Čech, který dobyl svět F1. O nehodách piloti nechtějí slyšet, říká fotograf Rys

V roce 2002 se přestěhoval do Německa a ve sféře sportu fotil pro jednu agenturu prakticky vše. Spoušť mačkal několikrát na tenisovém Wimbledonu, mistrovství Evropy i světa ve fotbale a tak dále. Ale formuli 1 se vyhýbal obloukem. Když před sezonou 2004 dostal od svého šéfa nabídku, aby s královnou motorsportu objížděl tratě po celé planetě, odmítl.

Samozřejmě znal Michaela Schumachera a jiné velikány, ale nijak zvlášť ho toto odvětví nevzrušovalo, nesledoval ho. Každopádně o rok později se naskytla možnost zvěčňovat nejpopulárnější motoristický seriál znovu. A podruhé říct „ne“ se nehodí, že?

Takže když se v ročníku 2005 srovnalo 20 vozů na startovním roštu na městském okruhu v Melbourne k prvnímu závodu sezony, Vladimír Rys už byl u toho.

„Z fotografického hlediska to byl úplně nový zážitek. Navíc tehdy ještě byl ve formulích motor V10,“ vzpomíná 42letý fotograf na začátky přes telefon z Bahrajnu, kde se v neděli jede první Grand Prix ročníku.

Tehdy to byl jinačí rámus, že?
Něco neuvěřitelného. Navíc ta vůně benzínu a pneumatik… Síla byla všudypřítomná. Když přede mnou nastartovali motor, chvělo se mi oblečení, byl to adrenalin. Ale hlavně mě to hned chytlo po fotografické stránce.

Co je na formuli 1 pro fotografa nejatraktivnějšího?
Už od začátku své kariéry sportovního fotografa jsem pendloval mezi portrétem a reportáží. U formule 1 se ihned sešlo několik žánrů, které mě baví. U tohoto sportu je dobré, že jdete a najdete si fotku sám, což je například oproti fotbalu rozdíl – tam prakticky sedíte celých 90 minut na jednom místě a čekáte, co se odehraje před vámi. Ve formuli si můžete najít fotografii krajiny, může jít o portrét nebo něco trochu uměleckého. To mě hned okouzlilo a strašně mě to naučilo. Díky formuli jsem se dost posunul.

View this post on Instagram

A post shared by Vladimir Rys (@vladimirrys)

Dají se i po více než 15 letech najít nové věci, díky kterým si formuli 1 můžete ještě více zamilovat?
To je dobrá otázka. Mám největší strach z rutiny. Pokud do ní v jakémkoliv kreativním oboru spadnete, je to začátek konce. Každý rok jezdíme na víceméně stejné okruhy, dost fotografií se opakuje. Ale já se vždy snažím najít cestu, jak přinést z tratě něco nového, rád riskuji, nacházím nové úhly pohledu. Rok od roku je to těžší, protože vzhledem ke zpřísňujícím se bezpečnostním pravidlům – zvláště po tragické nehodě pilota Julese Bianchiho v Japonsku (v roce 2015, pozn. red.) – se mění podmínky i pro nás. A na nových tratích jste třeba i 100 až 200 metrů od monopostů, takže je to velmi těžké. Nicméně platí, že se snažím vždy přinést nějakou novou fotografii.

Všichni jsme mysleli, že je Grosjean mrtvý

Zmínil jste, že často jste od formulí i 100 až 200 metrů. Jak daleko jste byl na konci loňského listopadu při Grand Prix v Bahrajnu od děsivé nehody Romaina Grosjeana, při které jeho monopost vzplanul?
Od ní jsem byl velice daleko, protože skrze covidová pravidla jsem musel být s týmem (Red Bull) v garáži. Prakticky se nemůžeme ani v rámci paddocku pohybovat v okolí jiných týmů. Nehodu jsem „bohužel“ viděl jen přes obrazovku. Pokud bych byl na trati, zřejmě bych byl v první nebo druhé zatáčce, takže relativně blízko. Nicméně i takto na dálku to bylo šokující.

Grosjean přežil ve formuli 1 vlastní smrt. Díky čemu odešel z nehody v Bahrajnu po svých?

Motorismus

Pokaždé, když vyrazí na trať, riskují životy. Možná v kontextu všech bezpečnostních prvků, které se ve formuli 1 zavádějí, se na tento fakt poslední dobou zapomínalo. Ale nedělní ohnivá nehoda pilota Romaina Grosjeana při Velké ceně Bahrajnu jasně připomněla, že smrt neustále visí ve vzduchu. Z děsivého incidentu odešel po svých jen díky tomu, že na ochraně kokpitu se odvedla v minulých letech poctivá práce. Co všechno zachránilo Francouzův život?

Jak to vypadalo v garáži, když jste společně sledovali plameny šlehající z vozu Grosjeana?
Hrobové ticho. Všichni jsme si mysleli, že je Grosjean mrtvý. Když jsem viděl kopec ohně, který z auta po nárazu vyžehnul, jiné myšlenky se vám hlavou nehonily. Pak okamžitě utnuli přenos, pár minut jsme nevěděli, co se děje. Až později ohlásili, že z formule vylezl, což považuji za obrovský zázrak. Proletí skrz bariéru, přežije takový oheň a ještě se odtamtud dostane sám. Svědčí to o tom, jak formule 1 za poslední desetiletí vyspívá z hlediska bezpečnosti. Zejména od smrti Ayrtona Senny (ve Velké ceně San Marina v roce 1994, pozn. red.).

Už mnoho let fotíte pro stáj Red Bull, v ní je od roku 2016 stále mladý jezdec Max Verstappen, tudíž se pravděpodobně velmi dobře znáte. Bavil jste se s ním o této bahrajnské nehodě?
Víte co, já si myslím, že se jezdci ani o takovýchto věcech nechtějí bavit. A to s kýmkoliv. Myšlenku vyhání z hlavy. Oni se půl hodiny po tomto děsivém incidentu museli znovu posadit do auta a odjet s takovými obrázky v hlavě celý závod. Z psychologického hlediska to opravdu nebylo jednoduché. Říká se, že pokud se stane nějaká podobná havárie, pro jezdce je lepší, když se zpátky do monopostu dostane co nejrychleji. Slyšel jsem i komentáře Daniela Ricciarda, který po závodě kritizoval formuli 1 za přenos, kdy se pak neustále opakovaly záběry nehody. To už bylo ve chvíli, kdy se vědělo, že Romain Grojsean je víceméně v pořádku (odnesl si pouze popáleniny rukou, pozn. red.), ale pro jezdce to muselo být skutečně těžké. Čekali v garáži, připravovali se na restart a u toho jim neustále běžela havárie. Ricciardovi jsem se nedivil. A s Maxem jsme tedy tuto věc vůbec nediskutovali.

Nejvíce překvapivé bylo, že formule vůbec vzplanula, že?
Předtím byl oheň ve formuli 1 naposledy vidět snad v 90. letech. Jeden z nejznámějších případů byl Jos Verstappen, táta Maxe. Jeho auto začalo hořet přímo při zastávce v boxech. Nedávno jsem z toho viděl snímek – neuvěřitelná fotografie, na které je mechanik, který vybíhá z ohně. A u Grosjeana zaprvé nemělo dojít k plamenům – na to se doteď ptá spoustu lidí, jak se to vlastně stalo. Zadruhé, leckdo se podivuje nad tím, že se auto úplně rozpůlilo. Naštěstí pilota ochránil monokok – takzvaná survival cell. A samozřejmě halo (ochranný rám nad hlavou pilota, který rozrazil bariéru, pozn. red.). Bez něj by to bylo něco strašného.

Dříve mě v garáži odstrkovali, teď sami volají, abych fotil

Jak přesně dlouho trvá vaše spojení s týmem Red Bull?
Ve formuli 1 jsem začínal v roce 2005, tedy ve chvíli, kdy se do seriálu připojil Red Bull, který tehdy koupil tým Jaguar. Lehce spolupracovat jsme začali v roce 2007, to bylo ještě ale v době, kdy jsem byl zaměstnanec agentury. A pak od roku 2010 pro ně pracuji na volné noze.

Po takovéto době to musí být vaše druhá rodina, je to tak? Máte dobrý vztah třeba se šéfem týmu Christianem Hornerem?
Jsem v týmu déle než většina mechaniků, už možná platím za takovou relikvii (úsměv). Zřejmě dva mechanici jsou tam více let, jinak se všichni protočili. Z inženýrů možná tři čtyři lidi, kteří jsou tam ještě z dob Sebastiana Vettela (Vettel s Red Bullem vyhrál mezi lety 2010–⁠2013 čtyři mistrovské tituly, pozn. red.). S Christianem Hornerem se samozřejmě dobře známe. Celkově bych řekl, že mám se všemi vynikající vztah. Už cítím i celkem respekt. Když jsem se poprvé ocitnul v garáži jako úplně nová tvář, odstrkovali mě, zakazovali, abych fotil tohle a tamto. Musel jsem stát úplně jinde, než jsem chtěl stát. Vybudování určitého respektu mi trvalo zhruba dva, tři roky. A teď už je to tak, že když třeba mechanici sundávají nos z auta, čekají na mě, až si to vyfotím. Nebo mi například sami zavolají, když vidí, že do garáže padá zajímavé světlo a vypadá to hezky. Momentálně mám takovou pozici, ve které se cítím velice příjemně.

Jak vycházíte s jezdci?
I s bývalými piloty Red Bullu mám velmi dobré vztahy – třeba se zmiňovaným Danielem Ricciardem. Toho jsem několikrát fotil v Monaku u něj doma, i při mnoha dalších příležitostech. I se Sebastianem Vettelem se známe, ale trochu jsme se pak ztratili, když odešel do Ferrari, teď je nově v Aston Martinu. Každopádně když se potkáme, pozdraví, zeptá se, jak se mám. S nikým, kdo prošel garáží Red Bullu, jsem neměl konflikt. Ale formule 1 není úplně prostředím, kde by se vytvářely vyloženě přátelské vazby na celý život. Nicméně pokud si vybudujete aspoň trochu přátelství a vzájemný respekt, je to jeden z největších úspěchů.

Je Ricciardo taková veselá kopa, jak se prezentuje na veřejnosti, i v osobnější rovině?
Mimo kameru je ještě horší, to hází daleko větší vtipy (smích). Je vynikající. Má takový australský humor, který prezentuje s australským slangem. Velice slušný kluk. Byl to jezdec, který přišel v době, kdy ještě jezdil Michael Schumacher, samozřejmě součástí seriálu byli stejně jako teď Kimi Raikkonen, Fernando Alonso nebo Lewis Hamilton. Tihle všichni jsou tak trochu kamenné tváře, gladiátoři. Najednou se ve formuli 1 objevil smíšek. Myslím si, že nějakou dobu trvalo, než lidé pochopili, že smích není jeho slabina, ale zkrátka je takový. Na trati rozhoduje, kdo je rychlejší. A jemu se už několikrát povedlo být nejrychlejší. Považuji ho za jednoho z nejlepších předjížděčů ve formuli 1. Řadím ho mezi své oblíbené jezdce a jsem rád, když máme chvilku a můžeme si spolu popovídat.

Když jste ve formuli 1 začínal, asi jste si nedovedl představit, že se dostanete až takto blízko k různým hvězdám, je to tak?
Vůbec ne. Na začátku jsem byl strašně nervózní a stydlivý kluk. Napřed tam byla trochu i jazyková bariéra. Samozřejmě, anglicky jsem nějak uměl, ale je to něco úplně jiného, když jste s 50 kluky v garáži, kteří pocházejí z různých zemí. Nějakou dobu trvá, než si na vás všichni zvyknou, ale pak jste součástí takové rodiny.

Dokáže rodina Red Bull letos konečně sesadit Mercedes, který vyhrává Pohár konstruktérů nepřetržitě od roku 2014? Předsezonní testy naznačily, že by se to mohlo povést…
Doufejme. Podobně to vypadalo loni i předloni (úsměv). U Mercedesu nikdy nevíte, jaké mají eso v rukávu. V testech jsme vypadali mnohem silněji, snad to tak bude vypadat i v neděli, kdy se jede první závod v sezoně. Až při velké ceně budeme vědět opravdový výkon. Týmy tají trumfy až do poslední chvíle. Mercedes měl takzvaný filmovací den až po testech, takže je možné, že tam ukázal některé nové aerodynamické prvky, které do té doby skrýval. Nebylo by to poprvé, co by ukázali pravou sílu až při závodě. Ale třeba mají opravdu problémy a doufejme, že my jsme opravdu tak dobří, jak naznačily testy.

