Obvod Cheb

90,12 % okrsků sečteno
36,86 % volební účast




39,39 %

Miroslav Plevný

28,02 %

Sandra Tsoukernik

12,28 %

Štěpánka Černá

10,45 %

Vladimír Keblúšek

6,34 %

Ivan Reis

3,49 %

Pavel Hojda

Obvod Louny

93,90 % okrsků sečteno
41,91 % volební účast




42,69 %

Ivo Trešl

25,83 %

Jaroslav Mikoláš

11,03 %

Vladislav Hrbáček

10,33 %

Leo Steiner

6,57 %

Ivana Hluštíková

3,52 %

Jiří Kobza

Obvod Plzeň-město

78,57 % okrsků sečteno
39,37 % volební účast




31,62 %

Karel Řehka

28,31 %

Lucie Kantorová

19,74 %

Lumír Aschenbrenner

7,88 %

Daniela Pousková

5,06 %

Július Líška

3,28 %

Jiří Valenta

2,95 %

Bohumír Janský

1,13 %

Jaroslav Novák

Obvod Strakonice

95,06 % okrsků sečteno
43,49 % volební účast




56,01 %

Tomáš Fiala

23,33 %

Miroslav Ušatý

20,65 %

Jana Hrdinová

Obvod Pelhřimov

95,09 % okrsků sečteno
46,66 % volební účast




31,42 %

Ladislav Med

26,84 %

Michal Kozár

23,79 %

Jaroslav Chalupský

8,91 %

Karolína Kubisková

5,97 %

Lucie Pavlů Řádová

3,03 %

Pavel Hodáč

Obvod Příbram

91,79 % okrsků sečteno
45,59 % volební účast




44,20 %

Petr Štěpánek

25,77 %

Barbora Daňhová

11,02 %

Simona Luftová

9,58 %

Josef Šorna

5,75 %

Frank Thomas Podstatzky-Lichtenstein

3,65 %

Pavel Vermach

Obvod Praha 5

24,46 % okrsků sečteno
37,41 % volební účast




30,67 %

Václav Láska

26,90 %

Radko Sáblík

19,50 %

Zdeněk Šarapatka

14,97 %

Lubomír Brož

5,11 %

Pavel Spirov

1,90 %

Petra Prokšanová

0,93 %

Ľubomír Augustín

Obvod Praha 9

9,90 % okrsků sečteno
30,17 % volební účast




43,64 %

David Smoljak

20,09 %

Dagmar Pecková

19,76 %

Radek Žalud

10,43 %

Bedřich Laube

6,06 %

Darina Batyiová

Obvod Praha 1

4,35 % okrsků sečteno
38,43 % volební účast




53,81 %

Jiří Padevět

22,19 %

Jan Čižinský

13,36 %

Ján Dudra

3,08 %

Jiří Pavel Pešek

2,57 %

Pavel Čižinský

1,71 %

Vojtěch Ryvola

1,37 %

Jiří Morštadt

1,02 %

Jan Štern

0,85 %

Vladimír Kolman

Obvod Kladno

85,33 % okrsků sečteno
40,85 % volební účast




30,37 %

Adéla Sucharda Šípová

29,15 %

Petr Paták

22,59 %

Aleš Gerloch

7,97 %

Jan Klas

6,39 %

Marcela Machalová

3,50 %

Jaroslav Pelc

Obvod Děčín

74,83 % okrsků sečteno
34,54 % volební účast




52,03 %

Zbyněk Linhart

21,04 %

Michal Hejcman

10,34 %

Anna Lehká

10,09 %

Jan Skalický

6,48 %

Miroslav Štross

Obvod Česká Lípa

97,82 % okrsků sečteno
38,40 % volební účast




35,15 %

Jitka Volfová

32,78 %

Martin Půta

14,69 %

Jiří Vosecký

13,41 %

Vít Vomáčka

3,94 %

Leoš Hamrský

Obvod Trutnov

93,71 % okrsků sečteno
41,93 % volební účast




57,99 %

Jan Sobotka

29,01 %

Zuzana Chovancová

7,30 %

Radek Mráz

5,68 %

Hynek Beran

Obvod Kolín

93,27 % okrsků sečteno
43,25 % volební účast




45,58 %

Michael Kašpar

26,14 %

Andrea Brzobohatá

16,37 %

