„Správný Čech“ v Británii zamíří do hospody. Ale ví, jak se v ní má chovat?
Velká Británie je cílem řady turistů z tuzemska. Tamní kultura, společnost i místa, která chtějí lidé navštívit, jsou pro řadu lidí díky dostupnosti obrovským lákadlem. „Správný Čech“ však s radostí zamíří do hospody a vychutná si tamní atmosféru u zlatavého moku. Mnohé však může překvapit, jak rozdílná kultura v britských podnicích je. Redakce CNN Prima NEWS vám přináší přehled toho nejdůležitějšího.
Když byly v roce 1943 na britských leteckých základnách rozmístěny americké jednotky, vznikl krátký informační film s názvem „Jak se chovat v Británii“. Jedna z částí se věnovala hospodám. Bylo v ní například čemu by se zde měli vyvarovat.
ČTĚTE TAKÉ: Vypnout data nemusí stačit. Vysoké účty za telefon hrozí i v Evropě, jak se bránit?
Právě nevhodné chování na britské poměry demonstroval hlučný voják, který na obsluhu házel peníze, pokřikoval na Skota v kiltu nebo se chlubil tím, jak si on a jeho rodina každé ráno dopřávají steaky, vzpomíná web CNN.
Navazuje na téma
Tento mladý neurvalec již zmizel v prachu minulosti, přičemž i samotné mravy ve zdejších hospodách doznaly změn. I po více než 80 letech si však podniky zachovaly řadu „zvláštností“, které je dobré po příjezdu do Velké Británie znát – a které mohou turisty zaskočit.
Jediný typ hospody naleznete marně
„Kolik je druhů piva, tolik existuje typů hospod.“ Tato věta by mohla charakterizovat to, jak situace ve Velké Británii z pohledu podniků, kde čepují pivo, vypadá. Mezi ty hlavní kategorie se řadí:
- Wet pub: Jednoduše řečeno, hospoda, která nabízí pouze nápoje, nikoliv jídlo.
- Historická hospoda nebo hostinec: Prskající oheň v krbu, kamenné podlahy, nízké trámové stropy. Tyto podniky, z nichž některé mají staletou historii, jsou prodchnuty příběhy těch, kteří zde kdysi popíjeli, ačkoli dnes mnohé z nich mají také Wi-Fi – to „nejlepší z obou světů“.
- Ginový palác: Charles Dickens je v eseji z roku 1835 popsal jako „veselou budovu s fantasticky zdobeným parapetem, osvětlenými hodinami, okny z plochého skla a množstvím plynových lamp v bohatě zlacených svícnech...“. Mnohé z těchto okázalých podniků 19. století jsou v provozu dodnes – a nabízejí mnohem víc než jen gin.
- Craft beer pub: Tyto méně ortodoxní podniky, které se objevily v posledních několika desetiletích, se zaměřují na kvalitní pivo, které je často rozmanitější, alkoholicky silnější a dražší než v jiných hospodách.
- Brew pub/brewery tap: Tento koncept nabízí možnost popíjet „přímo ze zdroje“, často na dohled od lesknoucích se ocelových zařízení – tanků.
- Gastro pub: The Eagle ve Farringdonu v Londýně byl prvním gastropubem v Británii, který byl otevřen v roce 1991 pro ty, „kteří chtěli restauraci, ale nemohli si ji dovolit“. Tyto podniky zaměřené na jídlo zažily boom v 90. letech a na přelomu milénia – a jsou populární dodnes.
- Sportovní hospoda: Britské sportovní hospody jsou v některých ohledech podobné těm v tuzemsku, na své si rozhodně přijdou fanoušci fotbalu nebo šipek.
- „Hospoda s plochou střechou“: Pochybné pivo a nervózní klientela jsou synonymem pro hospody s plochou střechou – „odpudivé kostky ze dřeva a cihel, které se krčí ve stínu výškových budov“, jak je kdysi popsal britský deník Guardian. Ne všechny hospody s plochou střechou jsou však stejné a některé se staly legendárními.
- Řetězec: Tyto hospody, které nelze zaměňovat přímo s pivovary samotnými, pivovary nebo pivní řetězce provozují. Ačkoli jsou některé z těchto podniků příjemné, může jim chybět rozmanitý výběr „chmelového moku“.
- Freehouse: Majitelé či majitelky těchto podniků nejsou vázáni smlouvou s pivovarem, a tak mohou podávat, co se jim zlíbí. Díky tomu je zde obvykle dobrý výběr druhů piva.
- Micropub: Trend micropubů, tedy malých nezávislých hospod s vynikajícím pivem a spartánským interiérem, začal v roce 2005 v hospodě The Butcher’s Arms v Herne v hrabství Kent – od té doby se rozšířil po celé zemi, zejména v jihovýchodní Anglii.
