Armáda mi nic nevzala, jen hodně dala, říká čerstvě povýšená brigádní generálka Kročová

„Buď se vdám, nebo budu vědecká pracovnice,“ pravila jedenáctiletá Zuzana. Podařilo se jí oboje. Díky profesorům z gymnázia v rodném Novém Městě na Moravě se vyznala v diferenciálech i integrálech, nevadila jí fyzika ani chemie. Ba naopak, takže vystudovala fyzikální chemii.

První žena v historii rakouské armády se stala velitelkou pluku a řídí stovky mužů

Zahraničí

Rakousko má poprvé v historii ženu ve velení pluku. Podplukovnice Jasmine Krutzlerová převzala pověřovací listiny od ministryně obrany Klaudie Tannerové a s okamžitou platností povede Zásobovací pluk 1 o velikosti mnoha set mužů.

Během sametové revoluce v roce 1989 vozila kočárek, a jak sama říká, zvonila klíči na náměstí a věřila, že se politický převrat povede. Nové uplatnění pak našla ve Vojenské lékařské akademii, z níž se později stala součást Univerzity obrany.

V roce 2006 vstoupila do profesionální Armády České republiky. Od 1. srpna 2020 velí Univerzitě obrany, od 8. května už jako brigádní generálka. „Myslím, že to povýšení pomůže ještě ve větším docenění místa a významu žen při výkonu řady funkcí v mnoha vojenských odbornostech a specializacích,“ popsala Zuzana Kročová v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Čím jste chtěla být jako malá?

K tomuto mám mírně úsměvnou historku. Když mi bylo asi 11 let, zeptala se mě na to samé teta. A moje odpověď byla: Buď se vdám, nebo budu vědecká pracovnice.

Když mi bylo asi 11 let, zeptala se mě na to samé teta. A moje odpověď byla: Buď se vdám, nebo budu vědecká pracovnice.

Pocházíte z Nového Města na Moravě, netáhlo vás to také k běžeckému lyžování nebo biatlonu?

Oba moji rodiče se stali mistry republiky, tatínek v závodu sdruženém a maminka v běhu na lyžích. Vzhledem k tomu, že mám postiženého bratra, koncentrovalo se očekávání, hlavně taťky, na mě. Bohužel, nemám dispozice pro vytrvalostní sporty, a proto celý život hraji míčové hry. Rodiče se však dočkali. V dorosteneckém věku byla mistryní republiky v biatlonu moje dcera. A na to, že mým rodištěm je Nové Město na Moravě, jsem patřičně pyšná.

Jak jste se dostala ke studiu fyzikální chemie na Přírodovědecké fakultě v Brně?

Hlásila jsem se na přírodovědeckou fakultu na obor biochemie, ale přijali mě na anorganickou chemii. Díky mým profesorům Urbanovi a Kotenovi na gymnáziu v Novém Městě jsem uměla aplikovat diferenciální a integrální počty a první jedničku na vysoké škole jsem dostala z toho nejobávanějšího předmětu, z fyzikální chemie. A také jsem na tento obor přestoupila.

Kde získá mladá gymnazistka náklonnost, nebo snad lásku k fyzice a chemii?

Tak láskou bych to nenazvala, hlavně co se týká fyziky. Řekla bych, že to bylo reálné zhodnocení vlastních schopností. Je pravda, že mě více bavila matematika, ale vysokoškolská odborná matematika je té středoškolské velmi vzdálená, je to možná více filozofie. Tak jsem si vyhodnotila, že chemii bych mohla zvládnout.

Měla jste vzor v rodině?

Jestli myslíte v rozhodnutí, co studovat, tak vůbec. Maminka pracovala jako provozní v zotavovně, tatínek byl vyučený automechanik s dodělanou maturitou. Ale musím objektivně říci, že jejich vzdělání bylo hodně ovlivněno dobou, kdy vyrůstali. Oba se narodili v roce 1935. Myslím, že maminka by vysokou školu určitě zvládla, ale pocházela z devíti dětí, babička byla vdova s příjmem 400 korun, a proto ji nemohla na studiích podporovat.

Viděla jste v přírodních vědách, ve vědecké práci příležitost, jak se oprostit od socialistické diktatury?

