Kvůli přerušeným dodavatelským řetězcům přišla česká ekonomika v loňském roce o čtyři procenta hrubého domácího produktu a 14 procent své průmyslové produkce. Tento dopad je v porovnání s ekonomikou zemí platících eurem zhruba dvojnásobný. Vyplývá to z aktuální analýzy Mezinárodního měnového fondu. Je to daň za ekonomický model České republiky, tvrdí expert.
Pokud by se globální dodavatelské řetězce narušené pandemií koronaviru vrátily už v průběhu loňského roku do normálu, česká ekonomika by rostla o 7,3 procenta. Tedy o čtyři procentní body rychlejším tempem, než jakým skutečně v roce 2021 vzrostla.
V přepočtu na peníze tak Česká republika ztratila si 240 miliard korun v podobě nerealizovaného objemu produkce zboží a služeb. Vyjdeme-li z faktu, že složená daňová kvóta (tedy poměr příjmů veřejných rozpočtů a HDP) činila v loňském roce asi 33 procent, veřejné rozpočty inkasovaly asi o 80 miliard korun méně, než by tomu bylo v případě hladkého fungování globální ekonomiky.
Nejméně tratily Spojené státy
„Postupné otevírání ekonomik vedlo k nárůstu průmyslové produkce, ale přetrvávající nedostatky vstupních komodit a meziproduktů od chemických látek až po mikročipy způsobily, že se výrobu nedařilo plně obnovit,“ píší výzkumníci Mezinárodního měnového fondu ve své nejnovější studii.
Podle nich však ztráta výroby nebyl jediný dopad narušených dodavatelských řetězců. Dalším je rapidní zdražování komodit, kterému čelíme dodnes, a které se již stihlo propsat do spotřebitelských cen. Podle pětice autorů však problém se zásobováním zvýšil inflaci jen asi o půl procentního bodu. Zbývající nadměrné tempo zdražování pak lze přičíst rostoucím cenám energetických komodit.
Takto tvrdý dopad je cenou za ekonomický model ČR, kde výroba je závislá ne meziproduktech a má vysokou dovozní náročnost. Spočítali jsme, že například dovozní náročnost výroby aut je více než 50% (31% přímá a 20% nepřímá přes domácí dodavatele). Výroba počítačů dokonce 80%. pic.twitter.com/FIu8I6OQL2
— David Navratil (@DavidDnavratil) February 17, 2022
Z analýzy mimo jiné vyplývá, jak nerovnoměrný dopad výpadku dodavatelských řetězců na jednotlivé ekonomiky byl. Z porovnávaných zemí nejmenší ztrátu hrubého domácího produktu v loňském roce zaznamenaly Spojené státy americké, a to necelého 1,5 procenta. Naopak nejhůře postcovidové drhnutí dodávek vstupů dopadlo na Českou republiku. Ta ztratila více než čtyři procenta svého hospodářského výkonu.
Dvojnásobný dopad na Česko
Německo ztratilo asi 2,5 procenta HDP, stejně jako Turecko. Velká Británie odepsala asi dvě procenta výkonu, na surovinách životně závislé Japonsko dokonce o pár desetin procentního bodu méně. Dopad ne českou ekonomiku byl v porovnání s eurozónou asi dvojnásobný. A to i v případě průmyslové výroby. Česko kvůli váznoucím dodávkám ztratilo 14 procent průmyslu, zatímco eurozóna asi šest procent.
Analýzu na sociálních sítích komentoval hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. „Takto tvrdý dopad je cenou za ekonomický model České republiky, kde výroba je závislá na meziproduktech a má vysokou dovozní náročnost,“ napsal na Twitter. Podle něho je dovozní náročnost výroby aut více než 50procentní, u produkce počítačů činí dokonce 80 procent.
Investujeme, ale špatným směrem
„Díky tomu přidaná hodnota na produkci nebo přidaná hodnota na vývozech je v ČR velmi nízká. Nazýváme se vývozní ekonomikou, ale jedním dechem bychom měli říci, že jsme zároveň dovozní ekonomikou,“ dodal Navrátil s tím, že „ekonomický stroj made in Czechia se zadrhává“.
Jak z toho ven? Podle Davida Navrátila je třeba investovat do robotizace, automatizace a digitalizace. „Investujeme fest, ale není to vidět,“ upozornil Navrátil. Česko má sice třetí nejvyšší míru investic v Evropské unii, ale jsme až 13. v robotizaci průmyslu, 20. v e-governmentu nebo 22. v podílu lidí s terciárním vzděláním ve věkové skupině 30 až 35 let. „Jedna dobrá zpráva, jsme v top 3 v e-commerce,“ dodal ekonom.