Nikol je maminkou tří dětí. Všechny porody však byly náročné. Zdroj: CNN Prima NEWS
Třiatřicetiletá Nikol žije s manželem a třemi dětmi blízko Frýdku-Místku. Starší dvě děti přivedla na svět přirozenou cestou, i když oba porody byly velmi náročné. Jejím přáním bylo vyhnout se císařskému řezu, ze kterého měla velké obavy. U třetího dítěte se ale sekci nevyhnula, protože miminko nespolupracovalo. Pro CNN Prima NEWS popsala, jak se cítila po operaci, jak zvládala péči o malou a proč se obávala císařského řezu, který předtím považovala za selhání. Nikol tak otevírá téma, které řeší mnoho žen.
Když Nikol očekávala Tadeáška, kterému je nyní 4,5 roku, od začátku věděla, že chce rodit přirozeně. „Myšlenku na císařský řez jsem vnímala jako osobní selhání. Říkala jsem si, že žena je stvořena pro to, aby mohla vždy porodit přirozenou cestou. Modlila jsem se, abych to zvládla jako jiné ženy kolem mě. Nechtěla jsem si připustit, že by tomu mohlo být jinak,“ popisuje Nikol své pocity z doby, kdy očekávala nejstaršího syna.
ČTĚTE TAKÉ: Stará se o nedonošené děti, sama porodila předčasně. Bála jsem se, co nás čeká, říká lékařka
Porod byl ale velmi náročný a syn v posledních minutách porodu uvízl ramínkem v porodních cestách. „Nemocniční porodní asistentka potáhla naše miminko za hlavu. Všimla jsem si, jak byla vyděšená, že uvízlo. Lékař začal křičet, že malý musí okamžitě ven. Syn se narodil naštěstí v pořádku, ale měl kvůli komplikovanému porodu přetočenou ručičku, takže mu fungovalo jen zápěstí. Jednalo se o středně těžkou parézu (poruchu hybnosti, pozn. red.),“ pokračuje.
Tadeášek podle Nikol byl a je velký bojovník. „Cvičili jsme důsledně a denně Vojtovu metodu a Bobath koncept. Používali tejpy. V roce jsme chodili na hipoterapii. Dělali jsme i masáže třezalkovým olejem, který je výborný na periferní nervy. Hledali špičkové fyzioterapeuty v okolí. Dnes je Božím zázrakem v očích neurologa a fyzioterapeutů. Přestože první měsíce nebyly pokroky vidět, nyní používá ručičku krásně a paréza není téměř vůbec znát.“
Místo radosti pláč. Kojení nám nešlo, nenáviděla jsem to, popisuje Sabina poporodní úzkosti
Pětatřicetiletá Sabina Š. je maminkou ročního chlapečka. Přestože mateřství pro ni mělo být to nejkrásnější období, u Sabiny se rozvinula poporodní úzkost. Nebylo to až tak velké překvapení, protože úzkostmi trpěla už v minulosti a nějakou dobu užívala také antidepresiva. Jenže po porodu se vše rychle zhoršilo a musela vyhledat odbornou pomoc. Aby toho nebylo málo, onemocněl jí partner. „První dva týdny po porodu mám jako v mlze, byla jsem úplně mimo, řešila jen kojení, které nám nešlo, a malý nepřibíral, nenáviděla jsem to,“ popisuje své mateřské začátky Sabina, která nakonec našla odvahu říct si o pomoc.
I přes náročný porod chtěla Nikol i podruhé porodit přirozenou cestou, ne ale v rukou někoho, komu nedokáže důvěřovat. „Když jsem otěhotněla podruhé, našla jsem si soukromou porodní asistentku, která by byla u porodu se mnou. Poprosila jsem ji, aby nedovolila císařský řez, že si to nepřeji. Připravovaly jsme se na spontánní porod,“ říká Nikol, která se díky asistentce uklidnila a na porod se těšila. Ani tentokrát se to ale neobešlo bez komplikací.
I druhý porod probíhal dramaticky
Přestože druhý porod postupoval velmi rychle a přirozeně, ozvy miminka nebyly úplně ideální. V poslední fázi nesestupovalo tak, jak mělo. „Eliášek měl několikrát omotanou pupeční šňůru a ozvy se ztratily. Porodní asistentka s lékařkou byly okamžitě připravené na komplikace, byl použít VEX (metoda využívající podtlaku slouží v určitých situacích k usnadnění porodu hlavičky, pozn. red.),“ pokračuje Nikol.
Nakonec vše dobře dopadlo a Eliášek se narodil zdravý. Strachu z porodu se Nikol nezbavila ani u třetího těhotenství, když čekala vytouženou holčičku Jasmínku, které nyní je osm měsíců.
„Tentokrát jsem vážně uvažovala nad císařským řezem, protože obavy, že by se znovu objevily komplikace a mohla bych své miminko ztratit, byly silnější než kdykoliv předtím. Císařský řez s sebou nesl ale spoustu negativ, bála jsem se, že se nezvládnu postarat o děti a domácnost. Že chytím nějakou infekci, jizva se nebude dobře hojit. Měla jsem mnoho otazníků a obav. A také jsem se bála, že selžu jako žena,“ popisuje Nikol své pocity.
