Co mě školíte? Respirátor si sundám, kdy chci já. Agrese vůči zdravotníkům na vlastní kůži

Čím dál víc se mluví a píše o tom, jak roste agrese vůči zdravotníkům. Člověk si to moc neumí představit, dokud nějaký takový výstup nezažije na vlastní kůži. A to se stalo mně.

Neviděla jsem sice, že by někdo lékaře a sestřičky ohrožoval nožem a střelnou zbraní jako v benešovské nemocnici. Ani jsem neviděla, jak vandalové ničí auta zdravotníkům, jako se to stalo v Kladně.

Byla jsem však svědkem situace, kterou každý den zažívá mnohem víc zdravotníků. Arogance, nenávisti a slovních útoků. Šla jsem se preventivně otestovat do jedné z pražských nemocnic PCR testem.

Vše šlo jako po másle. Nikde jsem nemusela čekat, personál byl milý, vtipkoval. A to i přes to, že nikoho určitě nebaví sedět celý den v provizorním stanu, ptát se lidí na stejné otázky, dýchat celé hodiny přes respirátor, nosit ochranný oblek a k tomu ještě plastový štít. Celá krize navíc už trvá přes rok a půl.

Za několik minut jsem se dostala k druhému stanu, kde se provádí samotné výtěry z nosu. Přede mnou byla na řadě jedna paní, já čekala venku před otevřenými dveřmi. Když se paní usadila na židli, zdravotnice ji vyzvala, aby si nesundávala respirátor a jen si ho stáhla pod nos. V tu chvíli začalo malé drama.

„Proč bych jako musela mít respirátor přes pusu? Když si ho chci sundat, tak si ho sundám,“ rozčílila se žena. Zdravotnice jí klidným a vlídným hlasem vysvětlila, že takové je nařízení. Respirátor je potřeba mít přes pusu, kdyby si pacient potřeboval kýchnout nebo zakašlat, tak aby zbytečně nepoprskal zdravotníka, který je už takhle každý den v intenzivním kontaktu s nakaženými.

Usmívala se i přes nadávky

„Tak to vám teda garantuju, že si nekýchnu ani nezakašlu. Tak mě laskavě dejte pokoj,“ obořila se žena na zdravotnici a respirátor si sundala. Zdravotnice jen pokrčila rameny a provedla výtěr z jedné nosní dírky.

Jenže ani to se ženě nezdálo. „A to mi jako šťouráte jen v jedné dírce? Neměla byste to udělat pořádně a udělat výtěr i ze druhé dírky?“ křičela hystericky žena. V tu chvíli se přišli podívat další zdravotníci, co se to vlastně děje. Zdravotnice opět klidným hlasem ženě vysvětlovala, že pokyn k výtěrům je takový, že je stačí udělat jen z jedné nosní dírky.

„No to jsem teda ještě nezažila. To je fakt neuvěřitelná drzost,“ nepřestávala nadávat žena. Kritizovala zdravotnictví, celý systém i neschopnost dotyčné zdravotnice, které bylo odhadem přes 50 let. „Tak jestli chcete, já vám ten výtěr udělám i z druhé dírky,“ řekla s úsměvem sestřička. „No to určitě, to by se vám tak líbilo,“ opáčila žena. Rychle vstala, porazila židli na zem a naštvaně odešla.

Vůbec jsem to nechápala. Proč se k sobě takhle lidé chovají? Bylo mi zdravotnice tak líto. Dělala jen svoji práci. Těžkou práci. A místo respektu a poděkování se setká přesně s tou arogancí, která nic nevyřeší.

Ze všeho nejvíce mě překvapilo, jak byla nad věcí. „Máte tu veselo,“ usmála jsem se na ni, když jsem si sedala na židli. „Já už jsem na to zvyklá, aspoň nebyla sprostá,“ odpověděla mi mile zdravotnice…