Císaře Josefa II. manželka podváděla s jeho sestrou. Dopisy odhalují intimní detaily

Isabella Parmská, manželka budoucího císaře Josefa II., byla krásná, chytrá a její choť na ní mohl oči nechat. Jenže ona se bláznivě zamilovala do jeho sestry Marie Kristýny. A podle historiků nebyl jejich vztah pouze platonický. To také dokazují dopisy mezi ženami, které se dochovaly.

Manželka následníka rakousko-uherského trůnu Josefa se narodila 31. prosince 1741, vyrůstala ve Španělsku a na dvoře svého dědečka Ludvíka XV. Isabella byla krásná, chytrá a vzdělaná, ale na druhé straně měla komplikovaný citový i duševní život.

„Jak se zdá, Isabella Parmská, podobně jako o sto let později Alžběta Bavorská, manželka císaře Františka Josefa, trpěla prázdnotou svého postavení a bytí. Z privilegií daných jejím původem absolutně nedovedla získat něco pozitivního, nenáviděla své postavení a s ním spojený dvorní ceremoniál. Ale navenek nic z toho nedávala najevo, a to ještě zhoršovalo její duševní konflikty,“ vysvětlil ve své knize Dcery Marie Terezie historik Friedrich Weissensteiner.

Chci zemřít na vašich prsou

Ke svatbě Josefa a Isabelly došlo v říjnu 1760. Zatímco následník trůnu byl svojí ženou okouzlen a miloval ji, Isabella mu jeho city neopětovala. O muže totiž nestála vůbec, ba je přímo nenáviděla. Na vídeňském dvoře milovala pouze jednu osobu – svojí švagrovou Marii Kristýnu, která zároveň byla nejoblíbenějším dítětem své matky, císařovny Marie Terezie.

Vztah Isabelly a Marie Kristýny mnozí historici dlouho považovali za přátelský, dochované dopisy a lístky ale mluví o opaku. Isabella v psaních svojí švagrovou oslovovala jako andílka, milou sestru, nejmilejšího oslíka nebo drahého starouška. „Chci vám říci, že se mi daří dobře, že jsem dobře spala, že vás šíleně miluji a že doufám v krásný polibek, a že také budu nadšená, až vás uvidím. Budu vás líbat a vy budete líbat mě. Mohu přísahat, že jsem plná netrpělivosti, abych mohla zemřít na vašich prsou,“ psala Isabella v jednom z dopisů Marii Kristýně.

Posedlá smrtí

„Adieu, má útěcho, ty jsi tak dobrá, že na mne myslíš, doufám, že tě dnes o půl jedenácté uvidím. Ještě jednou adieu, líbám tvůj andělský zadeček,“ uvedla v dalším.

Písemnosti od Marie Kristýny je podle Weissensteinera téměř celá ztracená. V dochovaných útržcích se ale o své švagrové vyjadřovala mnohem střízlivěji.

Mladičká Isabella byla také přímo posedlá smrtí. „Neúnavně se zabývala myšlenkami na onen svět, toužila po útěku ze života na zemi, který jí připadal jako nekonečná trýzeň,“ uvedl Weissensteiner.

Isabellino „přání“ se jí bohužel brzy vyplnilo. 27. listopadu 1763 zemřela v pouhých 21 letech na neštovice. Její zdraví bylo mimo jiné také podlomeno porody a potraty. Josef byl ze smrti své manželky zdrcen. Podruhé se oženit vůbec nechtěl, ke svatbě ho donutila jeho matka.

Jak reagovala na smrt Isabelly Marie Kristýna, není známo. Věrně ale uchovávala důvěrné památky na ni. „S ničím, co jí připomínalo Isabellu, se nerozloučila. V její modlitební knize našli po její smrti obrázek, na němž byla Isabella s dcerou Marií Terezií. Na zadní stranu napsala arcivévodkyně datum a příčinu Isabelliny smrti a poznámku, že v ní ztratila nejlepší a nejopravdovější přítelkyni, kterou kdy na světě měla,“ dodal Weissensteiner.