To vůbec. Pamatuji si, že mi bylo v podstatě jedno, co budu studovat, protože jsem neviděla žádnou perspektivu. Při vypracovávání diplomové práce jsem na to narážela neustále. Ať to byl nedostatek nejnovějších světových poznatků, získání odborných článků, knih, (ne)přítomnost na konferencích na „Západě“ atd. A také jsem se v té době sama ohodnotila tak, že na to, abych dělala vědu, nemám.

Jaké bylo vaše první zaměstnání po vysoké škole? A jaké jste v něm měla ambice?

To tak špatné nebylo. Nastoupila jsem do laboratoří Plemenářského podniku ve Žďáru nad Sázavou. Moje práce mi přišla smysluplná. Dělali jsme metabolické testy kravám, rozbory siláží, zeleného krmení, vody, mléka a podle toho se krmilo. Také rozbory v rostlinné výrobě, plodin, půdy, podle kterých se zase hnojilo.

Sametová revoluce? Byla jsem na mateřské dovolené a chodily jsme s kamarádkou i s kočárky ve Žďáru na náměstí „zvonit klíči“. Doma jsem pak přesvědčovala manžela, že to určitě vyjde. A když to tak dopadlo, byla to neuvěřitelná euforie.

Jak jste ve svých 29 letech prožívala sametovou revoluci po 17. listopadu 1989?

Byla jsem na mateřské dovolené a chodily jsme s kamarádkou i s kočárky ve Žďáru na náměstí „zvonit klíči“. Doma jsem pak přesvědčovala manžela, že to určitě vyjde. A když to tak dopadlo, byla to neuvěřitelná euforie. Ale hlavně jsem byla ráda za rodiče, že se toho dožili. Z obou stran byly rodiny minulou dobou hodně poznamenány. Můj dědeček z tatínkovy strany musel emigrovat v 50. letech, když dostal „echo“, že ho jde zatknout tajná policie, protože organizoval zájezdy na poutní místa. Dědeček nakonec žil v USA a s babičkou, která se sama starala o čtyři syny, se viděl až v roce 1968, kdy za ním mohla odletět do USA. Ale babička se po čase vrátila domů a svého manžela už nikdy nespatřila. Maminčina rodina vlastnila od roku 1807 nejdříve nálevnu, pak hospodu a nakonec hotel, o který babička přišla v poslední vlně vyvlastňování v roce 1962. Takže změnu po roce 1989 jsem uvítala. Po odchodu Václava Havla ale postrádám v českém politickém prostředí osobnost jeho morálních kvalit.

Co vám nejen politické změny přinesly? Nadšení, nebo stres a obavy?

Žádný stres ani obavy, jen to nadšení.

Ministerstvo obrany dostalo zbylých pět miliard. Opraví techniku a podpoří nemocnice

Vláda

Ministerstvo financí převedlo ministerstvu obrany z vládní rozpočtové rezervy pět miliard korun. V pondělí o tom na Twitteru informovala ministryně financí Alena Schillerová (za ANO). Převod vláda schválila na konci března. Peníze ministerstvo obrany využije zejména na platy a příplatky pro vojáky, opravy techniky a na posílení rozpočtů vojenských nemocnic, které jsou zapojeny do pomoci s koronavirovou epidemií. Peníze kabinet armádě sliboval od konce loňského roku.

Čtyři roky po revoluci jste nastoupila na Vojenskou lékařskou akademii. Studovala jste tu? Nebo přednášela? Co vás k tomu kroku vedlo?

V mém bývalém pracovišti jsme se s manželem pokusili zprivatizovat laboratorní zázemí Plemenářského podniku, ale to se nepodařilo. Snažili jsme se sehnat nové zaměstnání, a to se nám povedlo právě na Vojenské lékařské akademii (VLA). Jako fyzikální chemik jsem nastoupila na pracoviště do Těchonína jako odborník na měření aerosolů-bioaerosolů. Musela jsem si prohloubit znalosti v biologii a svoji disertační práci jsem zaměřila na imunologii, konkrétně na téma imunitní odpovědi na intracelulární bakterie, které se dostanou do organismu právě aerosolem. A jako vědecký pracovník jsem se orientovala na výzkum v oblasti infekční biologie.

