Jak může věta „chceme po naší fence štěňátka“ za utrpení zvířat a plné útulky?

Ben je kříženec několika plemen s velmi zajímavým zbarvením. Dokonce tak zajímavým, že jeho dočaskářku Dášu zastavují lidé na ulici a doslova se rozplývají nad tím krásným pejskem. Dokonce si většinou nevšimnou, že Ben se narodil bez očí – právě kvůli svému „zajímavému“ zbarvení.

Podle Dáši si lidé, kteří za Benovým narozením stojí, pravděpodobně ani neuvědomovali, co mohou způsobit, když křížili psy s merle zbarvením. Povědomí lidí o tom, co všechno s sebou nese množení psů a koček z biologického hlediska, je totiž mizivé. „Když budu chtít opravit auto, tak půjdu k automechanikovi. Lidé si myslí, že k množení zvířat nepotřebují žádné znalosti, ale to je nesmysl,“ komentuje časté jednání majitelů psů veterinář Lukáš Duchek.

S namnožením psů s merle zbarvením mají zkušenost v Útulku Tábor. „Otec všeho je vizuálně australský ovčák (bez PP) – krásný bílý kluk bez pigmentu s double merle genem. Matka je pak krásná fena, která vypadá jako kolie. A od nich byla štěňátka, milá a krásná. Pak znovu a znovu. Rok za rokem. Rodině pak pár štěňat zůstalo. Množili se mezi sebou i s rodiči a štěňátka se vesele šířila dál,“ popsala nekonečný příběh tehdejší pracovnice útulku Zdenka Fürst.

Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Tzv. double merle gen, který vzniká při křížení dvou jedinců s merle zbarvením, s sebou totiž nese velkou řadu rizik, od očních vad po anomálie kostry. To potvrzují i v táborském útulku. „Jsou to neurčití kříženci často s krásným zbarvením, proto o ně bývá zájem. Nicméně bývají také slepí, hluší, často nemocní. Ostatně jako všechna štěňata pocházející z incestů a ještě často s double merle genem. Poté odrostou, objeví se problémy a pejskové putují do útulku. Ať už je někdo nechá utéct, v krabici v lese, u útulku, nebo přiváže u lampy.“

Proti přírodě?

Zatímco řada lidí nevnímá namnožení psů různých ras a různého zdravotního či psychického stavu jako zásah proti přírodě, kastrace – a především pak u koček, si toto označení nesou. A to i přesto, že nekastrované kočky, které se nekontrolovatelně množí, mezi sebou přenášejí nemoci, nedostává se jim řádné (nebo vůbec žádné) péče, a pokud neuhynou kvůli špatnému zdravotnímu stavu, může se jim stát osudným auto nebo sousedův pes. Kastrace přitom v první řadě pomáhá právě kočkám samotným. Nejenže zabrání neustálému přibývání bezprizorních koťat, jejichž život končívá tragicky, ale také jsou prevencí zánětu dělohy a nádorů na mléčné žláze a vaječnících.

„V České republice je bohužel veliký problém s přemnožením venkovních koček i vzhledem k množení populárních plemen,“ upozorňuje ve videu Zuzana Goišová z kastračního programu Feliti, který za dobu svého fungování pomohl vykastrovat přes pět tisíc koček. Lidé se na ně mohou obrátit pomocí webových stránek Feliti.cz, kde vyplní formulář. Ten Feliti vyhodnotí a následně žadatele obeznámí o výsledku.

Kvůli množství rodících se koťat vznikají spolky, které se zaměřují i na péči o několik dní stará mláďata. „Měli jsme tady koťátko, které bylo několik dní staré, máme tady koťátka, která někdo vyhodil do popelnice,“ říká Tereza Frank ze spolku Bez maminky. „Snažíme se jim dát to, co by jim dala jejich maminka, takže je krmíme, dokrmujeme, čistíme jim kartáčkem chloupky a snažíme se dělat to, co by dělala ona.“

Tagy: