Rozhovor s Petrem Bárdym o prezidentských volbách na Slovensku
Peter Pellegrini, předseda slovenské Národní rady kandidující na prezidenta, by byl jen loutkou v rukou premiéra Roberta Fica, v kampani popřel sám sebe. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl Peter Bárdy, šéfredaktor portálu Aktuality.sk. Na druhou stranu zmínil, že ani Pellegriniho soupeř, exministr zahraničí Ivan Korčok, není zcela bez poskvrny. Dodal však, že se to ale s Pellegrinim nedá srovnat.
Setkáváme se pár dní před druhým kolem prezidentských voleb. Zeptám se napřímo: Korčok, nebo Pellegrini? Kdo vyhraje?
Jeví se mi to tak, byť pro to nemám pevná data, ovšem podle vnímání kampaně a chování voličů v prvním kole i z organizačních schopností kandidátů, že tentokrát je favoritem Ivan Korčok.
ČTĚTE TAKÉ: Výhra Korčoka se může Ficovi vyplatit, míní Stonjeková. Expertovi schází v kampani zvrat
Pellegriniho přijel do Bratislavy podpořit i český expremiér Andrej Babiš. Myslíte, že to na slovenské voliče může mít nějaký vliv?
Neumím si úplně představit, na koho z voličů Petra Pellegriniho to může mít efekt. Může ho mít na voliče, kteří ho volit nechtějí, žijí v České republice a znají politiku Andreje Babiše. Není to politik, který spojuje, a když už ano, tak jedině nenávistí a negativními emocemi. Právě ti lidé, kteří odešli ze Slovenska, aby žili kvalitnější život ve fungujícím státě, si to nespojují s lidmi jako je Babiš. Jeho podpora by tak mohla mít přesně opačný efekt, mohla by mobilizovat více Slováků, kteří zatím nebyli rozhodnutí, volit Ivana Korčoka.
Prezident nemá takový vliv jako předseda vlády. Jakým směrem se Slovensko vydá, když si zvolí Ivana Korčoka, nebo Petra Pellegriniho?
Je to podobné, jako když jsme tu měli vládu Směru s Pellegrinim coby premiérem. To bylo po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové (investigativní novinář Aktuality.sk a jeho snoubenka, pozn. red.) a prezidentské volby v roce 2019 vyhrála Zuzana Čaputová. Také tehdy padala otázka, zda se Slovensko vydá na cestu více liberálního a demokratického státu. Vždy jsem říkal, že je nutné si na to dát pozor. Volba prezidenta neodovídá vždy voličským náladám. Myslím, že Slováci si při volbě prezidenta více dávají pozor, koho si zvolí. Nechceme se stydět. Doma si zvolíme téměř kohokoliv na jakoukoliv funkci, ale v zahraničí chceme být reprezentováni někým, kdo má váhu, nemá na krku skandály a dokáže reprezentovat mezinárodní hodnoty. A v tomto ohledu si myslím, že by mohl být lepším kandidátem Ivan Korčok.
A co lze naopak očekávat, když vyhraje Peter Pellegrini?
Nechci se ho nijak dotknout, ale myslím, že je to takový průtokový ohřívač vlády Roberta Fica a prakticky v ničem s ní nebude nesouhlasit, i kdyby to bylo v absolutním rozporu s jakýmikoliv mezinárodními dohodami, které se Slovensko zavázalo dodržovat. Myslím si, že v podstatě bude člověkem Roberta Fica v prezidentském paláci a bude nekriticky tlumočit vyjádření vlády i většiny v parlamentu směrem do zahraničí. Bude to taková loutka vlády.
Jak hodnotíte kampaň před druhým kolem?
Budu zde trochu dělat ďáblova advokáta Petru Pellegrinimu. Myslím, že svého času, po vraždě Jána a Martiny v roce 2018, coby premiér viděl, že Směr-SD potřebuje změnu a restart. Strana stála na hliněných nohou, byla plná korupčních kauz, nefungovala jako standardní politická strana, nesla znaky autoritativních režimů, které nejsou zdravé, a že se podílela na únosu státu. Respektive ho režírovala. Říkal, že chce Směr jako moderní sociální demokracii. Když mu to tam nevyšlo, tak odešel a založil Hlas-SD. Rozdělení s Ficem bylo autentické a přirozené. Fico zažíval klinickou smrt a nikdo s ním už nepočítal. Kdo měl ambici pokračovat v politice musel odejít a založit si vlastní stranu. V tomto směru si myslím, že Pellegrini chtěl sám sebe očistit a založit sociálnědemokratickou stranu evropského typu.
