Programovým cílem politické strany Moravané je federalizace země a vytvoření Moravské Federativní Republiky. Kampaň Moravanů před nadcházejícím sčítáním lidu je proto bojovná až separatistická, letáky strany třeba českou část republiky označují jako Čechistan a její obyvatele za Nadčechy, zatímco na Moravě žijí utlačovaní Podčeši. Sčítání lidu to podle strany může změnit, když se obyvatelé Moravy přihlásí k moravské národnosti a moravskému jazyku.
„Nebuď Čechem druhé kategorie! Přihlas se k moravské národnosti,“ hlásá jeden z plakátů, s nimiž se lze aktuálně sekat na Moravě. Mimo jiné i na stovkách veřejných plakátovacích ploch. Autoři oznámení vážně tvrdí, že Moravané jsou cílevědomě ponižováni. „Na východ od Vysočiny žijí Češi druhé kategorie. Z jejich daní, jež zaplatí, zůstává 70 % v Praze a kraje i obce musí o peníze žebrat. Ponižující postavení Moravy je patrné na silnicích, zdravotnictví, podpoře kultury i školství. Prvním krokem k získání rovnoprávnosti je uvědomit si, kým jsem.“
Kampaň řídí Moravský troll
Plakáty nechala vyvěsit poltická strana Moravané, která má kořeny v Moravské národní straně (MNS) založené v roce 1990. MNS cíleně brojila proti údajnému národnostnímu utlačování, čechizaci, či dokonce kolonizaci Moravy. V době rozpadu Československa v srpnu 1992 dokonce předák strany Jiří Bílý žádal ustanovení Moravskoslezské republiky a varoval českou vládu, že přehlížením požadavků Moravy připravuje „své Severní Irsko“.
Separatistické tendence jsou ovšem i programem dnešních Moravanů. A sčítání lidu, domů a bytů, které začíná o půlnoci z 26. na 27. března, je pro partaj vítanou záminkou, jak se nacionalismem pokusit oslovit moravské ulice. Sčítání totiž obsahuje i nepovinnou otázku zjišťující národnost respondenta. „Čím víc občanů se přihlásí k moravské národnosti, tím větší šance bude k obnově územně správní identity Moravy,“ říká předseda strany Moravanů Ctirad Musil.
Musil na sociálních sítích vystupuje jako „Moravský troll“ a za zpochybňování infekce COVID-19 byl letos v únoru odvolán z pozice primáře oddělení klinické biochemie a hematologie v nemocnici v Hranicích na Moravě.
Kam sahá moc Čechistanu?
Aktuální programový cíl politické strany Moravané není směrem k centrální pražské vládě zrovna vstřícný: „Strana Moravané usiluje o přeměnu unitární České republiky na federativní stát dvou rovnoprávných národů, Čechů a Moravanů, na Českou a Moravskou Federativní Republiku.“
A co bude následovat poté? Žádost o autonomii či pokus o samostatný stát? „To je v tuto chvíli výhled až příliš do daleka. Jestli půjde o samostatnost, anebo se staneme součástí nějakého úplně jiného státu, na to teď ve straně nejsme schopni odpovědět,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS předseda Ctirad Musil.
Aktuální kampaň založila strana Moravané na útočné rétorice proti Čechům. Jeden z plakátů, který je šířen na východě republiky, zobrazuje Pražský hrad obložený hromadami bankovek a tímto textem: „Kam sahá moc Čechistanu? To záleží na vás! Sčítání lidu 2021. Přihlas se k moravské národnosti!“
Slušně řečeno, jde o konfrontační rétoriku. Podobné slovní útoky už ale v historii mnohokrát vedly k občanským válkám, třeba ke krvavým jugoslávským sporům z počátku 90. let minulého století.
Používáme stejný kalibr, jakým střílí jiní
„Aby kampaň byla účinná, musí být do nějaké míry provokativní,“ je přesvědčen předseda strany Musil. „Žijeme v době, kdy expresivní výrazy a extrémní formy vyjadřování se staly normálními. V televizi, filmech, běžné zábavní kultuře i v politice. A ty formy jsou stále extrémnější, takže pokud chceme oslovit společnost, musíme používat stejný kalibr, jakým se střílí všude kolem.“
Sčítání lidu ovšem není politický akt, jde o statistický výzkum. „Je to záměrně i trochu provokace,“ tvrdí předseda Moravanů o vypjaté kampani, kterou rozjel. „Pražská média strašně ráda podporují separatistické snahy všude ve světě, třeba na území bývalého Sovětského svazu anebo v Tibetu a Kosovu. Chceme trochu brnknout na nervy politiků v Čechách, kteří si neuvědomují, že něco podobného by se jim klidně mohlo stát i doma. I moravský národ býval ještě před sto lety svébytným národem, ovšem dneska není. Praha by si napřed měla uklidit doma.“
Nadčeši z Prahy
Ctirad Musil připomíná zemské uspořádání českých zemí po vzniku Československa v roce 1918, kdy měla Morava jistý druh samosprávy (Země Moravská) i zemského prezidenta (Jan Černý). Další z plakátů strany Moravanů proto označuje obyvatele Čech za Nadčechy a obyvatele Moravy za Podčechy, což je opět nekorektní kalibr silné ráže. Další plakát by se dal dokonce charakterizovat jako výzva k násilnostem, moravský chasník s vidlemi v ruce totiž hrozí bohatému pražskému páru, který sedí v luxusním autě před Pražským hradem.
K přihlášení se k moravské národnosti vyzývají i desítky dalších moravských spolků či jednotliví moravští regionální politici anebo umělci. Každý subjekt tak ale činí z jiných pozic, všichni hned nežádají federální či autonomní moravský stát. „Národnost moravská má svoji historii, kulturnost, vzdělanost, a to jsou podmínky k její svébytnosti a životaschopnosti,“ komentuje sčítání lidu výtvarník Jan Jankův ve výzvě Moravského národního kongresu.
Povoleny jsou dvě národnosti
Do dobrovolné kolonky může občan České republiky napsat národnost dle uvážení. A to dokonce hned dvě, aby nemusel uvádět původ pouze po jednom z rodičů. Sčítání lidu umožňuje i zápis moravské, či dokonce slezské národnosti, je to však pouze formální akt. Slezané ani Moravané totiž nejsou uznáni za národnostní menšinu, tudíž nemohou mít menšinová práva jako jiná etnika.
Uznané menšiny jsou zastoupeny v takzvané Radě vlády pro národnostní menšiny a v tuto chvíli k nim patří 16 národností: Bělorusové, Bulhaři, Chorvati, Maďaři, Němci, Poláci, Slováci, Srbové, Romové, Olašští Romové, Rusíni, Rusové, Řekové, Ukrajinci, Vietnamci a Židé.
„Vyplnění kolonky národnosti je dobrovolné, ve svém důsledku ale hraje v životě uvedených národnostních menšin významnou roli,“ říká tisková mluvčí Sčítání 2021 Jolana Voldánová. Čím více lidí se k určité národnosti přihlásí, tím větší vliv na chod obcí, krajů a státu může získat celá menšina. „A třeba uplatňovat právo na zajištění výuky ve svém jazyce,“ vysvětluje Voldánová.
Příkladem je třeba početná polská menšina na Těšínsku, která dostala vlastní základní školy i polské gymnázium. A díky výsledkům sčítání lidu jsou obce na Těšínsku označeny dvojjazyčnými názvy.
Eskymáci, Keltové a indiáni v Česku
Moravská či slezská menšinová škola je ovšem nesmysl, moravský ani slezský jazyk totiž není kodifikován. Strana Moravané přesto žádá respondenty sčítání, aby do rubriky mateřský jazyk napsali slovo „moravský“. Předseda partaje Ctirad Musil dokonce apeluje na to, aby byl spisovný jazyk český přejmenován na spisovný jazyk moravský, neboť jeho základy jsou historicky spojeny s jazykem moravské Bible kralické.
