Bizarní scény z Íránu. Proč lidé slavili i s ohňostroji porážku vlastní reprezentace?
Co udělá národ, když jeho reprezentace prohraje důležitý zápas? Někdo sprostě nadává, jiný konstruktivně kritizuje, další to přijme jako smutný fakt, zbytku je úplně jedno, co se stalo. Pak je tu ale Írán, ve kterém část obyvatel bouřlivě oslavovala neúspěch fotbalistů proti USA a z něj plynoucí konec na mistrovství světa v Kataru.
Íránská reprezentace byla doposud jedním z nejžhavějších témat šampionátu, což souvisí s vytrvalými protesty v islámské republice, které mají vést ke změně režimu. Ten současný – silně nábožensky orientovaný – často považuje ženy za druhořadé občany a také se k nim tak chová.
MS ve fotbale 2022
Miliony Íránců už toho mají dost, proto se napříč zemí ve velkém demonstruje. Odpovědí jsou krvavé represe. Lidé přející si konec aktuální krutovlády už před odletem reprezentace do Kataru apelovali na hráče, aby se na světové scéně nebáli ozvat a nějakou formu se k nesouhlasu přidali. Případně aby vůbec neodcestovali, což by bylo nejsilnější stanovisko, zároveň ale prakticky nezrealizovatelné.
Ale „Team Melli“ před prvním zápasem s Anglií lid požadující nějakou revoltu přece jen potěšil. Při íránské státní hymně totiž základní jedenáctka na trávníku mlčela.
Toto gesto už ale při dalších dvou příležitostech nezopakovala. Proč? Americká CNN s odvoláním na zdroje blízké týmu popsala, jak stát hráčům pohrozil, že v případě pokračování tichého protestu se mohou do problémů dostat jejich rodiny. Padla slova o vězení či dokonce mučení. Národní tým měl zároveň být pod neustálou kontrolou důstojníků takzvaných revolučních gard.
Zda tomu tak skutečně bylo, nelze se reprezentantům divit, že nechtěli riskovat bezpečí svých nejbližších. Ale některým Íráncům prahnoucím po změně, za kterou bojují v ulicích, tato evidentně vynucená nečinnost stačila, aby se týmu zřekli.
Když byl v úterý večer u konce duel se Spojenými státy, začalo se na mnoha místech v Íránu slavit. Přitom díky gólu Christiana Pulisice vyhrál 1:0 výběr USA. Jásot, tanec, oslavné troubení či odpalování ohňostrojů odstartovalo zpřesvědčení, že fotbalisté jsou vyslanci vládnoucí struktury, která už způsobila příliš mnoho bolesti. Proto si nezaslouží podporu.
„Kdo by si pomyslel, že při gólu Američanů vyskočím tři metry do vzduchu,“ shrnul za mnohé íránský herní novinář Saeed Zafarany. Právě jediná trefa rozhodla o tom, kdo se podívá do osmifinále a kdo naopak turnaj opustí.
Do Kataru přicestovaly tisícovky Íránců, kteří využily čas v zahraničí k tomu, aby upozornily na všechny špatnosti ultrakonzervativního režimu. Internet chrlí fotografie příznivců, kteří v rukách drží transparenty volající po svobodě a právech pro ženy.
Čtěte také
Ještě se hodí zdůraznit, že skutečný názor íránských fotbalistů na znepokojující dění v jejich domovině by měl být „správný“. Když hráli na konci září přípravný zápas v Rakousku, připojili se k pietě za Mahsu Amíniovou. Ta byla zbita a zadržena mravní policií jen kvůli tomu, že měla na hlavě špatně nasazený hidžáb. Ve vazbě zkolabovala a 16. září zemřela. Podle úřadů prý kvůli náhlým srdečním problémům. Tomu ale nevěří nejen její rodina, ale také velká část obyvatel Íránu.
Někteří hráči reprezentace si tehdy začernili své profilové fotky na Instagramu. Sardar Azmoun, parťák Patrika Schicka a Adama Hložka z Bayeru Leverkusen, zašel ještě o krok dál a své dojmy sdílel prostřednictvím příspěvku.
„Kvůli interním pravidlům jsme do konce našeho přípravného kempu nesměli nic říct, ale už nevydržím mlčet. Je mi jedno, jestli budu vyhozen z reprezentace, ale to je jen malá daň i za ten nejmenší pramínek ženských vlasů. Styďte se za zbabělé zabíjení lidí, ať žijí íránské ženy,“ napsal. Tento odvážný a solidární post brzy z Instagramu zmizel, celý Azmounův účet byl dočasně deaktivován.
Čtěte také
Tomáš se stal součástí týmu CNN Prima NEWS v srpnu 2020. Předtím působil v redakci iSport.cz a Televize Seznam.
