Několik minut nahoru, hodiny dolů. Vyzkoušeli jsme za vás paragliding na Rané u Loun

Když se řekne létat jako pták, asi nejvíce se tomu ve světě lidí může přiblížit paragliding. Právě on se letem ptáků na svém prvopočátku inspiroval. Když se zadíváte na nebe, kde zrovna prolétávají paraglidisté, možná vám jejich létání to ptačí v lecčem připomene.

Co ale na první pohled vypadá jednoduše, se ve skutečnosti ukáže jako pořádná dřina. Každý pilot si totiž musí křídlo na kopec nejprve vynést, vážit může až 20 kilogramů. „Ta sportovní složka, ta je o tom, že jdeme nahoru. Protože pak už tam člověk jen sedí na zadku a tahá za šňůrky,“ upřesňuje instruktor a inspektor paraglidingu Mirek Volný, v pořadu Prima Česko. „Dalo by se říct, že cílem zkušeného pilota je vyjít na tu Ranou jednou a pak si několik hodin zalétat.“

Cesta na vrchol Rané zabrala asi 15 minut. A pak už se začíná s rozbalováním nákladu. Hned na začátku Volný objasňuje, že špatně zabalený paragliding neznamená naštěstí jako špatně zabalený padák. „To se nás někdy ptají ti co o tom nic nevědí: ‚A to se nebojíte, že se vám to neotevře?‘ Já říkám: ‚Nám když se to neotevře, tak zůstaneme stát na zemi.‘“

Let v tandemu

Bez pilotního průkazu nelze létat samostatně, a tak musí úplný začátečník letět se zkušeným pilotem v tandemu. Jediná instrukce zní: „Až řeknu, běž.“

Na stoupavý proud paraglide naskakuje celkem rychle a začíná let nad kopcem. Výhledy jsou pohádkové. Ale současně budí respekt, jak se můžete přesvědčit z krátké konverzace mezi reportérkou Pavlínou Janečkovou a pilotem:

Pavlína: „Ale tady nemám kam vypadnout, že ne?“

Pilot: „Ne.“

Pavlína: „Už jste někde uvízl?“

Pilot: „Ano.“

Pavlína: „V jaké jsme letěli výšce?“

Pilot: „Myslím, že jsme byli asi tři sta metrů nad zemí.“

Ač to tak možná laikům na první pohled nepřijde, dobrý pilot paraglidu nečeká, kam ho vítr zavane, ale ví přesně, kam a kdy chce doletět. Ti nejlepší, jako například mistr republiky Petr Garbier, který trénuje právě na Rané, to dokonce zvládnou s centimetrovou přesností.

„Jedná se tam o to, že odletíme a snažíme se nejpřesněji přistát na terč. Má 30 centimetrů v průměru a uprostřed je puntík a to je absolutní nula. Kdo trefí tuhle nulu, tak má nejlepší možný výsledek, jaký jde,“ říká český šampion v přesnosti přistání.

Umět něco takového už chce pořádnou zkušenost. Tandem na paraglidu ale čeká ještě jedna pořádná zkouška – přistání. Podle reportérky asi vůbec nejvíc adrenalinová část letu vůbec.

Po přistání se veškeré vybavení zase sbalí do velkého batohu a jde se buď znovu na kopec, nebo domů. Právě díky snadné manipulaci se paragliding stal mezi piloty tak oblíbeným. Létat tímto způsobem může praktický každý, kdo absolvuje několikatýdenní kurz a nakonec složí zkoušku přímo před instruktorem. Za tu svobodu, kterou piloti při letu zažívají, to prý stojí.