„Protestujeme i proti tomu, že v Čechách se spisovný jazyk používá stále méně a pořád větší počet filmů je dabován do pražského dialektu. To je i případ většiny pohádek, což je vůči moravským dětem nepřijatelný zásah do jejich výchovy a naše moravské děti se odnárodňují,“ říká politik Musil CNN Prima NEWS.
Nutno však připomenout, že nepovinná kolonka „národnost“ je nekontrolovatelná. Kdo při sčítání udá třeba národnost apačskou či neexistující národnost nějaké smyšlené fantasy komunity či vesmírného národa, úředníci jeho postoj zařadí do skupiny „jiná národnost“.
V minulých sčítáních se objevila i národnost eskymácká, keltská či indiánská. Několik tisíc osob se také pravidelně hlásí k umělé československé národnosti, která byla vytvořena po vzniku dnes už neexistujícího státu.
Moravština a moravská vlajka
Za takzvanou moravštinu bojuje i spolek Moravská národní obec – Za Moravu, jehož předseda Jaroslav Krábek dokonce zápas za moravský jazyk neváhá spojovat s tragickou balkánskou válkou v Jugoslávii.
„Pojmenování jazyka je čistě politickou záležitostí, o čemž svědčí čtyři kodifikované názvy OSN pro srbochorvatštinu, proto je oprávněné nazývat naši řeč moravštinou,“ říká Krábek. Po bratrovražedných válkách v Jugoslávii se totiž srbochorvatština rozdělila na srbštinu, chorvatštinu, bosenštinu a černohorštinu.
Moravská národní obec se na východě země proslavila výzvou s emotivním názvem: „Chcu, aby na mojí radnici vlála moravská vlajka“. Radnice, které výzvu přijaly, vždy ve svátek sv. Cyrila a Metoděje pověsí moravský prapor. V roce 2011 to bylo 218 radnic, loni už přes 1 500. Moravské radnice ale tančí na hraně zákona a de facto vyvěšují nelegální a Parlamentem neuznaný státní symbol.
„Moravská vlajka oficiálně neexistuje. Ve státní svátky může na úřadech viset pouze státní vlajka, případně vlajka Evropské unie, obecní či krajský prapor, jiné vlajky nikoli,“ říká Karel Müller, někdejší člen podvýboru pro heraldiku a vexilologii (věda o symbolice vlajek a praporů) Poslanecké sněmovny a dosud ředitel Zemského archivu v Opavě.
Moravští janičáři v Praze
Na často bizarních krocích nacionálních moravských iniciativ je zajímavé, že se jejich aktivisté vyhýbají kontaktu s politiky ve Sněmovně, Senátu, vládě či na ministerstvech. Je to ale logické, například moravská vlajka v „undergroundu“ je zajímavější, než kdyby praporu požehnala heraldická komise Parlamentu a učinila z ní oficiální symbolickou zástavu Moravy.
Stejně tak moravští separatisté nevstupují do kontaktu s Ústavem pro jazyk český Akademie věd ČR, aby s institucí projednávali takzvaný moravský jazyk. Anebo moravskou národnost s akademiky z Etnologického ústavu.
Vědci totiž existenci moravského jazyka striktně odmítají, byť mnozí sami pocházejí z Moravy. Takzvaná spisovná moravština je tak výplodem blouznivců a pábitelů, jistý Jan Kozohorský dokonce v Kopřivnici založil Ústav pro moravský jazyk.
Předseda strany Moravané Ctirad Musil tvrdí, že Moravané se v Praze rychle odnárodňují. A přirovnává je k janičářům, což byli vojáci slovanského původu v turecké (osmanské) armádě.
Důvěru nemá v moravské podnikatele ani politiky, kteří se trvale usadí v hlavním městě. „Čím více v Praze zbohatnou, tím menší vazby pak mají k moravským kořenům. Mám rád ten příměr o janičářích, ten sedí na řadu lidí, kteří odejdou z Moravy.“
(Poznámka: Autor textu není Pražan, polovinu života prožil na Moravě v moravské části Ostravy a polovinu ve Slezsku, na Frýdecku a Hlučínsku).