A podařilo se mu to?
To je právě to. Před druhým kolem totiž popřel sám sebe ve všem, o co se snažil. Začátkem roku 2023 přestal být s Hlasem lídrem v průzkumech a předběhl ho Fico. Pellegrini chtěl být znovu předsedou vlády, ale nepovedlo se mu to. S Ficem se jednoduše nenávidí, stejně tak s dalším předsedou koaliční strany SNS Andrejem Dankem. Prezidentský palác je pro něj útěk z koalice. Chce se zachránit, aby s těmito lidmi už neměl nic společného. A kvůli tomuto útěku se musí ještě více zašpinit s lidmi, jako jsou Fico s Dankem. Musel žádat o jejich pomoc, doprošovat se jich, používat jejich slovník. Stal se z něj stejný populista, demagog a až téměř stejný nacionalistický extremista, jako jsou Fico s Dankem. To je něco, co je signifikantním znakem kampaně před druhým kolem. Pellegrini popřel sám sebe už tolikrát, že i kdyby volby vyhrál, všichni zahraniční partneři vnímající politiku na Slovensku už v něm neuvidí důvěryhodného partnera. Místo toho uvidí špínu.
A co Ivan Korčok? Dopustil se také nějakých přešlapů?
To je jeho obrovská výhoda. I kdyby přešlapy měl, tak je Pellegrini násobně překryje. Samozřejmě, že nemá čistou tabuli. Má za sebou kariéru v exekutivě, byl státním tajemníkem ministerstva zahraničí v době, kdy Slovensko mělo předsednictví v EU a byla tu kauza předražených nákupů a obstarávání (kauza Evka, pozn. red.). Korčok je člověk, na kterém se spin doktoři (termín používaný pro cílenou manipulaci veřejného mínění, pozn. red.) Pellegriniho a kolem Směru snažili ukázat, že je to liberál a pro ně tím pádem největší hrozba. Stejně tak, že je válečným štváčem. Nechci působit jako jeho zastánce, problém je, že když si oba kandidáty dáte vedle sebe, Korčok působí oproti Pellegrinimu až příliš čistě. Je to podobné jako vaše nedávné volby Petr Pavel versus Andrej Babiš. Ačkoliv Pavel za sebou má minulost v armádě a KSČ před rokem 1989, Babiš měl za sebou mimo komunistické, a údajně estébácké, také velkou politickou a byznysovou kariéru. Pellegrini toto sice nemá, ale byl dlouho členem Směru a existují podezření, že některý svůj majetek nezískal z peněz, které si vydělal. Ve vašich i našich volbách tu tak stojí úplně odlišné příběhy a porovnávat oba kandidáty z reputačního hlediska je mimořádně těžké.
Nelze si nevšimnou podobností mezi našimi posledními a vašimi nynějšími prezidentskými volbami. Zejména co se týče války na Ukrajině. Babiš v Česku využíval toho, že Pavel je vysloužilý generál. Z Pellegriniho tábora nyní slýcháme, že Korčok je válečný štváč. Vidíte ještě další podobnosti?
Je to velmi podobné. Migrační krize a kopec dalších věcí. Je to jako přes kopírák. Máme množství informací o tom, že státní úřady maďarského premiéra Viktora Orbána a možná i jeho zpravodajské služby se podílely na kampani Roberta Fica před volbami v roce 2023. Mnoho věcí z těch narativů byly použity zde i v Česku a je předpoklad, že Orbán může mít zájem na tom, aby příští parlamentní volby v Česku vyhrál Andrej Babiš. Existuje obava, že maďarská strana bude zasahovat do českých voleb. Kdyby měl Orbán asistovat při kampani Babiše nebo Pellegriniho, nevypadalo by to jinak.
Máme množství informací o tom, že státní úřady maďarského premiéra Viktora Orbána a možná i jeho zpravodajské služby se podílely na kampani Roberta Fica před volbami v roce 2023.
Volby mají mnoho faktorů, které z nich budou pro volby klíčové?
Mobilizace voliče, kterého na Slovensku často nazýváme „antisystémový“. Jsou to především radikálnější, nacionalističtí voliči, kteří vesměs v prvním kole volili Štefana Harabina a nechtěli by autenticky volit Pellegriniho. Není to jejich reprezentant. Potřebují člověka s radikálním, silným a proruským hlasem, který se stavěl proti očkování i koronavirovým opatřením. Je to velmi specifická skupina voličů a Peter Pellegrini v těchto tématech vždy buď váhal, nebo se přikláněl spíše k zavedení opatření, očkování i pomoci Ukrajině. Aspoň ze začátku její obrany před ruskou agresí. Tito lidé nemají spontánně důvod podporovat Pellegriniho. Ale právě na nich může stát jeho případný úspěch.
