Když je barva srsti víc než zdraví: Psi se rodí slepí, hluší i s alergiemi

„Ellie pochází z Kladna z nekontrolovaného, po domácku vedeného chovu,“ popisuje Markéta Zvonečková z organizace Dočasky De De, která měla Ellie v péči. „Diagnóza byla taková, že při příchodu jsme věděli, že je hluchá. Že má očka zapadlá a že špatně vidí, jsme zjistili až poté, když jsme s ní jeli na veterinu na první vyšetření,“ vypráví Zvonečková.

Neviditelné stíny

Kromě toho, že je Ellie takřka slepá a úplně hluchá, trpí poruchou, která se u ní projevila až po pár týdnech v dočasné péči. „Pejsci s obsedantně kompulsivní poruchou vykazují různé znaky. U Elinky je to nahánění neviditelných, neexistujících stínů ve dne v noci. Ona honí věci, které my nevidíme, vidí je jen ona,“ popisuje dočaskářka. Ellie v této činnosti pokračuje i ve stavu vyčerpání a je velmi těžké ji z toho takříkajíc vytáhnout. V současné době jí nejvíce pomáhají speciální tréninky, díky kterým se její stav značně zlepšil.

Jak ale vlastně může zbarvení srsti způsobit takové zdravotní problémy? „Merle je problém, protože je to vlastně kousek cizí virové DNA zařazené do DNA toho psa. Způsobuje to zbarvení, kdy pes má typickou tygrovanost, kdy se místa smíšeného nebo ředěného pigmentu střídají s místy neředěné základní barvy. Problém nastává ve chvíli, kdy se sejdou konkrétní formy toho genu v kombinaci, která je pro toho psa nebezpečná. To potom způsobuje to, že ten pes nevidí nebo neslyší, je hendikepovaný na celý život,“ vysvětluje veterinářka Martina Načeradská. A je důležité zmínit, že se to týká všech plemen.

Skrytá hrozba

Merle gen se například u psa nemusí nijak projevit. Jeho potomci se ale mohou narodit hluší, slepí nebo obojí. To, zda je zvíře nositelem merle genu, odhalí pouze genetické testy. Pokud jste přesvědčeni, že testy nepotřebujete a chcete mít po vašem psovi či fence štěňata, můžete později hořce litovat. Stejně jako v případě koupě štěňat s merle zbarvením nabízených na inzertních webech. „Ta zvířata můžou mít problémy se zrakem, můžou být hluchá. Hluchota se dá zjistit jenom BAER testem, kdy zvíře uspí, pustí se mu nějaký zvuk do uší a zkoumá se, jak to jeho mozek vnímá,“ popisuje Načeradská a varuje – nesnažte se to poznat třeba pomocí luskání. Pes se totiž může otáčet za pohybem ruky – pokud není i slepý.

Merle ale není jediné zbarvení, na které mohou být vázány zdravotní problémy. Týká se to třeba i populární modré (jinak také šedé). Příkladem toho, co může způsobit tzv. módní barva, je i fenka amerického stafordšírského teriéra jménem Mia, kterou můžete vidět v reportáži výše. Kromě alopecie, která je pro modré zbarvení typická a celé řady alergií trpí i poněkud specifickým problémem. Při hlazení proti srsti se jí chloupky lámou a zapichují do kůže, což následně způsobuje vyrážku.

Merle zbarvení se přirozeně vyskytuje u Louisianského leopardího psa nebo třeba Australského ovčáka (i zde ale platí, že by neměli být připuštěni dva jedinci s genem M). Jednoduše to zjistíte, když si vyhledáte plemenný standard daného plemene. Najdete tam jak barvy povolené, tak třeba i barvy zakázané. Což je dobré před pořízením psa vědět, a hlavně vybrat ověřenou chovatelskou stanici. Psi bez průkazu původu nemají před připuštěním dělané genetické testy a často tak mohou nastat zdravotní komplikace.

Smrtící čokoláda

Modrou lidé vyhledávají také u čivav nebo třeba francouzských buldočků. Právě buldočci jsou ale nově vystavováni novému barevnému trendu – čokoládové. „Normálně hnědá barva vzniká z tmavého pigmentu, ale u buldočků, právě těch čokoládových, je speciální mutace genu, která s sebou nese i poruchy srážlivosti krve,“ popisuje veterinářka Martina Načeradská. Svědectví o tom, co „dokáže“ čokoládová barva, jsme vám už dříve přinesli. Nutno podotknout, že se rozhodně nejedná o šťastné životy ani šťastné konce.

Zatímco modrou barvu můžete najít v chovatelských stanicích, čokoládová zatím na svůj velký boom čeká. „Čokoládový buldoček může být zdravý, ale rozhodně bych to nedoporučovala – vzhledem k tomu, jaké vady se u těch zvířat vyskytují a ty vady jsou dost závažné, tak žádný příčetný chovatelský klub by si to neměl pustit mezi svá zvířata,“ dodává Martina Načeradská.