tomu, že tento nový styl vulgarity a nevychovanosti se přenáší až do politiky. Respektive se z politiky přenáší do společnosti a úplně ji zamořuje. Co nám pomáhá, že si nemůžeme přijít na jméno, že se lidé předhání v tom, kdo víc nadává? A teď to vidíte ještě v Parlamentu, tak vás to povzbudí. Dokonce to mnozí začínají vnímat jako projev síly, když si někdo bouchne do stolu a zanadává si. Podle mě je to slaboch, který se snaží ostatní přesvědčit o své pravdě vulgaritami a primitivností. Nemá argumenty, tak vříská. Vždyť je to projev neschopnosti se ovládat, nerozumění věci a neschopnosti vést dialog.
A přispívá ke zlepšení této situace dostatečně vaše prezidentka Zuzana Čaputová?
Paní prezidentka se snaží kultivovat politickou scénu. Snaží se vystupovat pokojným tónem do společnosti, což neznamená, že zároveň nepojmenovává napřímo problémy společnosti. A tak si proti sobě postupně staví tu část společnosti, která by od ní chtěla více křiku, ale i tu část, která zase patří k zastáncům současné koalice. Vadí jim, že ji dostatečně nepodporuje a nechválí. Navzdory tomu si dovolím říci, že i když ztrácí na popularitě, tak je stále nejdůvěryhodnější političkou. Když to ustojí, tak to vyhodnotíme až s odstupem času. A s ní se ponese étos politiky slušnosti kultivovanosti a politiky orientované na řešení a hledající kompromisy.