K TÉMATU: Slovenské volby jdou do finále
A co maďarská menšina?
Myslím, že je to bublina a dnes není téma, zda budou Maďaři volit na základě etnika. A když ano, tak to není rozhodující procento, což se ukazuje i na výsledku Krisztiána Forróa (předseda Aliance, strany zastupující maďarskou menšinu na Slovensku, pozn. red.), který získal jen lehce pod 70 tisíc hlasů. Forró je prodlouženou rukou Viktora Orbána a proorbánovský politik, kterého sám maďarský premiér pravděpodobně připomínal na jednom z mítinků před volbami 2023, když říkal, že Maďaři v jiných zemích vzniklých po roce 1918 by se měli více angažovat v pomoci své mateřské vlasti. Je to evidentní odkaz na Forróa. Maďaři na Slovensku prostě nemají důvod volit Pellegriniho, který není maďarský nacionalista, a i když se snaží prezentovat jako Orbánův přítel, není jím. Tím je Robert Fico a nikdo jiný. Ostatní jsou třetí nebo čtvrtá liga a Orbán nemá důvod se s nimi bavit.
Setkáváme se v době rozkolu mezi vládami Petra Fialy a Roberta Fica zejména kvůli odlišné zahraniční politice a pohledu na ruskou invazi na Ukrajině. Jak je tento rozkol na Slovensku vnímán?
Více to vnímají voliči proevropských demokratických stran. Jsou tu dva úhly pohledu. První je pocit hanby, že jsme se najednou stali nedůvěryhodnou zemí pro někoho, kdo je nám historicky, lidsky a politicky v zahraničních i bezpečnostních zájmech tak blízký, jako Česká republika. Zároveň je to nebezpečné a lidi to až hněvá, že se odkláníme od cesty stabilního partnera pro země EU i NATO. U druhé strany lidí si naopak dovedu představit i mexické vlny plné štěstí, že se ten rozkol děje. Jde o antisystémové a destruktivní voliče, pro které je deklarace příklonu k Rusku, i když nemusí být upřímná a logická, symbolem vzdoru, pod který se rádi podepíšou.
Ať už volby vyhraje Korčok nebo Pellegrini, mají šanci a předpoklady česko-slovenské vztahy napravit?
Pokud je může někdo napravit rychleji, tak určitě Ivan Korčok. Už jen z toho důvodu, že je v tomto tématu autentický a nezradil to ani v předvolební kampani. Pellegrini je autenticky na straně EU a NATO, svůj názor od parlamentních voleb nezměnil. Akorát je v rukou Fica, Danka a voličů Štefana Harabina. Tím pádem se snaží imitovat jejich rétoriku, což je strašná hanba. Obávám se, že po nástupu do prezidentského paláce by Pellegrini nebyl dostatečně autonomní a nezávislý, aby se mohl vrátit ke svým autentickým názorům. Mohlo by to vypadat tak, že by jen tlumočil Ficovy názory, což by samozřejmě při vašem současném prezidentovi a vládě nepřispělo ke zlepšení česko-slovenských vztahů.
Robert Fico je už ve svém čtvrtém funkčním období coby premiér a vládne nyní zhruba čtvrt roku. Za tu dobu učinil několik kontroverzních kroků, které opozice a část společnosti odsuzuje. Působí to tak, že mezi koalicí a opozicí je dnes na Slovensku otevřená válka, a obě strany se nedokáží na ničem shodnout. Je tento dojem správný?
Úplně a není to nová věc. Trvá to od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Nůžky se začaly rozevírat, zákopy prohlubovat a zbraně začaly být brutálnější. Po volbách 2020, kdy Fico zavelel k návratu moci, se tato válka rozhořela tak, že do ní zatáhl i běžné voliče. Jsou tu rozdělené rodiny, pokažené vztahy na pracovištích, potrhané vazby mezi přáteli. Máme tu otrávené studny. Lidé uvěřili množství dezinformací, hoaxů a lží. Blbá nálada, o které hovořil Václav Havel, byla ještě vlastně dobrou oproti tomu, co máme dnes na Slovensku.
Při prezidentských volbách kandidáti často hovoří o tom, jak chtějí sjednotit rozpolcenou společnost. Mají Korčok nebo Pellegrini šanci toto na Slovensku dokázat?