„Rudý lev“ i „Kbelík krve“
Čím jsou britské podniky charakteristické, jsou vývěsné štíty hospod. Nezaměnitelné, zpravidla dřevěné, mosazné či kované „cedule“, pochází ještě z doby, kdy jen minimum hostů umělo číst a psát. Co tedy lákalo k posezení? Barevné ilustrace slibující tekuté poklady v interiéru. I v dnešní době se štíty často pyšní specifickou grafikou.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Cestujete autem za hranice? Pozor na mýtné a zrádné rychlosti. Vyplatí se předplatné
Specifické, ale stále běžné, jsou také názvy hospod, na které mohou lidé narazit. Od Rudého lva, přes Královský dub po Královu paži. Skutečně ojedinělé i zarážející jsou pak knajpy s názvem Kbelík krve, Pyrotechnikovy ruce, Špinavé „péro“, Žába a rebarbora nebo Jsem jediný běžící lokaj.
Pro pití na bar bez „chaotického řádu“
Pokud si v podniku chcete objednat pouze nápoj, jděte k baru. V Británii běžně existují tištěné nápojové lístky na stolech, příliš se však nevyužívají. Vše podstatné návštěvníci naleznou na tabuli za barem, včetně informací o tom, jaká piva se čepují. Napovědět mohou i etikety na pípách – a nebo vám zkušený barman či servírka poradí a nabídne ochutnávku zdarma.
Navazuje na téma
Oproti tuzemsku však počítejte s jinými zvyky – v hospodách se nestojí v řadě. Objednávkový systém, zejména v rušném baru, spočívá v tom, že se postupně přibližujete k baru. Jakmile jste k němu na dosah, musíte upoutat pozornost toho, kdo obsluhuje. Kouzlo tkví v tom, že nesmíte být příliš plaší – postačí mírný úsměv a pokývnutí – ani příliš drzí, tedy nemávat kartou ve vzduchu. Jedná se o velmi oblíbenou zábavu Britů.
Od doby koronavirové pandemie – kdy byla obsluha v hospodách u stolu povinná – se však zejména mladší návštěvníci podniků rozhodli začít tvořit spořádané fronty. Jenže s vlídným přijetím se tento systém ve Velké Británii příliš nesetkal. „Tento pokus o zdvořilost ve skutečnosti způsobuje chaos v barech po celé zemi,“ kritizoval v roce 2024 deník The Independent.
Navazuje na téma
V případě, že do podniku dorazíte s přáteli, existuje tradiční způsob objednávky nápojů: runda. Jedná se o střídavé kupování nápojů pro všechny ostatní. Tedy, zaplaťte první kolo a můžete si, klidně i po zbytek večera, užívat.
Platit v britských hospodách zpravidla můžete platební kartou, většina podniků však stále přijímá i hotovost.
„Teplé“ britské pivo: kde je pravda?
Zkazky o „teplém pivě“, servírovaném v Británii, nejsou zcela pravdivé. Průměrná hospoda v dnešní době podává chlazené ležáky, světlá piva i stouty (tmavá piva typu Ale, klasicky Guinness). Pokud jde o tradiční britská piva v sudech, která mají podoby nejrůznějších bitterů, Pale Ale či IPA, se podávají při sklepní teplotě.
V případě, že byste ochutnali skutečně teplé pivo, tak s ním něco není v pořádku – nebo sedíte příliš blízko ke krbu.
Legendární britská pinta
Bez ohledu na druh piva se v Británii podává v pintové sklenici. Na rozdíl od Spojených států mají všechny pinty ve Spojeném království stejný obsah: 0,568 litru. Tento objem se bere velmi vážně, CAMRA (Campaign For Real Ale) dokonce lobbuje u britské vlády, aby zakotvila do zákona právo pivařů na plnou pintu, bez pěny.
Navazuje na téma
Většina pintových sklenic má rovné stěny, tradičně si však někteří pivaři žádají takzvané „bucláky“: pivní sklenice s uchem. S nechvalně známým „yard of ale“ – vysokou pivní sklenicí o objemu 1,4 litru – se setkáte pouze ve výjimečných případech, nejedná se však zcela o mýtus.
Naopak, pokud nemáte takovou žízeň, nebo si chcete pivo postupně vychutnávat, není od věci objednat si jen malé pivo: půl pintu.
Nejste pivař? Ochutnejte další „klasické“ hospodské nápoje
- Gin s tonikem: Letní klasika, která vznikla díky koloniálním osadníkům v Indii, kteří pili tonik kvůli látce chinin, aby se vyhnuli malárii.
- Rum s colou: Sladký elixír, který byl kdysi oblíbený u členů kapely Beatles.
- Domácí víno: Pokud chcete nejlevnější víno, objednejte si „domácí červené“, „domácí bílé“ nebo „domácí růžové“ – a modlete se, aby bylo pitné.
- Cider/perry: Tento fermentovaný jablečný/hruškový mošt, který je vždy alkoholický, po staletí pijí zemědělci a dělníci. Jedná se tak o oblíbený letní nápoj Britů. Pokud vám barman začne nalévat cider či perry z kartonové krabice, nepanikařte: bude chutnat mnohem lépe než jablečné víno z výčepu.