Tušila jste, že Česko míří do NATO? Že jednou bude Armáda ČR plně profesionalizovaná? Byl to jeden z impulzů? Určitá jistota? Směřování?

To, že směřujeme ke vstupu do NATO, jsem chápala jako jasnou věc. Že bude armáda profesionalizovaná, jsem uvítala, ale žádný impulz z hlediska mého osobního rozhodování to nebyl.

V roce 2004 se Vojenská lékařská akademie přeměnila na Fakultu vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. V jakém oboru jste tam tehdy pracovala?

V té době jsem ještě pracovala v Těchoníně, ale ten už od roku 2001 nebyl organizačně součástí VLA, stavěla se tam speciální nemocnice. Manžel zůstal v Těchoníně, který už v té době spadal pod vedení Ústředního vojenského zdravotního ústavu, a já jsem se přesunula do Hradce Králové na nově vznikající Fakultu vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Infekční biologie byla stále můj nosný obor.

Mé rozhodnutí vstoupit do Armády ČR souviselo právě se vznikem fakulty. Byla to příležitost, které jsem využila. A musím říci, že to bylo možná moje nejzásadnější rozhodnutí v životě. Přechod do ‚zeleného‘ nebyl žádný problém.

Do armády jste vstoupila rok po její profesionalizaci v lednu 2006. Co vás k tomu vedlo? Šlo o logický posun?

Mé rozhodnutí vstoupit do Armády ČR souviselo právě se vznikem fakulty. Byla to příležitost, které jsem využila. A musím říci, že to bylo možná moje nejzásadnější rozhodnutí v životě.

Pomohlo vám, že jste ve vojenském prostředí roky pracovala jako civilní zaměstnanec?

To určitě, ačkoliv jsem byla občanský zaměstnanec, pravidla platné v resortu jsem musela dodržovat a respektovat. Z tohoto pohledu nebyl přechod do „zeleného“ žádný problém.

S čím jste jako čerstvá vojačka nejvíce bojovala? Na co jste si musela zvykat?

Nemohu říci, že bych se po vstupu do armády potýkala s něčím zásadním.

Musela jste absolvovat tzv. přijímač? I ve vašich 46 letech?

No ano, přijímač jsem absolvovala ve 46 letech. Ale protože celý život sportuji, nebyl to pro mě žádný problém. Naopak, psychicky jsem tuto etapu zvládala možná lépe než mnozí moji mladší „spolubojovníci“. Musím říci, že náš velitel v Přerově, kde jsem výcvik absolvovala, byl osvícený člověk a díky němu mě celý výcvik motivoval.

Připravil vás přijímač na nasazení do válečného konfliktu?

Jenom tzv. přijímač vás nepřipraví na nasazení do válečného konfliktu. K tomu musíte absolvovat ještě mnoho dalších cvičení a kurzů a také mluvit s lidmi, kteří ve skutečném válečném konfliktu byli.

No ano, přijímač jsem absolvovala ve 46 letech. Ale protože celý život sportuji, nebyl to pro mě žádný problém. Naopak, psychicky jsem tuto etapu zvládala možná lépe než mnozí moji mladší ‚spolubojovníci‘.

Byla jste nebo jste na válečný konflikt připravená? Týkal by se i vás?

Vstoupila jsem do armády s tím, že do nějaké zahraniční operace půjdu. A musím říci, že to je věc, které trochu lituji. Myslím to, že jsem nebyla do žádné mise vyslána. Byla jsem dvakrát členkou Sil rychlého nasazení pro oblast CBRN-B (biologie) a v rámci přípravy na druhou misi jsem absolvovala cvičení NATO v Neapoli. To byla obzvlášť cenná zkušenost.

9 fotografií

Rusáci mi dluží milion, říká farmářka z Vrbětic. Odškodnění od Putina chtějí i další

Reportáž

Téměř sedm let čekali lidé z Vlachovic-Vrbětic, až vyšetřovatelé najdou viníka výbuchů v muničních skladech za obcí. „Teď už ho konečně máme, tak ať platí. Rusáci mi dluží nejméně milion, a to jen za ztracené dotace na naše pole,“ rozčiluje se farmářka Renata Pekařová. Podnikatel v lesnictví Dalibor Olšák zase v areálu muničních skladů koupil 117 hektarů lesa, škody jdou do desítek milionů. „Rád bych, aby stát s Ruskem nějaké odškodnění vyjednal, ale půjde to těžko. Tohle je příliš velká hra s globálními rozměry,“ přemítá.

