Tuzemská inflace sice v říjnu klesla pod tři procenta, stále ale v Česku dochází k jednomu z nejrychlejších zdražování v Evropské unii. Zdroj: Profimedia.cz
Přestože se říjnová inflace v České republice vrátila pod tříprocentní hranici, ceny u nás stále rostou třetím nejvyšším tempem z celé Evropské unie. Průměr EU přitom dosáhl 0,3 procenta. Naproti tomu eurozóna se už třetí měsíc v řadě topí v deflaci, kdy ceny meziročně klesají.
Míra inflace měřená přírůstkem harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) dosáhla v říjnu v Evropské unii 0,3 procenta v meziročním vyjádření. Oproti září pak ceny vzrostly jen o 0,2 procenta, stejně jako v eurozóně. V porovnání s říjnem loňského roku však ceny zboží a služeb v zemích platících eurem o 0,3 procenta klesly. Eurozóna se tak již třetí měsíc v řadě topí v deflaci.
V Evropské unii docházelo k největšímu zdražování v Polsku, kde meziroční míra inflace dosáhla 3,8 procenta. Následuje Maďarsko (tři procenta) a Česká republika (2,9). Ze zemí eurozóny ceny nejrychlejším tempem rostly na Slovensku (1,6) a v Nizozemsku (1,2). Naopak hned 11 zemí Evropské unie vykázalo pokles cenové hladiny neboli deflaci. Všechny tyto státy zároveň používají jednotnou měnu euro.
Nejvíce k pádu cenové hladiny v eurozóně, respektive nízké inflaci v EU, přispěly ceny energií. Ty totiž meziročně zlevnily o více než osm procent. Z ostatních položek zlevňovalo ještě ostatní průmyslové zboží (o 0,1 procenta) a tabák (o 0,4 procenta). Naopak vzhůru ceny tlačily výrobky a služby v oddíle potraviny a alkohol. Nejvíce pak zdražily nezpracované potraviny, a to o 4,3 procenta.
Eurozóna pod cílem
Míra inflace se dlouhodobě nachází pod úrovní dvouprocentního cíle, který si stanovila Evropská centrální banka. Naposledy se inflace vyskytovala kolem této hranice během letních a podzimních měsíců roku 2018. Od té doby se tempo zdražování setrvale snižuje. Dvouprocentní inflace je považována rozumnou až zdravou pro stabilní hospodářský růst. Centrální banky se totiž obávají deflace, která (pokud se vyskytuje dlouhodobě) by mohla způsobit odkládání nákupů domácnostmi, čímž by docházelo k potlačování agregátní poptávky.
Druhým důvodem, proč právě dvě procenta, je metodika měření inflace. Index spotřebitelských cen má totiž tendenci vykazovat mírně vyšší inflaci, než jaká se v ekonomice skutečně vyskytuje, a to asi o 1,1 procentního bodu. Pokud se tedy centrálním bankám daří plnit jejich inflační cíl, je zajištěno, že v ekonomice nedochází k deflaci.
