Co víc můžeme udělat? Šéf české olympijské výpravy Doktor k marné snaze o dokonalost

V době covidové zastává Martin Doktor obzvlášť nezáviděníhodnou funkci. Šéf české olympijské výpravy. Za daného kontextu se hodí slovo „výprava“ nahradit výrazem „mise“. Zodpovědnost je obrovská, spolu se svým týmem se snaží udělat všechno možné i nemožné pro to, aby nedošlo ke sportovním tragédiím třeba ještě několik dní před vypuknutím her. Leckdo si vzpomene na nešťastný letecký speciál vypravený loni v létě do Tokia, po kterém se třeba beachvolejbalistka Markéta Nausch Sluková topila v slzách.

Bude to už pátá Doktorova olympiáda ve funkcionářské pozici. Poslední dvě se dost liší od třech předchozích.

Do jaké míry je příprava na covidové hry náročnější než na ty předpandemické?
V tomto smyslu extrémně. Řešení věcí spojených proticovidovými opatřeními nám zabírá velkou část agendy. Řekl bych více, než je zdrávo. Stojí to víc času než cokoliv jiného.

V létě jste do Tokia vypravoval 116 sportovců, v případě Pekingu to zatím vypadá na 113. Čili víceméně stejně. Přesto, v čem jsou pro vás hry v čínské metropoli jiné než japonské?
Nezávisle na covidu v tom, že v Pekingu jsou tři různé olympijské vesnice, tři samostatné clustery. Přípravný tým musíme rozdělit na tři části, složitější je to ještě v tom, že vesnice jsou od sebe dost vzdálené. Není možné jedním týmem obsáhnout všechna tři místa, tím pádem to pro nás znamená personální i logistickou náročnost.

Nemůžeme být stoprocentně úspěšní

Kladete sportovcům důrazně na srdce, aby si poctivě prošli covidový manuál a byli dokonale seznámení s pravidly v dějišti her? Je z vaší strany komunikace ještě intenzivnější než před Tokiem?
Stoprocentně. Komunikujeme důrazněji, více. Snažíme se upozorňovat, že to opravdu není sranda. Ono už jen dostat se do Číny je samo o sobě náročné, věcí, které musíte splnit, je více než do Tokia. Takže apelujeme, i teď v poslední fázi. Největší část výpravy odlétá 27. ledna. A chystáme se komunikaci ještě zintenzivňovat, dávat neustále upozornění. Navíc, všichni to vidíme kolem sebe, že situace zkrátka není dobrá. Říkáme jim tedy, aby si dávali pozor, nechodili do společnosti a podobně. To se týká také jejich rodin.

Na olympijském výboru jsme udělali velice striktní opatření. Sami jsme se snažili co nejvíce izolovat, maximálně dodržovat opatření. A to přehnaně více, než co nařizuje vláda. Jinak to nejde. I tak víme, že za aktuálních okolností nemůžeme být stoprocentně úspěšní. Může se stát zázrak, ale zkrátka je tu nějaká statistika. Kdo si myslí, že má recept na to, jak to udělat, sem s ním. Podle mě nic takového neexistuje. Ale zopakuji, děláme naprosté maximum.

Prvním vítězstvím bude přílet všech do dějiště olympiády v negativním covidovém stavu, tím pádem nezopakování neslavného scénáře z Tokia. Vy jste tehdy dokonce šli nad rámec nařízení Mezinárodního olympijského výboru a dělali těsně před odletem PCR testy, namísto antigenních. Přesto to nestačilo…
Opět půjdeme nad rámec toho, co máme udělat. Výprava absolvuje jeden test navíc oproti pokynům. Budeme to dělat tak, aby se lidé navzájem nepotkali před tím, než dorazí do prostor letiště. K tomu máme fůru opatření, která dávali dohromady odborníci na slovo vzatí. Profesoři, zástupci hygieny i odborné epidemiologické obce. V expertním týmu jsou samá zvučná jména. Opatření pro nás znamenají dost omezení, ale nedá se nic dělat. Budeme i například uchovávat vzorky, posloupnost toho, jak bude probíhat odlet charteru, je velice dobře zpracovaná. S hygienickou stanicí dáváme dohromady rozmístění sportovců v letadle tak, abychom co nejvíce zamezili přenosu, jednáme s aeroliniemi… Opravdu nevím, kde bychom ještě mohli přidat. Ale nikdy nedokážete kompletně odstranit riziko.

