Berbr bude mít vliv i po zatčení. Styděl jsem se za to, že pískám, říká bývalý sudí

Kovařík řekl, že Berbr ovlivňuje a ovládá rozhodčí. K této doposud nevídané rebelii kolegy se později v médiích přidal také 51letý Antonín Kordula, který prohlásil, že sudí ve skutečnosti neřídí z pozice šéfky komise Berbrova partnerka Dagmar Damková, ale právě její muž. Manželská dvojice požadovala za výroky omluvu a spor se dostal až k Nejvyššímu soudu. Ten ale rozhodl ve prospěch Korduly.

Znechucen prostředím Kordula s pískáním už v roce 2015 skončil. Před dvěma lety se ale do fotbalu vrátil, když byl zvolen do výkonného výboru v Jihomoravském krajském fotbalovém svazu.

Zaskakovalo vás tak nějak průběžně, že Berbr drží funkci ještě tak dlouho poté, co jste proti němu vystoupil a jednotlivé soudy říkaly, že máte pravdu?
Mě to vůbec nepřekvapovalo, protože jsem viděl, jakým způsobem si vydobyl mocenskou základnu. Ani jsem moc nevěřil tomu, že by byl fotbal schopný se Romana Berbra sám zbavit. Kdyby nedošlo k říjnovému zatčení, opět by suverénně obhájil svůj post. Navíc si myslím, že volby v roce 2021 ovlivní i tak. A pokud by nebyl ve vazbě, stalo by se přesně to, co by si přál.

Přijde vám, že Bebrových stoupenců tedy je a bude ve fotbale stále dost a dost?
Myslím si, že příznivců má stále spoustu. Musíme si položit otázku: Jak je to vůbec možné? Zkrátka fotbalovému prostředí, zejména v Čechách, vyhovovalo, co se dělo. Proto měl Berbr tak šílenou moc. Nebavím se teď o nižších úrovních, ale i kluby z nejvyšších pater, za kterými stojí silní sponzoři, pro něj hlasovaly víceméně jednotně. Dominance byla obří.

Fakt, že Berbrova vláda leckomu vyhovuje, asi koresponduje s tím, že když jste před pěti lety proti Berbrovi otevřeně vystoupil, další vlna odvážlivců se neobjevila. Zklamalo vás to?
Já jsem to ani moc neočekával, protože prostředí jsem znal. Důvod, proč jsem do toho šel, bylo to, když jsem viděl, jaké kroky jsou postupovány proti Liboru Kovaříkovi. Šli proti němu ostatní rozhodčí a já cítil obrovskou nespravedlnost. Libor neřekl jedinou věc, která by se nestala. Byl jsem úplně v šoku, když se začaly podepisovat petice, ve kterých stálo, že to, co uvedl Libor, není pravda. A že stojíme za Berbrem. Byli v tom namočení i lidé, se kterými jsem jezdil na zápasy a myslel jsem si, že jsou v uvozovkách normální. Úplně z toho mám husí kůži. Zpětně si uvědomujete, v jakém prostředí jste žili. Ale abych se vrátil na začátek, opravdu jsem si nemyslel, že to něco změní.

Každý věděl, že bez podpory Bebra ničeho nedosáhne

Tento hromadný souhlas s tím, co se dělo, je možná stejně špatný jako samotné činy Romana Berbra, souhlasíte?
Takto jsem nad tím nepřemýšlel. Jako rozhodčí se té profesi musíte věnovat na sto procent a spoustu věcí si napřed ani neuvědomujete. Až s přibývajícími roky si začnete všímat jiných okolností. Kolikrát jsem se za sebe pak styděl, v jakém člověk žil prostředí. Naivně si můžete myslet, že se to v dalších volbách změní, a ono se nic nestane. A asi si dovolím říct, že Roman Berbr nevymyslel toto fotbalové prostředí. Ono si vymyslelo jeho. Stal se jakousi značkou. Nikdo z mocných se s ním nechtěl fotit a obecně se s ním ukazovat. Všichni věděli, že pro veřejnost je nepřijatelná osoba. Každopádně jim bylo jasné, že když budou cokoliv chtít, musí počítat s podporou Romana. Pokud ji nebudou mít, ničeho nedosáhnou.

