Americká CNN získala ojedinělá svědectví, která popisují poměry, v jakých na frontě bojují ruští vojáci, kteří šli do války jako vězni. Výpovědi poskytli jeden z nich a matka jiného padlého odsouzence. Jejich slova ukazují, že válečných hrůz se Rusko dopouští i na svých vlastních bojovnících.
Když se člověk v médiích dostane k výpovědi Rusů, kteří popisují válečné hrůzy, většinou jde o vojáky, které zajala Ukrajina. V takovém případě není vyloučené, že Kyjev jejich výpovědi ovlivní. Americká CNN se ale teď dostala přímo k bojovníkům, kteří se svěřili s tím, jaké mají zkušenosti se životem odsouzených vězňů, kteří odešli na frontu.
Možná jste minuli: Ukrajinci zničili ruský kolos za 100 milionů. K devastaci tanku T-90M jim stačil jediný granát
Prvním respondentem je ruský voják Sergej, který už ve válce vytrpěl mnohé. K armádě se přidal jako vězeň. Připojil se k jednotkám Storm-Z, které odsouzence sdružují. V Rusku verbování do této jednotky původně rozjeli vagnerovci, iniciativu následně převzalo i tamní ministerstvo obrany.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ukrajince drtí i munice, která zraňuje vlastní vojáky. NY Times popsaly jejich hlavní problémy
Sergej byl na frontě opakovaně raněn. V zimě ho střelili do nohy, za deset dní se musel do boje vrátit. Pak byl znovu zasažen, tentokrát do ramene. Kvůli nedostatku vojáků ho ale ruské velení za dva měsíce opět poslalo na frontu. Bojovníci tam prý přežívají v otřesných podmínkách.
I Sergej musel pít roztátý sníh, aby přežil. Kolikrát hladověl celé dny. Všiml si, že jeho spolubojovníci odhazují neprůstřelné vesty, protože jsou proti ukrajinským zbraním prakticky bezcenné. Nakonec voják popsal i jeden z osudových útoků.
„Velmi jasně si pamatuju poslední z devíti zranění šrapnelem, které jsem utržil. Zaútočili, proti nám šli s protitankovými granátomety a drony. Náš velitel křičel do vysílačky: ‚Je mi to jedno, postupujte! Nevracejte se, dokud neobsadíte pozici.‘ Dva z nás našli malý zákop, kam jsme skočili,“ popsal Sergej.
„Ukrajinský dron na nás ale hodil granát, který přistál v 30centimetrové mezeře mezi námi. Můj kamarád byl celý pokrytý střepinami. Já jsem nějak vyvázl. Ale ztratil jsem zrak na pět hodin, jen bílý závoj před očima. Vyvedli mě ven za ruku,“ dodal.
Podle Sergeje si velení často vynucovalo disciplínu popravami. Muž má v současnosti dvě zaměstnání a čeká, jestli mu stát vyplatí kompenzace za jeho četná zranění.
Cena za svobodu
Další výpověď o životě ruských vězňů na frontě poskytla pro americkou CNN matka jednoho z padlých vojáků, Andreje. Jejímu synovi bylo 23 let, když vyslyšel volání verbířů a odešel do války.
„Ani si nepamatoval, kolik mu nabídli peněz. Říkal, že to nekontroloval. Takže si nemyslím, že to dělal pro peníze, ale pro svobodu. Byl odsouzený na dlouhou dobu, devět a půl roku, odseděl si tři,“ sdělila Julia, matka padlého vojáka pro CNN.
Po krátkém tréninku poslali Andreje do války. Zatímco Moskva s velkou pompou slavila 9. května svátek vítězství nad nacistickým Německem, Andrej ve válce na Ukrajině padl.
Julia neobdržela ani jeho ostatky, ani jeho věci. Matce pouze přišel informativní dopis z ministerstva obrany.
„Vůbec nejtěžší byly obavy, že někoho zabil. Asi to zní směšně. Bála jsem se, že si tím vším projde a vrátí se mi jako vrah. Protože bych mohla žít se synem, co je drogově závislý, ale syn jako vrah, to by pro mě bylo obtížné přijmout,“ uzavřela.
Podle informací listu Insider poslalo Rusko do války desetitisíce vězňů. Jen za duben jich mělo naverbovat deset tisíc.