Jak se armáda uvnitř změnila během 13 let, kdy jste přišla do Vojenské lékařské akademie a vstoupila do Armády ČR?

Období mezi lety 1993 a 2006 bylo z hlediska Armády ČR poznamenáno pěti významnými milníky. V roce 1993 rozdělení Československa na dvě samostatné republiky a tím pádem i rozdělení armády, což s sebou přineslo delimitaci personálu, výzbroje a techniky mezi ozbrojené síly nástupnických států, to se samozřejmě týkalo i vojenských středních a vysokých škol. V roce 1999 vstup do NATO, 2004 vstup ČR do EU a zároveň konec vojenské základní služby, kdy se Armáda ČR stala profesionální. Tento krok měl za následek posun ve schopnostech Armády ČR profilovat se v těch oblastech, kde jsme byli špičkoví. Vojenské zdravotnictví a ochrana proti ZHN k tomu bezesporu patřily. A pátým milníkem byl vznik Univerzity obrany v roce 2004.

Smála jste se dříve vtipům o vojácích a policistech?

Jak dříve, tak i nyní – o vojácích, policistech, blondýnách, covidu… prostě všemu, co je vtipné. Směji se sama sobě… Bez humoru není život.

Dívala jste se na filmy s armádní tematikou? Co jste jim říkala? Máte nějaký oblíbený?

Jako dítě jsem měla ráda filmy ruské produkce, jako byla Velká vlastenecká válka z roku 1965 režiséra Romana Karmena nebo Bojovali za vlast režiséra Sergeje Bondarčuka z roku 1975. Nejvíce mě ale zaujal film Stevena Spielberga Zachraňte vojína Ryana z roku 1998, v hlavní roli s Tomem Hanksem.

Dovedla jste si dříve představit, že byste byla tzv. vojákem z povolání?

Když se ta příležitost nabídla, trochu s očekáváním, trochu s respektem jsem ji přijala. Pro mě to mimo jiné znamenalo podstoupit operaci očí, měla jsem 6 dioptrií, takže jsem vstup do armády brala zcela vážně.

V uniformě se cítím dobře a hlavně ji ráda nosím i na veřejnosti. Jezdím vlakem, MHD a těch reakcí, z 99,9 procenta pozitivních, je mnoho. A to je příjemné.

Baví vás nosit uniformu? A nescházejí vám naopak šaty nebo kostýmy? Případně lodičky?

Ze zdravotních důvodů už nenosím boty na podpatku dlouho. A v uniformě se cítím dobře a hlavně ji ráda nosím i na veřejnosti. Jezdím vlakem, MHD a těch reakcí, z 99,9 procenta pozitivních, je mnoho. A to je příjemné. Přijímám pozitivní vnímání vojáků civilní veřejností, a to jsem jen jedna z 23 tisíc.

Prvního srpna 2020 vás prezident republiky jmenoval rektorkou Univerzity obrany. Její akademický senát vás zvolil v prvním kole. Bylo to překvapení?

Ano, bylo. Málokdo čekal, že bych mohla uspět v prvním kole, o to větší závazek a odpovědnost k Univerzitě obrany to je. Vstoupila jsem do kandidatury s určitými cíli a musím říci, že ačkoliv jsem ve funkci teprve tři čtvrtě roku, cítím, že to hlavní – změna atmosféry uvnitř školy – se daří naplňovat. A musím poděkovat všem mým kolegům, ať už ve vedení školy, prorektorům, kvestorovi, kancléři, zástupci pro věci vojenské, veliteli školního pluku, ale i vedení všech součástí, pánům děkanům, ředitelům ústavu a center. Bez nich by to nešlo.

Jak moc jste o tuto pozici stála?

Já vůbec nestojím o pozice, nechtěla jsem být rektorkou nebo generálkou pro naplnění svého „ega“, ale přála jsem si změnit vnitřní atmosféru a některé podstatné parametry chodu univerzity.