Veřejně jste řekl, že rozhodčí neřídí Dagmar Damková, která pro to byla pověřena funkcí, ale právě její partner Berbr. Vadilo vám ve spojitosti s osobou bývalého místopředsedy FAČR ještě něco konkrétního?
Podívejte se, když jsem se poprvé dostal do ligy jako rozhodčí, byl jsem na to pyšný. Ale postupem času tato prestiž klesala. A to mě hrozně mrzelo. A teď se vrátím ještě víc v čase. Ještě když jsem pískal na krajských soutěžích a vzpomenu si, kolik chodilo lidí… Později byl zájem veřejnosti opravdu minimální. Působil jsem i na mezinárodní scéně, takže když jsem jezdil po Evropě, všude jsem viděl, jaký je fotbal na všech úrovních fenomén. A v České republice je podpora veřejnosti katastrofální. Normálně jsem se pak bál říct, že jsem ligový rozhodčí. Lidé vám za to pomalu byli schopní vynadat. Vadilo mi tedy, jak s Romanem Berbrem klesala popularita fotbalu.

Byla právě horší pověst fotbalu znát i v zahraničí?
Možná později, ale když jsem tam jezdil já, byla to doba ještě i před zatčením Miroslava Pelty v roce 2017 (bývalý předseda FAČR, pozn. red.). Každopádně platí, že Česká republika nikdy nebyla na mezinárodním poli vnímána jako silný hráč. Byli jsme víceméně bezvýznamný partner. Potřebovali nás jen v okamžiku, kdy se volil předseda FIFA a UEFA. Kdyby Dagmar Damková nešla do komise rozhodčích v Evropě, neměli bychom žádné zastoupení (Damková po zatčení Berbra na funkce rezignovala, pozn. red.).

Bebrova zášť vůči Moravě byla znát v nasazování rozhodčích

Cítil jste ještě jako rozhodčí, případně i později ve své funkcionářské pozici v Jihomoravském krajském fotbalovém svazu, okolo sebe až přehnaný strach z Romana Berbra?
Za mě bych to neřekl, protože situace na Moravě je trochu jiná. Prsty Romana sem poslední dobou nesahaly. Možná ještě za předchozího předsedy krajského svazu Pavla Blahy, který byl v uvozovkách velmi nevýrazný a poddajný… Od roku 2018 si jižní Morava šlape vlastní cestu, uvažuje se tu pragmaticky. Chceme se bavit o normálních věcech. Když si myslíme, že přichází dobrá myšlenka, podpoříme ji, pokud máme za to, že jde o blbost, řekneme ne. Zkrátka to tu funguje demokraticky.

A jinde?
Celkově na Moravě, poté, co je předsedou Řídící komise pro Moravu Pavel Nezval, to funguje stejně dobře. Je to podle mých informací jediný člověk z Výkonného výboru FAČR, který Berbrovi oponoval. Roman tady zkrátka neměl takovou podporu. Ano, některé kraje byly trochu poslušnější, udělaly, co jim řekl. Ale já osobně opravdu strach neměl.

Dají se tedy z vašeho pohledu použít ta klasická spojení „berbrovské Čechy“ a „antiberbrovská Morava“?
Trochu se to měnilo. Čechy byly Romanovi oddané, Morava napřed možná také, ale poté, co Pavel Nezval dělal osvětu, se to prostředí přetvořilo spíše v protiberbrovské. Kdybych to měl vyjádřit procentuálně, tak bych řekl, že zhruba 60 procent bylo proti Bebrovi. Ale například předsedové Olomouckého, Zlínského a Moravskoslezského kraje udělali, co mu viděli na očích. Nicméně fotbalové oddíly měly rozum. Tak nějak se to vyvážilo, i když bych opravdu řekl, že větší část Moravy s ním nesouhlasila.