Roman Schulz

4,27 %

Antonín Dušek

4,07 %

Pavel Sehnal

2,39 %

Jiří Rynekr

1,14 %

František Třeštik

Obvod Hradec Králové

86,98 % okrsků sečteno
45,11 % volební účast




23,47 %

Martin Dvořák

21,48 %

Zuzana Ceralová Petrofová

19,31 %

Jana Hůlková

15,71 %

Monika Nebeská

12,45 %

Jan Holásek

5,52 %

Ivan Picek

2,03 %

Vladimír Dryml

Obvod Rychnov nad Kněžnou

95,04 % okrsků sečteno
45,48 % volební účast




62,22 %

Jan Grulich

37,77 %

Petr Sadovský

Obvod Žďár nad Sázavou

96,98 % okrsků sečteno
50,44 % volební účast




28,12 %

Michal Šmarda

25,31 %

Radek Černý

25,31 %

Josef Klement

16,56 %

Radek Koten

4,67 %

David Moos

Obvod Znojmo

91,13 % okrsků sečteno
45,37 % volební účast




35,43 %

Tomáš Třetina

22,54 %

Jiří Kyněra

18,34 %

Jindřich Růžička

11,51 %

Petra Rédová Fajmonová

6,64 %

Bohumila Beranová

5,52 %

Pavel Černý

Obvod Vyškov

89,76 % okrsků sečteno
51,82 % volební účast




62,25 %

Jan Grolich

30,58 %

Petra Absolonová

7,15 %

Jaroslav Fládr

Obvod Brno-město

24,39 % okrsků sečteno
43,00 % volební účast




39,73 %

Zdeněk Papoušek

24,32 %

Karel Zitterbart

21,10 %

Jaroslav Štěrba

6,60 %

Jaroslav Turánek

4,57 %

Veronika Holcnerová

3,66 %

Klára Alžběta Samková

Obvod Přerov

93,52 % okrsků sečteno
41,57 % volební účast




38,23 %

Jakub Navařík

37,55 %

Petr Vrána

15,32 %

Marek Obrtel

8,89 %

Dan Chromec

Obvod Litovel

93,89 % okrsků sečteno
39,95 % volební účast




32,49 %

Marek Ošťádal

29,15 %

Martin Škurek

27,67 %

Michael Kohajda

9,43 %

Pavel Jelínek

1,23 %

Zdeněk Beil

Obvod Frýdek-Místek

91,13 % okrsků sečteno
44,12 % volební účast




35,11 %

Helena Pešatová

32,31 %

Petr Korč

12,93 %

Tomáš Krpel

9,64 %

Zdeněk Navrátil

4,78 %

Nela Lisková

2,93 %

René Hompora

2,26 %

Petr Hrnčárek

Obvod Ostrava-město

68,18 % okrsků sečteno
37,45 % volební účast




45,80 %

Ondřej Šimetka

31,30 %

Lucie Baránková Vilamová

13,39 %

Milan Loprais

5,79 %

Petr Jančík

1,98 %

Štefan Režný

1,17 %

Radoslav Štědroň

0,53 %

Radek Iwoniak

Obvod Karviná

100,00 % okrsků sečteno
29,51 % volební účast




33,62 %

Lenka Brzyszkowská

14,31 %

Petr Kazík

14,10 %

Mariam Szyja

13,92 %

Aleš Polách

12,43 %

Pavel Staněk

9,10 %

Roman Galia

2,48 %

Karel Světnička

Obvod Zlín

63,27 % okrsků sečteno
46,24 % volební účast




33,06 %

Tomáš Goláň

24,33 %

Ivo Mitáček

20,19 %

Vladimír Sedlařík

10,60 %

Lubomír Nečas

9,92 %

Pavel Dlouhý

1,87 %

Jan Doleček

Obvod Uherské Hradiště

80,65 % okrsků sečteno
45,78 % volební účast




47,67 %

Josef Bazala

28,12 %

Jiří Vašica

9,97 %

Kristýna Zelienková

6,76 %

Otakar Březina

4,22 %

David Skyba

3,23 %

Margita Balaštíková

Boje se Stalinem i Hitlerem, neutralita a vstup do NATO. Jak se vyvíjela politika Finska?