Děti jsou pro Nikol vším. Zdroj: CNN Prima NEWS
Děti jsou pro Nikol vším. Zdroj: CNN Prima NEWS
Na Jasmínku se s manželem moc těšili. Třetí těhotenství probíhalo v pořádku, stejně jako předešlá dvě. Jen bříško měla Nikol tentokrát trochu větší. Bylo to tím, že miminko mělo velkou porodní váhu. Právě to Nikol přimělo k tomu, že své pocity a strachy ze sekce přehodnotila a byla otevřená k názoru lékaře a porodní asistentky.
„Povzbuzovali mě k tomu, abych zkusila rodit přirozeně. Přáli mi prožít krásný porod bez komplikací, protože znali můj příběh. A věděli, že přirozený porod je pro mne a miminko nejlepší volbou. Chtěla jsem tomu dát šanci, moje tělo ale nereagovalo podle mých představ a miminko už vůbec ne. Nakonec jsem se rozhodla to stopnout a požádala porodní asistentku, aby zavolala lékaře, a ukončili porod císařským řezem v lokální anestezii,“ vzpomíná Nikol.
„Důvody k císařskému řezu nejčastěji jsou ohrožení plodu v důsledku akutního nebo chronického nedostatku kyslíku, nesprávné polohy plodu, nepostupujícího porodu nebo některé mateřské komplikace,“ vysvětluje Ondřej Šimetka, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Lékařské fakulty Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice Ostrava. Dodává, že císařský řez má řadu rizik. Patří sem především krvácení a rozvoj infekce rány nebo dělohy po operaci. Zároveň má dlouhodobé dopady na zdraví žen ve smyslu bolestí, srůstů, poruch jizvy na děloze, snížené plodnosti, komplikací při dalším porodu atd. „Císařský řez ovlivňuje ženy i po psychické stránce. Rekonvalescence je navíc pomalejší než po spontánním porodu, zejména z důvodu větší bolesti a rány na břiše,“ upřesňuje lékař.
„Porodní asistentka si mě vyslechla se zájmem a laskavým pohledem. Byla pozitivní a otevřeně se mnou hovořila o mých pocitech a obavách ze selhání. Dodala mi sebedůvěru. Velmi mi pomáhala její slova, že budu v dobrých rukou. O tom, že paní anestezioložka je skvělá a pečlivá. Také že je tu skvělý tým lidí, který se o mne postará. Cítila jsem se v bezpečí,“ popisuje své pocity. Miminko vážilo 4,5 kilogramu ve 38. týdnu těhotenství.
I když se císařského řezu Nikol obávala, byla nakonec ráda, že vše dobře dopadlo. Přesto ale poukazuje na to, že porodit spontánně a císařem je jiné. „Zatímco po vaginálním porodu bolest ustupuje a po porodu miminka jsem se cítila mnohem lépe, u sekce to bylo naopak. Bolest po odeznění analgetik se stupňovala. Měla jsem těžkou anémii, nemohla jsem se na posteli ani pohnout kvůli nesnesitelné bolesti. Chvílemi se mi chtělo brečet, zda to zvládnu,“ říká Nikol.
První dny v nemocnici byly náročné a v Nikol rostly obavy, co bude, až se vrátí domů. Zda to zvládne. „Po příchodu domů jsem se cítila nemožně, slabě a pořád mi dělalo problém vstávat z postele, bolelo to. Měla jsem problém být déle na nohou, které po operaci byly dva týdny hodně oteklé,“ pokračuje ve svém vyprávění. Rekonvalescence byla delší a náročnější, ale každý den se cítila o něco lépe a všechny komplikace pomalu ustávaly.
Další věc, které se Nikol obávala v souvislosti s císařským řezem, bylo kojení. „Naštěstí mlíčko naběhlo během třetího dne. Hodně jsem malou přikládala k prsu a sama pila bylinky na podporu kojení. Vyplatilo se a Jasmínku kojím dodnes,“ dodává s tím, že velkou oporou jí byl manžel, který jí hodně pomáhal po návratu z porodnice.
Přála si přirozený porod bez komplikací
Nikol je dnes šťastnou trojnásobnou maminkou. Mrzí ji pouze, že nemohla prožít přirozený porod bez komplikací s nádherným koncem. Dodává ale, že nejdůležitější je, že jsou všechny děti v pořádku.
„Jsem také šťastná, že potřetí jsem se rozhodla pro sekci, protože rodit přirozeně by byl obrovský risk pro mě i mou dceru. Nakonec to vnímám jako nejlepší porod ze všech,“ dodává. „Je to hlavně díky Bohu a úžasnému přístupu mé porodní asistentky, ale i celého týmu v porodnici ve Frýdku-Místku. Všichni byli úžasní,“ popisuje své emoce.
Pro Nikol bylo také důležité, aby měla miminko hned po operaci u sebe. „Moc bych si přála, aby všechny maminky měly možnost být se svým děťátkem hned po císaři bez odloučení. Četla jsem, že tohle některé nemocnice dělávají při spinální anestezii, ale že je hodně těch, které tuto možnost nemají a miminko je nějakou dobu od maminky,“ zamýšlí se a dodává: „Rodička by měla mít právo být s miminkem stále, pokud to její zdravotní stav umožňuje.“