Dokážete říct, jestli se nějak neprojevovala určitá pomstychtivost ze strany Berbra právě vůči „neposlušným“ lidem na Moravě?
To není úplně otázka na mě, ale třeba právě na Pavla Nezvala a další lidi. A ti by vám až na něj neřekli, co si doopravdy myslí, možná mají stále strach. Ale za sebe mohu říct to, že když jsem končil, byl určitý poměr moravských a českých rozhodčích a delegátů. Lidí z Čech samozřejmě bylo vždycky víc, to je podle zastoupení v pořádku. Nicméně úbytek moravských rozhodčích byl naprosto diametrální. Hodně hrubým odhadem mohu říct, že dříve to bylo 60 ku 40, později 80 ku 20. Na těchto věcech se vliv Romana podepisoval. Komise rozhodčích je jedna věc, pak je tu komise, která má na starosti výuku sudích. To jsou vyloženě jeho lidi.

Obrovská šance se nadechnout

Je to měsíc, co byl Roman Berbr zadržen kvůli ovlivňování zápasů v ČFL a tunelování Plzeňského krajského fotbalového svazu. Překvapila vás tato konkrétní obvinění?
Jak jsem Romana znal já, byl to velmi znalý člověk, co se zákulisních věcí týká, a vyšplhal se na nejvyšší příčky. A když jsem končil jako ligový rozhodčí, byl to hráč největšího kalibru. Proto bych absolutně nečekal, že bude řešit takovéto věci. Být to před deseti lety, nedivil bych se tomu. Ještě měsíc zpátky by mě vůbec nenapadlo, že tím, jak se dostal tam, kde chtěl být, bude řešit věcí týkající se ČFL. Kdyby řešil změny stanov… Ale že může být namočen do nasazování rozhodčích nebo toho, jak mají některé zápasy dopadnout, to je za mě nepochopitelné. A to samé platí pro zpronevěru peněz. Bylo by to, když to řeknu blbě, adekvátní, kdyby byl předsedou krajského svazu a nic jiného neměl. Opravdu mě to šokovalo. Myslel jsem, že dosáhl svého a na výsluní se bude vyhřívat.

Byla pro vás zatčení určitou satisfakcí, když jste ho dříve kritizoval, byť za jiné věci?
Asi nikomu nepřeju vězení, může to být pro člověka opravdu stresující. A hlavně ještě pořádně nevíme, jak se to všechno mělo. Každopádně každý je sám svého štěstí strůjce. Soud vyhodnotí, jestli si trest zaslouží, nebo ne. Ale první věc, kterou jsem cítil, bylo to, že fotbal u nás má obrovskou šanci se nadechnout. Takováto šance tu nebude hodně dlouhou dobu.

Ale sám jste už zmiňoval, že pozůstatků Berbra v podobě jeho sympatizantů tu stále bude dost. Tak je toho prostoru pro změnu skutečně hodně?
To je hrozně těžké. Prostředí se nevytvářelo pár let, ale třeba 20. Jakákoliv opozice byla totálně zlikvidovaná. Ale příležitost je to pořád obrovská, srovnávám to s obdobím třeba před třemi lety, kdy byla vlastně nulová. Lidé si musí uvědomit, že na okresních a krajských úrovních jde o to dělat fotbal s radostí, musí vás bavit. Protože z toho vůbec nic nemáte. Mám obavy z toho, že teď je velká euforie, ale spousta lidí ani neví, co to pořádně obnáší. Otázka je, jestli když to poznají, budou chtít do budoucna pokračovat. Pokud se nedostanete do nejvyšších pater, kde je to finančně zajímavé, musíte mít opravdovou vášeň.