Myslím si, že ani jeden z nich společnost nespojí, ono se to ani nedá. Zuzana Čaputová se o to snažila a to je výrazně smířlivější prezident, než tito dva. Pochopila, že nemůže být prezidentkou všech, ale může mluvit ke všem občanům Slovenska nekonfliktně, státnicky a tak, aby jí bylo rozumět. Tato možnost tu byla, ale nevím, do jaké míry jsou oba pánové připravení mluvit ke všem občanům Slovenska.
Zmínili jsme předtím demonstrace proti Robertu Ficovi, které jsou sice rozsáhlé, ale bez části opozice, konkrétně bez lidí, jako jsou expremiéři Igor Matovič z hnutí Slovensko či Eduard Heger a jeho Demokraté. Je to ze strany ostatní opozice dobrý krok, nebo by s nimi byla silnější?
Igor Matovič je ztělesněním totální destrukce a antisystému. Jeho život je jeden velký egotrip, který je postavený jen na něm a jeho emocích, na jeho pocitech „nahoře-dole“, kdy se mu střídají maniakální stavy nadšení s depresí, skepsí a smutkem, že celý svět je proti němu. Dnes už ve slovenské politice není mnoho lidí, kteří by s ním chtělo spolupracovat. Dostal se na periferii zájmu, vyoutoval se ze hry a proto si myslím, že se on a jeho hnutí Slovensko (dříve OLaNO) v brzké době nedostanou k jednacímu stolu se zbytkem opozice. Budou a jsou nevyhnutelné situace, kdy musí dojít na jednání, které i probíhá, ale nemyslím si, že Matovič dostane prostor, pokud to nebude úplně nevyhnutné.
Igor Matovič je ztělesněním totální destrukce a antisystému. Jeho život je jeden velký egotrip, který je postavený jen na něm a jeho emocích, na jeho pocitech „nahoře-dole“, kdy se mu střídají maniakální stavy nadšení s depresí, skepsí a smutkem, že celý svět je proti němu.
A co Demokraté?
To je velmi specifická strana. Postavit ji z ministrů a premiéra nejméně populární vlády a čekat optimistický výsledek je poměrně odvážné. Volební výsledek tomu i nasvědčoval. Nechci individuálně kádrovat členy strany, protože je mezi nimi fůra lidí, kterých si vážím a udělali pro tuto zemi hodně. Jsou to vlastenci, odborníci a slušní lidé, ale obávám se, že to nestačí na zbavení se nálepky z dob vládnutí Hegera, které nepatřilo k nejlepším. Slovenský volič pravice a proevropských stran je výrazně přísnější než volič nacionalistických extremistů a populistů, který to hodí svému lídrovi kdykoli bez kritického pohledu.
Snažíte se naznačit, že by mohli být oni a Igor Matovič pro ostatní toxičtí?
Igor Matovič je toxický. Demokratům by prospělo, kdyby došlo na fůzi s jinou větší stranou. A jsou tu strany, které by si mohli vybrat. Nynější předseda Jaroslav Naď bude dělat všechno pro to, aby stranu zachránil a třeba získal europoslance v evropských volbách, pak se bude připravovat na parlamentní volby.
Vraťme se k těm protestům. Nic nenasvědčuje, že by kvůli nim Robert Fico a vláda odstoupili, nebo ustoupili od kroků, za něž jsou kritizováni. Mají tedy vůbec smysl?
Samozřejmě, že mají. V České republice jste měli Milion chvilek, který udělal třistatisícovou demonstraci na Letné a také hned druhý den nepadla Babišova vláda. Protesty se nedějí proto, aby se hned po nich něco událo. Říkám tomu takové skupinové terapie, kde se frustrovaní a nahněvaní lidé mohou potkat s jinými lidmi se společnými názory. Takto vznikají občanská hnutí a skupiny, které mění věci. Možná ne tak rychle, ale takto vzniklo i Hnutí za slušné Slovensko po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Bez ohledu na své politické preference říkám, že budu vždy radši, když se demokratické změny budou dít, aniž by došlo k tragédiím jako vražda našeho kolegy a jeho snoubenky.
Vláda Roberta Fica často míří i na slovenská média, ať už jde o plánované změny ve veřejnoprávní RTVS, nebo se s částí médií nebaví, jako například s vašimi Aktualitami. Jak se v takovém prostředí pracuje?
Nechci vypadat jako cynik, ale už to dělám velmi dlouho, jsem v médiích od roku 1994 či 1995, od dob Vladimíra Mečiara. Také s námi nekomunikoval, vyhrožoval nám, kolegové byli fyzicky napadáni a bylo podezření, že se na těch útocích měla podílet i Slovenská informační služba (SIS). Je tu permanentní napětí mezi vládními politiky a novináři. Samozřejmě, že někdy to bylo lepší, ale dnes je to špatné. Tím, že jsme zvyklí žít v permanentních obavách z různých forem útoků, s tím tak trochu počítáme. Není to nic příjemného. Jelikož jsme členským státem EU a ne Afghánistán, Mexiko, Ruská federace či válkou zmítaná Ukrajina, stále věříme, že přijdou politické změny nebo si politici uvědomí, že novináři nepracují proto, aby jim ničili životy.
Naše práce je informovat a kontrolovat je. To je pro ně nepřijatelné, sociální sítě jim pomáhají a nacházejí v nich nové cesty, jak se prezentovat. Mají pocit, že nepotřebují mainstreamová média. Pro nás je toto dobou výzev, ale nebudu si stěžovat. Jsme nastaveni na pokračování v naší práci, jsme dostatečně odhodláni, víme proč naši práci děláme. Je to v naší DNA. Máme za sebou hroznou událost s vraždou Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Pro nás je to závazek za našeho kolegu. Že s námi Robert Fico vede jednostrannou vládu nám nedělá špatné spaní. Ať tam bude Fico, nebo někdo jiný, půjdeme systémem férovosti a tuto žurnalistiku budeme dělat i nadále.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Koho volí poražení kandidáti?
Na závěr se ještě zeptám na prezidentku Zuzanu Čaputovou, jíž za pár měsíců vyprší volební období. Jak byste její činnost ve funkci zhodnotil?
Píšu o ní knihu, ve které ji hodnotím. Myslím, že obstála. Přišla jako člověk z nepolitického prostředí, čistá duše s tím, co mimovládní sektor nabízí. Přišla sloužit a pomáhat s otevřenou myslí pro všechny Slováky. To ji nikdo nemůže upřít. Samozřejmě s tím souvisí i nějaký podíl chyb, které udělala a souvisely s politickou naivitou. Snažila se důvěřovat lidem, kteří si tuto důvěru nezasloužili a zneužívali ji. Příkladem je i Peter Pellegrini, s nímž měla v době, kdy byl premiérem, dost nadstandardní vztahy. Skončilo to tak, že dnes na ni útočí, a dělá z ní hrozbu. Je to důkaz, že paní prezidentka neměla vždy dobré čtení politické reality, ale to bylo tím, že měla touhu každému věřit a o každém si myslela, že pokud ji nezklame, zaslouží si její důvěru. Zuzana Čaputová bude pro mě určitě tou nejlepší prezidentkou od vzniku Slovenské republiky. Nebudu ji srovnávat s Michalem Kováčem, který čelil útoku ze strany státu, když mu SIS (Slovenská informační služba, pozn. red.) měla dát na podnět politiků unést syna. Nelze to porovnat, ale zažila nekonečné útoky ze strany státních představitelů, ať už z vlády, opozice či trollů napojených na Ruskou federaci a dezinformační prostředí. Zvládla svůj úřad s velkou noblesou, obrovským respektem a úctou k té službě a byla to výborná prezidentka.
Nebude jí ale historie vyčítat, že se nepokusila svůj mandát obhájit? Průzkumy ji dříve predikovaly, že by měla velmi solidní šanci.
To je úplně relevantní otázka. Do velké míry to bude záviset od výsledku druhého kola prezidentských voleb. Když vyhraje Ivan Korčok, nikdo to nebude řešit. Kdyby se stal prezidentem Peter Pellegrini, umím si představit, že takových názorů bude více. Nechci říct, že budou relevantní, ale ve světě, který je o heroismu, kde dobro bojuje se zlem a lídři mají vydržet na barikádách do vykrvácení, by jí mohlo být vyčítáno, že z boje odešla. Jelikož znám důvod, proč v politickém prostředí nemůže dále působit, to absolutně respektuji, dává mi to smysl a sám bych se asi nerozhodl jinak. Zuzana Čaputová sama akcentuje, že demokracie nestojí a nepadá s jedném člověkem. Každý z nás by si měl vzít svůj podíl zodpovědnosti za budoucnost tohoto státu a ona proto udělala víc, než mnozí z nás, kteří bychom ji za to mohli kritizovat.
Můžete uvést ten důvod?
Nemůžu.
