Atentát na Hitlera před 80 lety mohl zachránit miliony životů. Převrat už probíhal i v Praze

Operace Valkýra z 20. července 1944 měla rozložit celý nacistický represivní a mocenský aparát v Německu. „Začala ale s příliš velkou prodlevou od samotného výbuchu v Hitlerově hlavním stanu, tedy ve Vlčím doupěti,“ vysvětluje historik Jan B. Uhlíř. Ve vůdcově bunkru poblíž tehdejšího Rastenburgu (nyní polský Kętrzyn).

Atentát ve Vlčím doupěti, který iniciovaly německé armádní špičky, se navíc nevydařil a i když aktovka s výbušninou v průběhu porady s Adolfem Hitlerem skutečně explodovala, diktátor byl pouze lehce zraněn. Násilné odstranění fanatického nacisty a celého nacistického aparátu mělo zastavit další krveprolití na bojištích i v zázemí. A v této souvislosti se i 80 let poté často spekuluje, zda by měl nyní smysl atentát na podobného fanatika v čele Ruské federace.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Americký novinář byl v Rusku odsouzen za špionáž. Tribunál ho poslal za mříže na 16 let

Putin se podobá Hitlerovi

„Na samém počátku ruské invaze na Ukrajinu jsem se zdráhal srovnávat Vladimira Putina přímo s Adolfem Hitlerem, ale dnes už tuto paralelu připouštím,“ říká badatel Uhlíř. „Coby historik sice nerad spekuluji, v případě úspěšného atentátu na německého vůdce v červenci 1944 by se však výrazně snížil například počet spojeneckých obětí na západní frontě. A zřejmě by nikdy nebyly bombardovány ani Drážďany, kde zahynulo minimálně 40 tisíc civilistů.“

Alternativní historii nemá v oblibě, zajímají ho hlavně fakta: „A ta mluví v neprospěch atentátníků, kterým se Hitlera nakonec nepodařilo odstranit. I když dokázali spustit zatím nejpromyšlenější a nejpropracovanější akci ze všech,“ hodnotí operaci Uhlíř. Její hlavní iniciátor plukovník Claus Schenk von Stauffenberg, náčelník štábu záložní armády, dokázal 20. července 1944 pronést aktovku s kilogramem výbušnin přímo do Vlčího doupěte. Do poradního baráku, kde probíhala situační porada s Hitlerem.

Krátce před výbuchem se pak vzdálil z místnosti s výmluvou na důležitý telefonní hovor, načež ve 12 hodin a 42 minut aktovka explodovala. Hitlera výbuch jen lehce zranil, mimo jiné ho ochránil masivní dřevěný stůl. To už byl ale Stauffenberg na cestě do Berlína, kde měla být bezprostředně po vůdcově smrti spuštěna operace Valkýra.

Vojenský puč založený na poslušnosti

Valkýra byla krycím názvem pro bezpečnostní akci už dříve schválenou přímo Hitlerem. Plán pro případ nouzového stavu, který měl být vyhlášen v případě vnitřních nepokojů vyvolaných zahraničními dělníky nasazenými v Říši. Valkýru ale 20. července 1944 využili Hitlerovi protivníci z řad armádních špiček, když s pomocí hesla žádali poslušnost všech podřízených.

„Byl to nejdále dotažený pokus o změnu politického režimu nacionálně socialistického Německa,“ znova nad převratem přemítá Jan B. Uhlíř. „Operace Valkýra ovšem disponovala jen omezeným počtem zasvěcených účastníků. Úspěch akce byl proto založen na poslušnosti vysokých důstojníků, kteří měli plnit aktuální rozkazy,“ vysvětluje. Byť někdy váhavě, příslušní důstojníci skutečně začali plnit rozkazy nových nadřízených. „Zcela konkrétní pokyny, které bezprostředně směřovaly k rozkladu nacistického represivního a mocenského aparátu. Mezi nejvýznamnější patřilo rozhodnutí o předání výkonné moci v takzvaném domácím bojovém prostoru veliteli záložní armády a okamžitém vřazení veškerých formací zbraní SS do svazku branné moci.“

Jinými slovy mělo dojít k rychlé izolaci špiček SS, SD, SA, gestapa a NSDAP i dalších center nacistické totality mimo vlastní armádu. Byl to tedy pokus o vojenský puč s cílem vyvolat jednání o separátním míru se západními spojenci.