Takže teď to podle vás chce hodně trpělivosti a chtíče?
Momentálně cítím, že vůle by byla. Spíše mám strach, co všechno se může strhnout, když se někomu otevře příležitost. Každá akce vzbudí reakci. Je otázka, co budou lidi ochotní vydržet. Může totiž vyplavat spoustu nepěkných věcí, takže je otázka, zda to budou chtít dotyční riskovat.

Kluby mohou mít strach. Nikdo neví, co se ještě objeví

Co jste říkal na slova předsedy FAČR Martina Malíka, který po zatčení Berbra uvedl, že by nyní bylo zbabělé rezignovat? Rozhodně nemusel vědět o všech jeho aktivitách, ale stále toleroval v těsné blízkosti člověka, o jehož nechvalné pověsti svědčí právě říjnový zásah policie.
Martin Malík by měl jako předseda dovést fotbal do následujících voleb. Kdyby rezignace přišla teď, ničemu to neprospěje. Ale co se týče dalšího působení ve vrcholné funkci, měl by to velmi zvážit. Je to přesně to, co jste říkal. Netvrdím, že Malík věděl, co Berbr udělal na plzeňském svazu. Velmi by mě udivilo, kdyby o tom věděl. To stejné platí například pro nasazování rozhodčích na zápasy. Nicméně musel znát praktiky Romana Berbra. A zkrátka potřeboval s Romanem umět komunikovat a žít, protože jinak by se nikdy nestal předsedou FAČR. To bych ještě chápal, ale je nutné nazývat věci pravými jmény.

Jak vnímáte jiné lidi z vedení FAČR?
U Martina Malíka vlastně trochu mám pochopení, není s Bebrem spjatý tolik a jak jsem řekl, musel s ním komunikovat. Ale třeba u Jana Paulyho (generální sekretář asociace, pozn. red.) je to něco jiného. Člověk si říká, kam až jsou lidé schopní zajít. To je normálně drzost. Proč Pauly nepodal podnět k etické komisi ohledně Romana Berbra? Teď chce něco monitorovat, ale proč to neudělal před dvěma měsíci? Odpověď je jednoduchá – neměl na to koule. Kdyby se Roman dozvěděl, že něco takového chystá, Pauly by okamžitě skončil.

Obava z toho, co by následovalo, byla hodně velká, že?
Přesně. A celkově, když se podíváte na to složení – Pauly je generální sekretář, jeho manželka je v marketingové agentuře STES, která je dceřinou společností asociace. Je to pořádně propletené, rodinných příslušníků je celkově dost a dost. Pak chcete dělat nějaké pořádky? To mě štve více než prohlášení Martina Malíka, že všichni máme máslo na hlavě. Nevyjádřil to možná úplně šťastně, proto chápu, že se zlobily například Teplice v čele s předsedou Pavlem Šedlbauerem, které poměry v českém fotbale kritizovaly delší dobu. Ze strany Malíka to byla spíše taková fráze. Nemohl říct: „Máme máslo na hlavě všichni kromě Teplic.“ Ale i Malík by měl z hlediska voleb uvažovat o tom, jestli vůbec nadále kandidovat. Každopádně uvidíme, jaký to bude mít následující vývoj.

Nezklamalo vás trochu, že právě k Teplicím se nikdo nepřidal?
Mě to nepřekvapilo, čímž se vracím k začátku. Všem pravděpodobně daný systém vyhovoval. A nikdo neví, co ještě má policie k dispozici. Do telefonu můžete kolikrát říct věci, které třeba trochu zveličíte. Mezi obviněnými je Roman Rogoz (sportovní ředitel klubu Slavoj Vyšehrad, jehož zápasy měly být mezi ovlivněními, pozn. red.), který znal spoustu dalších fotbalových funkcionářů. A teď můžete přemýšlet o tom, o čem všem se s jinými činovníky bavil.

