Bylo to tvrdé, Gerasimov je těžký protivník. Pavel popsal jednání se strůjcem ruské invaze

Před ruskou anexí Krymu Rusko a NATO blízce spolupracovali. Například ruská delegace při NATO měla přes 50 lidí a partnerství ze strany NATO bylo podle Pavla velice otevřené. „Rusko to ale využilo jenom k tomu, že se začalo připravovat na úplně jiný druh vztahů a otevřenost ze strany NATO zneužilo. Když po anexi Krymu došlo k ochlazení vztahů, většina států z východního křídla byla velice nepřátelsky naladěna jakémukoliv obnovování vztahů, protože si řekli: ,Rusko je agresor a s ním jednat nemůžeme,‘“ vysvětlil v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Pavel však jako představitel NATO chtěl s Ruskem vyjednávat. „Zastával jsem pozici, že sice nemůže obnovit vztahy před anexí, ale že se musíme snažit s Ruskem obnovit alespoň nějakou formu komunikace, protože čím delší bude období, kdy se spolu nebudeme vůbec bavit, tím hůře si budeme rozumět a začneme interpretovat kroky druhé strany chybně, což nás může dovést ke konfliktu, který si nikdo nepřeje,“ uvedl s tím, že se snažil navázat komunikaci na vojenské úrovni právě s Gerasimovem, což se nakonec po dvou letech podařilo a schůzka se uskutečnila na neutrálním území v Baku.

Mohl to být průšvih

„Byla na to velká příprava a cítili jsme i jistou nervozitu, protože se tím dalo tenkrát hodně pokazit. Jednání se připravovalo několik měsíců. Těsně před tím, než k němu došlo, mě americký poradce varoval, že to bude mít velký potenciál k průšvihu, protože Gerasimov je těžký protivník, se kterým se špatně jedná,“ vysvětlil kandidát na prezidenta.

Pavel však zvolil překvapivou taktiku. „Když jsme konečně sedli k jednomu stolu, udělal jsem krok, který byl trochu šokující pro jejich i naši delegaci. Oba jsme měli samozřejmě složky s připraveným materiálem, na kterém se v NATO pracovalo dlouho dopředu a každé slovíčko bylo vyladěné. Stejně připravený byl i materiál ruské strany. Já jsem ale dobře věděl, co je v jeho složkách, a on zase, co je v mých. Narativ o výkladu anexe Krymu a požadavků jsme dobře znali z obou stran,“ sdělil.

„Když Gerasimov přečetl asi první stránku ze svého materiálu, řekl jsem mu, ať mi odpustí, ale že bychom se takhle nikam nedostali – přečteme si navzájem stanoviska a skončíme u toho, že si vůbec nerozumíme a odejdeme z jednání bez jakéhokoliv výsledku. Řekl jsem mu, ať tyhle připravené argumenty necháme politikům a diplomatům a my se budeme věnovat otázkám vojenským, protože jsou v naší gesci a dokážeme v nich dosáhnout pokroku,“ doplnil.

Jednání tak probíhalo v úplně jiném duchu. „Řekl jsem mu: ,Pojďme se bavit o cvičeních, jejich velikosti a četnosti, o nové výzbroji, která znepokojuje obě strany, o přítomnosti vojáků na hranici dotyku, o provokacích ve vzdušném prostoru, na mořích či na zemi.‘ Na obou stranách stolu zavládla nervozita, ale Gerasimov vše velice dobře pochopil a šel na to. Takže jednání, které na začátku vypadalo velice nepřátelsky, skončilo tím, že jsme se bavili velice věcně, ačkoli v určitých mantinelech,“ vysvětlil.

Jednání však podle něj selhalo na politicko-diplomatické straně. „Myslím, že přesně takhle se s nimi jednat dá – bavíte se o konkrétních věcech, jasně si vymezíte pole, řeknete, za co nepůjdete, konstruktivně a věcně. My jsme se někam posunuli, bohužel takový posun už ale nenastal na politické úrovni, a to z objektivních důvodů, protože ho Putin prostě nechtěl,“ doplnil.