- Limetka a soda/černý rybíz a soda: Tradiční nealkoholická varianta. Některé hospody vám za sklenici naúčtují jen kolem 50 pencí – v přepočtu 14 korun –, jiné, méně poctivé, vám naúčtují téměř cenu piva. Pokud si nejste jisti, nejprve se zeptejte.
Etiketa v Británii aneb Jak se chovat?
Spropitné
Vzhledem k tomu, že stolová obsluha je vyhrazena pro jídlo, není v britských hospodách spropitné běžné. Pokud se vám pohostinnost obzvláště líbila, můžete barmanovi vždy říct „Have one for yourself“ (Dejte si jeden pro sebe), načež vám k účtu připočítá cenu dalšího drinku.
Sdílení stolu
Zatímco si někteří hosté rádi drží odstup, je běžné sdílet větší stoly s ostatními hosty, kteří u nich sedí. V přátelštějších hospodách – zejména v mikropubech – se můžete snadno dát do řeči se svým novým „sousedem“. Tématem konverzace bude počasí, sport a – po pár skleničkách – politika.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Houby rostou jako šílené. Podívejte se na mapu, která radí, kam vyrazit
„Hospodský otrava“
Stejně jako takřka každý bar v České republice má i každý britský pub svého barového povaleče, neboli „hospodského otravného člověka“, který vám bude do omrzení přednášet vše, co považuje za pravdu, a přitom se bude málo zajímat o vaše pokusy přispět do konverzace.
Sdílení pochutin
Pokud si vychutnáváte občerstvení – například brambůrky nebo arašídy –, je zvykem sáček otevřít a jeho obsah sdílet s ostatními u stolu.
Jídlo a občerstvení v Británii
Slané brambůrky a ořechy popíjení prodlužují více, než by se mělo. Brambůrky jsou základní potravinou a Británie každou chvíli přichází s novou příchutí. Stále se však za klasické brambůrky považují: ready salted (solené), salt & vinegar (sůl a ocet) a cheese & onion (sýr a cibule).
Většina hospod také nabízí vepřové škvarky – křupavé, solené kousky vepřového sádla. Buď si je zamilujete, nebo je budete nesnášet.
Navazuje na téma
O úroveň výš je vepřový koláč (kus studeného vepřového masa zabalený v želatině a těstě, podávaný s anglickou hořčicí) a skotské vejce.
Svatým grálem hospodského jídla je však nedělní pečeně, neboli roast dinner, podávaná výhradně v tento jeden den v týdnu a skládající se z pečeného masa, pečených brambor, yorkshirských pudinků, nádivky a směsi zeleniny.
Aktivity v hospodě
„Pub“ je zkratka pro „public house“ – veřejný dům – a ty nejlepší podniky působí jako rozšíření vašeho obývacího pokoje. Nejoblíbenější zábavou v hospodě je setkávání s přáteli, které obvykle zahrnuje stěžování si na práci, počasí nebo přátele, kteří do hospody nepřišli.
Navazuje na téma
Velkým lákadlem je také sledování sportovních přenosů (v Británii fotbal, ragby, kriket, snooker – kulečníková hra –, šipky), hraní samotného hraní šipek či kulečníku. Mezi další zábavy v hospodě patří:
Čtení novin
Mnoho hospod dříve poskytovalo zákazníkům hromadu novin, do kterých se mohli začíst. Dnešní realita je však taková, že si řada hospodských návštěvníků čte „noviny“ na svém telefonu.
Pub kvíz
Kvíz v hospodě je nedílnou součástí zážitku z hospody uprostřed týdne a je příležitostí pro vás a vaše společníky předvést své (nedostatečné) všeobecné znalosti a vyhrát například útratu v hodnotě sta korun. Stejně jako u názvů hospod se i v případě kvízu v britské hospodě považuje za nejlepší ten nejabsurdnější název týmu – i když v kvízu skončíte poslední, budete za hrdiny večera.
Navazuje na téma
Deskové hry
Šachy, Cluedo a Monopoly patří mezi oblíbené hry, nad kterými se dá přemýšlet během deštivého nedělního odpoledne.
Jukebox
Některé starší britské hospody se pyšní svým jukeboxem – příležitostí vnutit svůj hudební vkus všem, kteří jsou v doslechu. Mnoho jukeboxů je dnes digitálních, ale občas narazíte i na ten pravý.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Všude dobře, doma nejlíp. Češi jsou průkopníky v domácí dovolené, resty ale musí počkat
Vystudovala obchodní akademii se zaměřením na cestovní ruch. První novinářské zkušenosti získala na Vyšší odborné škole publicistiky, kde přispívala do studentského magazínu Generace20. K redakci CNN Prima NEWS se připojila zprvu jako stážistka, posléze jako redaktorka v roce 2020. Díky své práci se snaží významněji propojovat dobročinnost s mediálním prostředím. Mezi její záliby patří čtení do brzkých ranních hodin, multitasking, cestování a čas trávený se zvířaty a přáteli.