Čili někteří zástupci klubů mohou mít strach, zda nebudou také nahrávkách.
Ještě bych k tomu dodal, že v srpnu Martin Malík uvedl, že každý klub zaměstnává člověka, který má na starosti pouze rozhodčí, a proto si týmy za problémy s rozhodčími v první lize mohou de facto samy. Předseda přijde s takovým silným prohlášením, za tři dny ho odvolá. Když to řekl, pravděpodobně dobře věděl, o čem mluví. Je to taková moje dedukce, ale čert ví, jak to všechno pak může být. Ale pak Malíka zřejmě zavolali a sdělili mu, že takovéto věci nemůže prohlašovat. Jsou to nicméně jen spekulace, co teď říkám. Každopádně si myslím, že leckteří lidé se proto mohou bát cokoliv říkat.

Šmicer by mohl být předsedou, ale změnil by se mu život

Jak vnímáte novou inciativu Fotbalová evoluce, za kterou stojí bývalý generální sekretář Rudolf Řepka, Ondřej Lípa, který je bývalým mluvčím reprezentace, nebo fotbalové ikony Vladimír Šmicer a Tomáš Sivok? Apelují zejména na změnu přístupu k fotbalu odspodu – tedy od okresů.
Je ještě hrozně brzy na to říkat, jaký to bude mít efekt. Ale lze říct, že jde o velmi zajímavou věc, zvlášť když si vezmete, že se tu iks let nic nedělo. Teď jsou tu kluci, kteří jsou zapálení. Zvlášť u Ondřeje Lípy bylo vidět, jak ho tato věc bere. Líbí se mi, že chtějí probudit zájem, na druhou stranu se trochu bojím výsledku. Iniciativa míří na to, že lidé ve fotbale by měli být poučení. Já mám obavu, jestli to ty lidi vůbec zajímá. Nejsem činovník na okresní úrovni, ale párkrát jsem se zúčastnil valných hromad. Měl jsem pocit, že tyto věci nikoho vůbec nezajímají. Pro ně je důležité, jestli budou mít dost hnojiva na trávník, budou mít na to, aby opravili kabiny. Nezajímá je, kdo je ve vedení fotbalu. O Bebrovi si přečtou v novinách, zasměji se tomu a dají si pivo. Změnit myšlení na všech úrovních může být těžký úkol.

Ale třeba právě u vás na jižní Moravě vnímáte tedy trochu větší ochotu řešit situaci?
Přijde mi, že tu není tak poddajné prostředí. Možná to souvisí s tím, že tento region mají rádi i lidé ze zbytku republiky, že místní lidé jsou takoví bezprostřední. (úsměv) Ale mluvit otevřeně a mít vlastní názor je snad základ každého férového jednání.

V médiích se čím dál tím častěji objevuje, že příštím předsedou FAČR by mohl být například Vladimír Šmicer. Co byste říkal na toto jméno?
Musíme si položit dvě otázky. Tou první bude to, zda chceme, aby osoba, která povede český fotbal, byla věrohodná pro veřejnost. Šmicer by touto osobou určitě byl. A druhá věc je to, zda pověřený člověk bude dělat pro fotbal maximum. Zároveň to chce se obklopit týmem, který mu nebude házet klacky pod nohy. Za mě říkám ano, ale musí si uvědomit, že fotbalu musí dávat třeba i 16 hodin denně. A to nevím, jestli Vláďa bude ochotný si takto překopat život. Pokud však bude kandidovat, v očích veřejnosti bude vnímán jako velice dobrá tvář. Dennodenně bude muset řešit desítky až stovky problémů, ke kterým se doteď nemusel nijak stavět. Tím nechci říct, že by to nezvládl. Pokud by nebyl předseda, dovedu si ho představit jako aspoň nějakého ambasadora. Lidé ho mají rádi, je to známé štístko.