Co se touto pozicí mění pro vás a co pro univerzitu?
Být rektorkou Univerzity obrany, která sídlí v Brně, pro mě a mou rodinu znamená, že odjíždím z domu v neděli nebo pondělí a vracím se v pátek. Ale nestěžuji si, s tím jsem počítala. A pro univerzitu to znamená změnu. Více autonomie fakult a dalších součástí, což přináší samozřejmě i větší zodpovědnost. Postavení kvestury a rektorátu jako služby pro akademické pracovníky a větší provázanost školního pluku s fakultami a součástmi Univerzity obrany.

Kam chcete univerzitu směrovat? A jak toho lze dosáhnout?

Ke kvalitě a pak přijde i ta kvantita. U některých specializací to platí už dnes. Fakulta vojenského zdravotnictví je tak nastavena od samého začátku a nemá nouzi o zájemce o studium. A na obou dalších fakultách jsou již silné individuality a výrazné osobnosti, které, a tomu pěvně věřím, budou příkladem a inspirací pro další. Musíme se snažit přilákat více studentů doktorských studijních programů, kteří u nás zůstanou a budou pevnými pilíři akreditovaných programů, které bych chtěla více rozšířit. A chtěla bych více spolupracovat se správci vojenských odborností a přímo s útvary, abychom jim dodávali absolventa „na míru“.

Jak moc pomáhá, nebo naopak nepomáhá, že Univerzita obrany spadá pod ministerstvo obrany, nikoliv školství?

Univerzita obrany se řídí dvěma základními zákony – o vysokých školách a o vojácích z povolání. A tím dochází v mnoha případech k problémům. Ale musím říci, že za poměrně krátkou dobu, kdy univerzitu vedu, se nám jak můj přímý nadřízený, státní tajemník ministerstva obrany, tak i funkcionáři dalších sekcí ministerstva a představitelé generálního štábu snaží vycházet vstříc. A za to jim moc děkuji. Bez těchto lidí bychom dnes nebyli tam, kde jsme.

Na Univerzitu obrany se mohou hlásit všichni středoškoláci bez jakékoliv vojenské zkušenosti. Co se týče portfolia, které nabízíme ke studiu, je velmi široké.

Mohl by se řadový středoškolák přihlásit na Univerzitu obrany? Nebo je nutná nějaká armádní minulost?

Ne, není. K nám se mohou hlásit všichni středoškoláci bez jakékoliv vojenské zkušenosti. Co se týče portfolia, které nabízíme ke studiu, je velmi široké.

Má univerzita zájem také o studentky? Jaký je vlastně poměr mužů a žen mezi studenty a mezi zaměstnanci?

Co se týče kategorie studentů, tvoří studentky na Fakultě vojenského leadershipu a na Fakultě vojenských technologií přibližně 26 procent, na Fakultě vojenského zdravotnictví dokonce 47 procent. Z celkového počtu zaměstnanců univerzity představují ženy více než jednu třetinu, přesně 34,5 procenta.

Chcete dosáhnout toho, aby se poměr žen v armádě zvyšoval?

Dala jsem si jiné úkoly než usilovat o zvýšení počtu žen v armádě nebo na univerzitě. Ale napadla mě jedna profese, na kterou jsme zatím marketingově dostatečně nezacílili. Máme málo absolventů v oborech úzce souvisejících s informačními technologiemi, což je zatím převážně doména mužů. Stálo by za to hledat cesty, jak atraktivně představit obory spjaté s IT i ženám.

Varovali před radikálním islámem a laxní politikou. Francouzským vojákům hrozí vězení

Migrace

Skupina generálů ve výslužbě, která přišla s otevřeným dopisem varujícím před radikálním islámem a možnou občanskou válkou ve Francii, ztratí svou výsluhu a privilegia daná hodností, uvedl podle Daily Mail v pátek šéf francouzských ozbrojených sil. Osmnácti aktivním důstojníkům, kteří se pod dopis podepsali, pak hrozí v krajním případě i vězení.

Jak vyjde Univerzita obrany ze srovnání s podobnými školami v zemích NATO, případně v Rusku nebo Číně?