Ruská invaze na Ukrajinu loni v únoru přinesla mimo jiné přehodnocení zahraniční politiky Finska. Tato severská země se v úterý stává oficiálně členem NATO. Jde tak o definitivní zánik dlouhodobé finské neutrality, známé také pod pojmem „finlandizace“. Jak vůbec vznikla? Nutno podotknout, že Finové během 20. století několikrát bojovali o vlastní existenci. V časech druhé světové války se nejdřív bránili Sovětskému svazu, nakonec na straně spojenců dopomohli k porážce nacistického Německa.

Pro pochopení finské neutrality je třeba vrátit se v historii o stovky let zpět. V důsledku severních křížových výprav a kolonizace byla většina finského území od 13. století součástí Švédského království. Po válce v roce 1809 ale Švédsko postoupilo převážnou část finskojazyčných oblastí Ruskému impériu, které na nich vytvořilo autonomní Finské velkoknížectví.

Finsko se osamostatnilo až v roce 1917, když využilo ruské občanské války, v níž soupeřili o moc bolševici s velmi různorodou opozicí. Kromě Finů se povedlo vybojovat nezávislost i Polákům, Litevcům, Lotyšům a Estoncům. Neúspěšní byli naopak Ukrajinci a další menší skupiny, které prosazovaly samostatnost dnešního Běloruska, Gruzie, Arménie či Ázerbájdžánu.

Tyto země se tak v roce 1922 staly součástí nově vzniklého SSSR. Sovětský vůdce Josif Stalin se však nikdy nesmířil s tím, že Finsko, Polsko a pobaltské státy nepatřily do jeho impéria. V začátcích druhé světové války Sovětský svaz využil spojenectví s Adolfem Hitlerem – v roce 1939 Stalin zabral východní část Polska a později také celou Litvu, Estonsko i Lotyšsko. Rumunsko pak kvůli ruské agresi přišlo o území, které je dnes známé jako Moldavsko.

A 30. listopadu 1939 Sověti napadli Finsko, bez vyhlášení války. Konfliktu, který pokračoval do 13. března 1940, se říká zimní válka.

Vyznačovala se až neuvěřitelným finským vojenským odporem, který v lecčem připomínal současný konflikt na Ukrajině. Navzdory výrazné sovětské početní i materiální převaze se Finové útokům dlouho úspěšně bránili a působili Rudé armádě těžké ztráty. V únoru 1940 se však sovětské síly přeskupily a nakonec se jim podařilo finskou obranu překonat.

Po uzavřené dohodě Finsko odevzdalo SSSR asi 10 procent svého území včetně Ladožské Karélie a Karelské šíje. Nepřesvědčivý výkon Rudé armády ale vedl k prudkému propadu její prestiže. Podle mnoha historiků právě neúspěchy SSSR v zimní válce vedly Adolfa Hitlera k definitivnímu rozhodnutí Sovětský svaz v roce 1941 napadnout.

Pragmatické spojenectví s nacisty

Finsko se německé operace Barbarossa aktivně účastnilo, konkrétně zahájením pokračující války. Nikoliv z důvodu sympatií k nacistickému Německu, spíš se snažilo získat zpět území, které ztratilo během zimní války. Dokazují to i postoje legendárního finského vojevůdce Carla Gustafa Emila Mannerheima, který byl vrchním velitelem ve všech válkách, které Finsko jako samostatný stát vedlo.

Spojenectví s nacistickým Německem, což zahrnovalo i podmínku umožnit Němcům útočit na Rusko z finské fronty, prý Mannerheim podepisoval se zaťatými zuby. Mimo jiné odmítl zaútočit na Leningrad (dnes Petrohrad) a zcela vyloučil posílení nacistických jednotek v Laponsku finskou armádou. Mannerheim se rovněž vyhýbal veřejným setkáním s Adolfem Hitlerem.