Po stopách převratu v Praze

Státní převrat nemohl proběhnout jen v Berlíně a Německu, ale armáda ho musela zorganizovat i na okupovaných a jinak přivtělených územích. „Nejdále dospěl puč v Paříži, ve Vídni, v Bruselu a také Praze,“ vypráví historik pro CNN Prima NEWS. V Paříži dokonce 20. července večer spiklenci pozatýkali 1 200 příslušníků SS a gestapa a izolovali je ve věznicích.

„V Praze to tak daleko nedošlo, ale reálný ozbrojený konflikt mezi armádou a jednotkami SS by se klidně mohl rozlít přímo do ulic hlavního města tehdejšího protektorátu,“ vysvětluje historik. Nejvyšší brannou pohotovost totiž postupně vyhlásily obě strany případného střetu. Na zbraně nedošlo kvůli váhavosti vojenského velitele Čech a Moravy, generála Ferdinanda Friedricha Schaala. Oficiálně měl funkci zplnomocněnce branné moci u německého státního ministra a vrchního velitele branné moci v branném okruhu Čechy a Morava.

Odvolání generála od sklenice piva

Pokud bychom měli sledovat průběh puče z 20. července 1944 na mapě Prahy, museli bychom začít na dnešním rektorátu ČVUT v pražských Dejvicích, v ulici Jugoslávských partyzánů. „Generál Schaal se v budově zúčastnil slavnosti spojené s otevřením důstojnické školy SS, která tam byla nově umístěna. Schaal byl promptně povolán na štáb. „Jeho neformální odchod, doslova od nedopité sklenice piva, utkvěl v paměti přítomného náměstka pražského primátora Josefa Pfitznera natolik, že se o něm téhož dne zmínil ve svém deníku,“ zjistil Jan B. Uhlíř.

„Generál Schaal se loučil se slovy: ,Nashledanou, pánové.‘ Obvyklé ,Heil Hitler‘ však nevyslovil,“ zapsal si náměstek primátora a oddaný nacista Pfitzner. Generál Schaal spěchal na štáb, aby začal plnit rozkazy v obsáhlém dálnopisu, který v 18:30 poslali spiklenci z Berlína. „Dálnopis byl podepsán designovaným šéfem generálního štábu polním maršálem Erwinem von Witzlebenem a náčelníkem štábu velitele záložní armády Clausem von Stauffenbergem. A obsahoval sled pečlivě propracovaných rozkazů uvádějících do chodu státní převrat,“ informuje Uhlíř.

V Berlíně v tu chvíli vrcholil střet mezi pučisty a silami věrnými Hitlerovi. V hlavním městě říše už se rozšířila informace, že vůdce atentát přežil, a převrat tak dostával zásadní trhlinu. „V sedm hodin večer pražský rozhlas neodvysílal obvyklou zpravodajskou relaci. A v éteru se na celých dvanáct minut rozhostilo napjaté, zlověstné ticho,“ líčí historik. V Berlíně se zřejmě rozhodovalo, kdo ovládne sdělovací prostředky.

Pražské vysílání však bylo po dvanácti minutách obnoveno překvapivým německým úředním hlášením o nevydařeném atentátu: „Hlásíme důležitou zprávu: Vražedný útok na Vůdce – Vůdce nezraněn – Berlín, 20. 7. 1944. Na Vůdce byl dnes spáchán atentát třaskavinou.“

Nezasvěcený generál v Dejvicích

Generál Schaal byl zmaten. „Nepatřil k předem zasvěceným v operaci, jen plnil rozkazy,“ říká Uhlíř. Německý generál se posléze ze svého sídla (dnešní Generální štáb AČR) dovolal přímo Stauffenbergovi. „Ten ho ujistil, že vůdce je mrtev a rozhlasové komuniké je falešné. Nato Schaal v Praze vydal pod kódovými hesly Odin a Johannes rozkaz k zahájení akce, tedy vyhlásil bojovou pohotovost,“ vypráví Uhlíř o puči na území protektorátu. Některé z těchto informací dosud nebyly dostatečně známy ani zveřejněny.

Schaalův štáb začal plnit rozkazy a urychleně sestavoval seznam nejvýznamnějších osob, které měla branná moc dostat pod kontrolu. Například vyšších vedoucích SS a policie, vedoucích gestapa a vedoucích služeben SS, vedoucích propagandistických úřadů a krajských vedoucích NSDAP.