Vzdělávací systémy vojenských profesionálů jsou v jednotlivých členských zemích NATO odlišné. Univerzita obrany v Brně je vysokou školou v souladu se zákonem o vysokých školách a tomu odpovídá charakter vysokoškolské výuky, která na ní probíhá. Samozřejmě s významnými specifiky, zejména co se týká zaměření oblastí vzdělávání a vnitřní organizace univerzity. Univerzita obrany se neporovnává se školami v Rusku nebo Číně. Jejich způsob přípravy vysokoškolsky vzdělaných vojenských profesionálů je bližší tomu systému, jaký existoval v Československu před rokem 1990.

Existují v rámci vojenských univerzit mezinárodní studijní výměny?

Ano, v rámci internacionalizace využíváme několik formátů, zcela převažujícím je evropský koncept Erasmus+. To nám umožňuje vysílat nebo naopak přijímat studenty ze zemí s obdobným hodnotovým systémem a parametry výuky. Ačkoli to není nutným pravidlem, většinou se jedná o zahraniční vojenské vysoké školy v rámci Evropské unie, což nám umožňuje vzájemnou kompatibilitu studovaných předmětů. Pro studenty doktorských studijních programů jsou studijní a výzkumné pobyty již povinnou součástí jejich studia.

Je brněnská Univerzita obrany něčím unikátní? Studuje se tam obor, který jinde nemají?

V porovnání s civilními vysokými školami jsou unikátní studijní specializace především na Fakultě vojenského leadershipu, např. specializace velitelů jednotek jednotlivých druhů vojsk, vojenská logistika nebo zpravodajské zabezpečení Armády ČR. U Fakulty vojenských technologií bych zmínila zejména specializaci vojenský pilot nabízenou v rámci studijního programu Vojenské technologie – strojní či specializaci radiolokace a elektronický boj v rámci studijního programu Vojenské technologie – elektrotechnické. Na Fakultě vojenského zdravotnictví je velice atraktivní bakalářský studijní program Zdravotnické záchranářství a Vojenský lékař. Nejde však o to, zda stejný obor jinde mají, či nemají, ale zejména o to, co je jeho náplní na naší škole.

Čeští studenti se pravidelně účastní speciálního mezinárodního kurzu přežití ve Francouzské Guyaně a při závěrečném hodnocení se ve výsledkové listině umisťují na předních pozicích.

Jaká je úroveň či připravenost jejích absolventek a absolventů k boji či jiným činnostem v porovnání s ostatními univerzitami ve světě?

Naši studenti prokazují ve srovnání s vojenskými studenty například ze Slovenska, Polska, Maďarska, Slovinska, ale i Rakouska nebo Německa špičkové schopnosti a kompetence, což se projevuje jak v mezinárodních aktivitách našich studentů, například při cvičení Fourlog nebo na Mezinárodním mistrovství Armády ČR v zimním přírodním víceboji Winter Survival, tak i ve studentské tvůrčí činnosti, kde naši studenti pravidelně obsazují první příčky. A tady se neztratí ani v konkurenci studentů českých a zahraničních vysokých škol, včetně těch vojenských. Uvedu ještě jeden ilustrativní příklad. Naši vybraní studenti se pravidelně účastní speciálního mezinárodního kurzu přežití ve Francouzské Guyaně a při závěrečném hodnocení se ve výsledkové listině umísťují na předních pozicích.

Prezident republiky vás povýšil do hodnosti brigádní generálky. Dosáhla jste toho jako druhá žena v republice. V čem to pomůže?

Myslím, že to pomůže ještě ve větším docenění místa a významu žen při výkonu řady funkcí v mnoha vojenských odbornostech a specializacích. Mám na mysli schopnost pro přesnost a preciznost výstupů, trpělivost a vytrvalost v činnostech, která občas mužům chybí. V jiných odbornostech je zase zjevné, že lepší předpoklady pro jejich zvládnutí mají muži. Celkově je prokázáno, že smíšené týmy dosahují kvalitnějších a dlouhodobě udržitelnějších výsledků než homogenní týmy, které jsou složené pouze z mužů, nebo pouze z žen. O lepší vnitřní konzistenci smíšených týmů ani nemluvě.

Litujete někdy toho, že jste se v roce 1993 přiblížila armádě?

Absolutně ne, nelituji. Vstup do armády mě výrazně obohatil jak po stránce odborné, tak i po stránce osobnostní, mentální.

Co vám armáda vzala? A co dala?

Odpovím lapidárně, ale pravdivě: Armáda mi nevzala nic, ale dala mi hodně.