Už jste zažil dost olympiád ve funkcionářské pozici. Byl nejhorší okamžik této vaší kariéry, když jste před hrami v Japonsku s dotyčnými hovořil o pozitivních testech, nemožnosti zúčastnit se, zničených snech?
Jednoznačně. Nikomu bych to nepřál. Ale takové to bylo. Osobně si myslím, že jsme o kus dál. Věřím, že se to všechno nějak zvládne, nicméně zároveň jsme připravení na to, abychom případně řešili kritické situace. Ve skrytu duše doufáme, že skrze opatření bude takových problémů minimum. Ale… Opravdu se stačí podívat kolem sebe, třeba právě do sportu. Teď je to spíše covidový boj než sportovní.

Obavy z testování

Mluvil jste o vaší snaze, co Peking? Jsou za vás pořadatelé dobře připravení?
Samozřejmě se snaží dělat maximum. Nemyslím si, že by měli dotažené všechny věci do konce, hlavně kvůli tomu, jak se mění podmínky. Průběžně zpřísňují. Ale celkově podle mě připravení jsou. Věřím, že to zvládnou. Nic jiného nezbývá.

Může se stát zázrak, ale zkrátka je tu nějaká statistika. Kdo si myslí, že má recept na to, jak to udělat, sem s ním. Podle mě nic takového neexistuje. Ale zopakuji, děláme naprosté maximum.

Jak jste naznačil, kvůli covidu Peking přichystal dost a dost opatření. Které z nich vás osobně překvapilo, zaskočilo?
Mě už toho překvapí málo, jsem na překvapení celkem zvyklý (úsměv). Ale trošku jsem se obával – teď už je to trochu menší obava, ale uvidíme v praxi – toho, že testování bude probíhat tak, že si na test dojde každý sám. Trochu se bojím přehlcení testovacích míst, ale třeba tam přijedeme a budou mít takovou kapacitu, že nebude problém. To teď nikdo neví. V Tokiu odběry probíhaly jaksi kolektivně, že to tam dvakrát denně člověk z našeho týmu odnesl a pak byl test vyhodnocen. Bylo to jednodušší. V Pekingu si musí každý člověk individuálně nechat udělat výtěr u okýnka. Jsem zvědav, bude na tom záviset, jestli se celá akce zvládne, nebo ne.

Mě celkem zaujalo nasazení armády robotů. Ti budou kvůli minimalizování kontaktu podávat jídlo, rozprašovat dezinfekci a plnit i další úkoly. Jste na to zvědav?
Na to jsem opravdu zvědavý. Nedokážu si to představit v olympijské jídelně. V kantýně pro doprovod možná ano, ale u sportovců… Teď si představte, že tam přijde tým mohutných bobistů. Ten by ty roboty dost zahltil prací. Uvidíme, třeba to bude fungovat (smích).

Až doma ze mě spadne tíha funkce

Máte velkou radost z toho, že na rozdíl od Tokia by se sportovci mohli v dějišti podívat na své krajany a fyzicky jim zafandit, což je jedno z kouzel olympiády?
Jestli to tímto způsobem nakonec dopadne, tak v každém případě. Počkejme si však do zahájení, může se všechno ještě zpřísňovat. Ale když to bude platit, budu rád. Protože jít se podívat na kolegy z týmu je vždycky největší bonus olympiády. Bohužel, v Tokiu to nešlo a sportovci i členové výpravy si na to hodně stěžovali, štvalo je to.

Máte své přání ohledně počtu získaných medailí? Nebo zvláště kvůli pandemické době hlavně platí „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“?
Osobně nerad tipuji počet medailí. Víme, že tam jedeme s některými našimi oporami, sportovci, kteří už medaili získali. V našem případě tedy spíše sportovkyněmi. Uvidíme, co třeba hokej, jak se s tím popere náš biatlonový tým. Doufám i v nějaké překvapení, ale obzvlášť v této době nechci říkat, za co přesně bychom byli rádi. Na rovinu – za mě, coby šéfa mise – je důležité, abychom bezpečně dovezli celý tým domů. Až tady budou všichni, spadne ze mě veškerá tíha spojená s funkcí. Ale samozřejmě, s úspěchy to bude o to lepší.