Verstappen může být několikanásobný mistr světa

K vám do stáje přišel mexický pilot Sergio Pérez, u kterého to loni dlouho vypadalo, že bude další rok bez angažmá. Jste rád, že zrovna tento jezdec je nyní u Red Bullu vedle Maxe Verstappena?
Samozřejmě jsem sledoval, jak se to celé vyvíjí. Věděl jsem, že má zájem o místo v Red Bullu. Alex Albon – jeden z našich nejoblíbenějších jezdců, vynikající kluk – si bohužel nedokázal udržet pozici. Jsem rád, že u týmu zůstává jako testovací jezdec. Ale Sergio… Byl jsem loni v Bahrajnu, když vyhrál závod (po kolizi v prvním kole, se ocitl na posledním místě, v cíli slavil první triumf ve formuli 1, pozn. red.). To byly neskutečné emoce. Jsem ve formuli 1 strašnou dobu, ale když jsem viděl Sergia, jak brečí na pódiu, bylo to ohromně silné. Takové velké srdce si zasloužilo šanci. Myslím si, že ze sportovního hlediska absolutně neexistoval důvod, aby už neměl místo. Doufám, že teď ukáže svoji sílu v top týmu. Při testech i našem filmovacím dnu jsem ho poznal daleko lépe. Mám rád latinskoamerickou mentalitu, emotivní lidi.

Maxe Verstappena vidíte jako hotového jezdce, který může být světový šampion?
S jeho talentem a odhodláním určitě. Má takový „fuck you“ přístup, což je potřeba. Disponuje všemi ingrediencemi, aby se stal mistrem světa. Pokud bude mít štěstí s autem, je jen otázka času, kdy se tak stane. Ve formuli 1 je strašně klíčové, abyste byli ve správný čas na správném místě. Ale pokud bude mít Max dobré auto, myslím si, že nezíská jen jeden titul, ale hned několik.

Zpět k fotografování. Teď jste v Bahrajnu – patří tato trať mezi ty nejatraktivnější z hlediska pořizování snímků, zvlášť, když se na ní jezdí za tmy?
Od doby, co se Bahrajn řadí mezi noční závody, je pro mě po Monaku a Singapuru asi neoblíbenějším závodem. Nejen kvůli trati, ale i díky atmosféře mimo ni. Závody za tmy mám opravdu rád, můžete být kreativní, hrát si se světly i barvami. Když se loni v Bahrajnu jely hned dva závody, přičemž ten druhý na speciální verzi okruhu, vznikly zase úplně nové fotky. Teď o víkendu to opět bude skvělá show i pro diváky. Zvlášť, když jde o první závod sezony.

View this post on Instagram

A post shared by Vladimir Rys (@vladimirrys)

Jak se těšíte na nové tratě v saúdskoarabské Džiddě a nizozemském Zandvoortu, které letos rozšíří kalendář formule 1?
Vždy mám rád nové okruhy, znamenají nové výzvy ve focení, nové pohledy. Znám spoustu kolegů, kterým to úplně nevoní, protože jak trať neznají, úplně neví, kam si stoupnout. Ale já si to užívám. Většinou ve čtvrtek si celou trať projdu, prohlédnu si zatáčky, zjistím vhodné pozice pro fotografování. Je to pro mě hra, jsem jak malé dítě. Nachodím hodně kilometrů, takže je to i dobrá fitness aktivita (úsměv).

Zvlášť Nizozemsko může být dost zajímavé, když Max Verstappen pojede poprvé doma, že?
Pokud povolí na tribunách nějaké fanoušky, tak to bude famózní atmosféra. Vidíme to i třeba při závodech v rakouském Spielbergu, kolik fanoušků se jezdí dívat jen na Maxe.

A když jste mluvil o tom, jak si s chutí procházíte zatáčky, dokážete říct vaší úplně nejoblíbenější v celém šampionátu?
Nejradši mám asi hned dvě v Monaku. Slavnou vracečku o 180 stupňů, nejpomalejší zatáčka v celé formuli 1. A pak šikanu po výjezdu z tunelu. Obecně je tento závod strašně atraktivní, protože se dostanete opravdu blízko k autům. S fotografiemi si v Monaku můžete opravdu vyhrát.