Mezi ekonomickou vyspělostí a důvěrou v očkování existuje nepřímá úměra, naznačují výzkumy. Zdroj: Profimedia.cz
„Očkování způsobuje autismus. Politici podléhají farmaceutické lobby, a proto vlády platí firmám miliardy dolarů za předražené vakcíny, které škodí lidskému zdraví. Bill Gates prosazuje očkování, aby mohl dětem implantovat mikročipy, jimiž by ovládal jejich vývoj.“ To jsou jen některé příklady vědecky nepodložených domněnek a hoaxů, které se mohutně šíří v souvislosti s tématem koronavirové pandemie a debatou o očkování. Tyto dezinformace přitom ani zdaleka nejsou specifikem jen v ekonomicky zaostalých zemích, jak by možná mnozí předpokládali.
Začalo to, když se v roce 1998 v lékařském časopise Lancet objevila krátká případová studie, která měla prokázat, že existuje souvislost mezi očkováním proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám a vývojovými poruchami (zejména autismem) u dětí. Hlavním autorem byl britský lékař Andrew Wakefield, jehož jméno si vzali bojovníci proti vakcinaci jako hlavní zbraň pro svou argumentaci. Nutno dodat, že to byla zbraň poměrně účinná. Kdo by si troufl oponovat vědci, jehož výzkum vyšel v odborném a prestižním časopise?
Jenže Wakefieldův výzkum měl jednu velkou slabinu – byl proveden na pouhých dvanácti dětech. Vlastně by se kvůli tomu ani neměl jako seriózní výzkum tvářit, protože porušuje jednu ze zásad vědecké práce, a sice ověřovat platnost nějaké hypotézy na dostatečně velkém souboru dat. Přišlo se na to, že Wakefield své výsledky falšoval, že byl ve střetu zájmů, a ve Velké Británii byl vyškrtnut z lékařského registru. Nicméně další vědecké týmy se přesto dále souvislostí mezi vakcinací a autismem zabývaly, zkoumáno bylo bezmála patnáct milionů dětí. Nikdo však nedospěl k závěru, že očkování způsobuje autismus.
Čím bohatší, tím větší skepse
Strach z očkování přesto přetrvává. I v tomto případě se zřejmě potvrdilo rčení, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Internet a sociální sítě se jen hemží skupinami, v nichž se jejich členové utvrzují v názoru, že vakcíny páchají zlo, a že se lze před chorobami typu spalničky nebo dětská obrna efektivně chránit dodržováním hygienických pravidel. S propuknutím koronavirové pandemie hnutí konspirativních teoretiků ještě zesílilo, což může značně ztížit zastavení nákazy, a to i v případě, že bude v dohledné době vyvinuta účinná a bezpečná vakcína.
Problém s šířením nesmyslů kolem očkování a důvěrou v ně ale není záležitostí ekonomicky zaostalých zemí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Analytici časopisu The Economist si totiž všimli možná paradoxní souvislosti. Ta zjednodušeně řečeno ukazuje, že čím je daný národ bohatší, tím nižší důvěrou v očkování oplývá.
The Economist se odvolává například na průzkum z roku 2018 provedený charitativní organizací Wellcome Trust. Z ní vyplývá, že v ekonomicky nejvyspělejších zemích jen necelých sedmdesát procent obyvatel věří, že vakcíny jsou bezpečné. Důvěra v očkování významně poklesla ve Francii a Japonsku poté, co vláda začala připravovat očkovací schémata proti papilomavirům nebo prasečí chřipce.
Chybí nám zkušenost se smrtí
Poměrně nízká důvěra ve vakcíny přetrvává také v zemích bývalého Sovětského svazu. Ta ale souvisí spíše se zkušenostmi z minula, kdy povinná očkování prokazatelně způsobovala zdravotní potíže kvůli silným vedlejším účinkům. Ostatně mnozí pamatují neblahé zkušenosti se sovětskou vakcínou proti tuberkulóze, jíž se děti v Československu očkovaly v 80. letech minulého století.
V přímém kontrastu pak stojí africké nebo jihoasijské státy, kde si lidé v 85, respektive 95 procentech případů myslí, že vakcíny jsou bezpečné. Například v Etiopii očkování důvěřuje přes 95 procent obyvatel, ačkoli tamní hrubý domácí produkt na osobu dosahuje sotva dvou tisíc dolarů. Naproti tomu ze superbohatých Švýcarů (kde HDP na hlavu přesahuje 70 tisíci dolarů) vakcínám důvěřuje jen asi každý druhý.
Nepřímá úměra mezi hospodářskou vyspělostí a důvěrou v očkování je vskutku zarážející. Publicistka Ludmila Hamplová, která se dlouhodobě věnuje vyvracení medicínských hoaxů, však překvapená není a má pro popsaný jev poměrně jednoduché vysvětlení. „Pokud máme to štěstí, že se už osobně nesetkáváme s řadou velmi závažných infekčních chorob, které ještě v první polovině 20. století, tedy relativně nedávno, přinášely osobní zkušenost s vážnými následky a smrtí, snadno podlehneme dojmu, že očkování proti nim je zbytečné, protože se jedná o takzvaně banální dětské nemoci,“ řekla CNN Prima NEWS.
Nevěří vakcínám, lékařům ano
A právě výrazné omezení výskytu či vymýcení pravých neštovic, spalniček, příušnic nebo dětské obrny jde ruku v ruce s ekonomickou úrovní. Jenže ta nyní hraje proti bohatým zemím samotným. „Navíc se pohybujeme v době, kdy je kolem nás doslova záplava informací a je jen velmi obtížné rozeznat, které jsou pravdivé a které nikoliv. Chtít pro své děti to nejlepší je přirozené, stejně jako strach o ně. Pod přívalem velmi emotivních osobních příběhů o tom, jak očkování údajně škodí, je velmi snadné podlehnout dojmu, že vakcinace je škodlivější než nemoci, proti kterým chrání,“ dodala Hamplová.
Tím ovšem výčet paradoxů nekončí. Stejná studie, na kterou odkazuje The Economist, ukazuje, že zatímco bohatší národy vakcínám důvěřují méně, vědeckým poznatkům a lékařům věří naopak více než obyvatelstvo v chudých státech. Nalézt vysvětlení tohoto myšlenkového „protimluvu“ by jistě stálo za samostatný výzkum.
