Za kováři do šlakhamru
Další díl pořadu Prima Česko diváky přenesl o stovky let zpět za mistry černého řemesla. Tak se od nepaměti říká kovářům. A kde byli jako doma? Přece v hamrech. Jedna unikátní a stále funkční mechanická kovárna se ukrývá v údolí řeky Sázavy na Žďársku. Když se tam rozžhaví výhně a dá do pohybu ohromné kladivo poháněné vodou, nejeden návštěvník se zapotí.
Jako bychom se vrátili do středověku. Srdce starého hamru před kamerou pořadu Prima Česko znovu tluče a kovárna ožívá. V kulturní památce Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou se zručným kovářům podíváte pod ruce hned několikrát do roka. Ani nemusíte cestovat v čase. V původně středověkém hamru se dozvíte, jak se kdysi vyrábělo železo ještě postaru bez vysokých pecí. „Hamr znamená mechanické kladivo. Funguje tak, že voda padá na venkovní vodní kolo a to pohání kladivo, které bouchá do železa a nahrazuje práci kováře,“ vysvětluje princip vodního hamru kovář Tomáš Přenosil.
Černé řemeslo
U výhně bylo neustále horko a kováři kladivo z ruky nedali. Toto vážené a staré řemeslo bylo také hodně náročné a kováře jste v davu bezpečně poznali. „Anglicky to je blacksmith, tedy černé řemeslo. Když se podíváte na nás kováře, tak je opravdu vidět, že to je černé. Když budete stát kousek od výhně delší dobu, zjistíte, že žádná čistá práce to není,“ dodává kovář.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Sto let si na to nikdo netroufl. Deváťák Vojta zprovoznil hodiny na věži i díky stavebnici
Museli to být prostě chlapi jako hora. Tady na Žďársku má hamernictví bohatou tradici. „Oblast byla bohatá na železnou rudu, což je zásadní surovina pro výrobu železa, a byla bohatá i na lesy, které poskytly dřevo na výrobu dřevěného uhlí. A tím tavili železnou rudu. Navíc měli výhodu řeky Sázavy, která jim poskytla energii na pohon vodních kol,“ řekl správce Šlakhamru Aleš Wasserbauer z Technického muzea v Brně.
Konec hamrů v Čechách
Pokrok ale nelze zastavit, a tak v 17. století hamry zanikly poté, co je nahradily vysoké pece. Až do druhé světové války pak vodní náhon sloužil k pohonu mlýna na obilí. Místní hamru neřeknou jinak než Brdíčkův mlýn – to po posledních majitelích. Jejich fotku ještě najdeme viset v kuchyni, kde trávili nejvíce času. Expozice nás zavede i ke starým zemědělským strojům, které by klidně mohly rovnou na pole.
Zpátky ale k ohni a černé práci. Právě za kováři sem jezdí stovky lidí z celé republiky. „Je to unikum. Hamrů je jenom pár v republice a funkčních je jenom málo. Je to pro návštěvníky velká atrakce,“ říká Tomáš Přenosil.
A když už vám uvnitř bude moc horko, můžete vyrazit i do okolí, které nabízí hned několik tipů na krásný výlet. A hlavně přírodu, lesy, skály a daleko to není ani do Zelené Hory.
Nezapomeňte však, že k hamru se autem jen tak nedostanete a musíte šlapat pěkně po svých. Ale věřte, určitě nebudete litovat.