Finský pragmatismus alespoň částečně chápaly i západní země. Velká Británie sice Finsku oficiálně vyhlásila válku, zmohla se však pouze na jediný letecký útok. Spojené státy dokonce v roce 1941 Finsku pogratulovaly k znovudobytí území ztracených v zimní válce.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pád do totality. Beneš s Masarykem před Únorem 48 nečekali, že z komunistů budou gangsteři

Ladožskou Karélii, Karelskou šíji a jejich okolí ale Finové dlouho neudrželi. Stejně jako Němci i oni čím dál více pociťovali drtivou sílu koalice spojenců. To je nakonec v roce 1944 dohnalo k jednacímu stolu se Sovětským svazem. Finové se v rámci moskevského příměří zavázali vyhnat nacisty ze svého území. To během takzvané laponské války (1944 až 1945) skutečně učinili.

Rovněž byli Sovětským svazem donuceni k obnovení hranic z dob po zimní válce, postoupení města Petsamo a pronajmutí poloostrova Porkkala k účelům SSSR. Kromě toho bylo Finsko povinno vyplatit SSSR vysoké válečné reparace (300 milionů dolarů) a uznat, že bylo německým spojencem.

V těchto dobách se začal tvořit fenomén finlandizace, tedy finská neutralita. Ta byla oběma stranami definitivně formulovaná v roce 1947. Finsko pro udržení své suverenity během studené války podřizovalo svou zahraniční politiku SSSR. Přesto se na rozdíl třeba od Československa nedalo považovat za sovětský satelit.

Finům se totiž povedlo komunistickou opozici prakticky eliminovat již během bojů za nezávislost v roce 1917. Sověti navíc po roce 1945 ve Finsku nebyli vnímáni jako spojenci, spíš jako nepřátelé a okupanti. Finsku paradoxně pomohla i povinnost platit SSSR obrovské válečné reparace, kvůli nimž země musela za každou cenu zachovat fungující tržní ekonomiku.

Přínos pro NATO?

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se sice Finsko výrazně přiblížilo Západu, na rozdíl od pobaltských zemí se však nikdy do NATO nehrnulo a spoléhalo spíš na vlastní armádu. Ta se dá i ve srovnání s členskými státy NATO považovat za velmi vyspělou.

Finsko navíc disponuje schopností mobilizovat během krátkého času až neuvěřitelný počet vojáků – konkrétně asi 280 tisíc mužů a žen z celkových zhruba 5,5 milionu obyvatel. To je umocněno stále povinnou vojenskou službou i vůlí Finů bránit svou zemi. Podle různých průzkumů jsou nejodhodlanějším evropským národem, co se týče obrany země se zbraní v ruce.

„Finsko má velmi schopné ozbrojené síly, moderní zbrojní průmysl i společnost, která je ochotná podílet se na obraně. Ze všech hledisek proto budou Finové pro NATO představovat významné vojenské posílení,“ řekl před časem vojenský analytik Lukáš Visingr v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Nutno dodat, že už v posledních letech bylo Finsko považováno za velmi blízkého spojence Severoatlantické aliance. I proto se o něm mluvilo jako o kvazi členovi NATO. Severskou zemi ale definitivně do náruče NATO poslala až ruská invaze na Ukrajinu, která vypukla koncem loňského února.

Finská vláda oficiálně podala žádost o členství společně se Švédskem v polovině května. Vstup Finska do Severoatlantické aliance pozdržel odmítavý postoj Turecka.

Ankara vyčítá především Švédsku laxní postoj vůči údajným teroristickým organizacím. Turecko tím má na mysli Stranu kurdských pracujících (PKK), kurdské milice YPG či Fethullaha Gülena, kterého obviňuje z organizování pokusu o státní převrat z roku 2016. Vstup Švédska do NATO Turecko nadále blokuje, v tomto případě se čeká i na ratifikaci Maďarska.