Obavy z K. H. Franka

Generál měl zatknout i německého státního ministra pro Čechy a Moravu, SS-Obergruppenführera K. H. Franka. K takovému kroku se ale neodvažoval. „Se státním ministrem chtěl napřed osobně hovořit. A s pravděpodobností hraničící s jistotou dohodnout oboustranně přijatelný kompromis,“ míní Jan B. Uhlíř. K. H. Frank se mezitím skryl do bezpečí centrály SS v dnešní právnické fakultě anebo na zámek Konopiště v areálu cvičiště SS u Benešova.

Ve 21.05 hodin obdržel generál Schaal třetí a poslední dálnopis od berlínských spiklenců, který trval na splnění předchozích rozkazů a upozorňoval na skutečnost, že vůdce je mrtev a rozhlas lže. Dálnopis podepsaný polním maršálem Wilhelmem Keitelem, který přišel za hodinu, ale potvrzoval, že Hitlerovi atentát neublížil.

Hitlerův půlnoční projev

Těsně po půlnoci pak nacistický vůdce promluvil v rádiu: „Mluvím-li dnes k vám, děje se to obzvláště ze dvou příčin: 1. Abyste slyšeli můj hlas a věděli, že já sám nejsem zraněn a jsem zdráv. 2. Abyste se také dozvěděli něco bližšího o zločinu, který v německých dějinách nemá sobě rovna.“

Puč byl definitivně u konce. Plukovník hrabě Stauffenberg a jeho nejbližší spiklenci byli popraveni ještě v noci z 20. na 21. července. Dalších asi 200 účastníků pak v řádu týdnů. Generál Schaal musel dát K. H. Frankovi čestné slovo, že zruší bojovou pohotovost branné moci a že se ministrovi podřídí i v politickém smyslu. Následně byl zatčen, internován na Jenerálce v Šárce, ale díky Frankově přímluvě se vyhnul trestu smrti a konce války se dožil v kriminále v Rakousku.

Falešná poprava v Praze

Čeští historikové přitom generála pohřbili v Praze. „Zatčen byl s třemi dalšími důstojníky štábu a zastřelen v jedné vile v Šárce,“ uvádí publikace Jaroslava Cesara s názvem Akce Valkýra z roku 1966. O popravě v Praze se psalo ještě v devadesátých letech, dnes ale stačí jediný „klik“ na Wikipedii a víme, že to bylo jinak. Schaal zemřel v říjnu 1962 v německém Baden-Badenu.

O průběhu nezdařeného atentátu na Adolfa Hitlera ve Vlčím doupěti už byly popsány stohy papíru. „Trochu smutné je, že řadu informací přebírají jeden od druhého i někteří historikové, aniž by si ověřovali základní fakta. A nejen ta o generálovi popraveném v pražské Šárce,“ trochu pohoršeně říká Jan B. Uhlíř. „Většina prací třeba dramaticky popisuje hluboké jedlové lesy kolem Vlčího doupěte. Neroste tam ovšem ani jediná jedle, našel jsem tam jen samé smrky,“ vypráví.

Mohla operace skončit zatčením Hitlera?

Byť se dnes z hlavního stanu u města Kętrzyn zachovaly jen ruiny, je to prý pořád působivé místo. Protože se tam mohly změnit dějiny. Stauffenbergův odvážný čin připomíná pamětní deska přímo ve Vlčím doupěti. „Jeho jméno nese také ulice v Berlíně, na které dnes najdeme Památník německého odboje,“ informuje Jan B. Uhlíř, který pro památník připravil expozici o českých odbojářích, kteří byli za války popraveni v berlínské věznici Plötzensee.

A nemohl puč přece uspět, i když Adolf Hitler atentát přežil? Vždyť rozkazy v rámci Operace Valkýra armáda napřed ochotně plnila. „To jsou jen další spekulace, ale je pravda, že prodleva mezi atentátem a spuštěním operace byla příliš velká. Výbušnina explodovala ve 12 hodin a 42 minut, ale třeba štáb v Praze se o údajné smrti vůdce dozvěděl až o půl sedmé večer. Obdobná prodleva, i když menší, byla zásadní pro převzetí moci hlavně v Berlíně, takže se převrat nepodařil. V opačném případě tu byla i možnost, že nová moc by nechala Hitlera zatknout a postavit před soud za vlastizradu,“ zvažuje Jan B. Uhlíř.

Nic takového se ale nestalo a krvavá vřava v Evropě pokračovala až do 8. května 1945. Současní historikové odhadují, že druhá světová válka si vyžádala asi 60 milionů mrtvých: 20 milionů vojáků a 40 milionů civilistů. A protože válka trvala šest let, v průměru denně zahynulo více než 27 tisíc lidí.