Johnson oficiálně skončil v čele konzervativců
Britský ministerský předseda Boris Johnson pod sílícím tlakem veřejnosti i uvnitř své Konzervativní strany ve čtvrtek oznámil rezignaci. U moci však ještě nějaký čas zůstane – do doby, než bude vybrán jeho nástupce. Přestože byl v čele britské vlády jen tři roky, zanechává po sobě výrazný odkaz. Pod čím vším zůstane podepsaný?
Johnsonův politický vaz definitivně zlomila série rezignací členů jeho širšího i užšího kabinetu. Ti se rozhodli takřka sborově skončit poté, co se naplnila jejich míra trpělivosti s Johnsonovým lhaním.
Poslední kapkou byl případ sexuálního napadení mladých mužských členů z Konzervativní strany ze strany významného politika Christophera Pinchera. Kauza se měla odehrát už před lety a Johnson o ní prokazatelně věděl, přesto Pinchera jmenoval do důležité vládní pozice. Zprvu se však Johnson dušoval, že o aféře neměl potuchy. Jeho úřad posléze situaci ještě „vylepšil“, když uvedl, že premiér na kauzu „zapomněl“. Nakonec se politik s potupou omluvil.
Omluvy za předešlé lži však byly pravidelnou náplní Johnsonova fungování. Podobně si totiž nedávno sypal popel na hlavu kvůli aféře Partygate. Johnson v ní čelil obvinění, že v době mimořádně přísných koronavirových opatření, kdy se v Británii lidé nemohli normálně vídat, pořádal večírky v samotné rezidenci Downing Street č. 10.
Johnson i tehdy hlásal, že o akcích nevěděl a neúčastnil se jich. Jeho slova ovšem rozcupovaly na padrť očitá svědectví a fotografie, které dokládají jeho přítomnost – klábosil s kolegy a konzumoval alkohol. I poté následovala omluva, a to i před zákonodárci v Dolní komoře britského parlamentu.
Nůž do zad od strůjce brexitu
Objevily se i další skandály, které však Johnson dokázal alespoň částečně odrazit. Jeho bývalý poradce a spojenec Dominic Cummings, který je považován za hlavního autora kampaně za brexit, tedy opuštění Evropské unie, po rozkmotření s Johnson prohlásil, že premiér využíval na nákladnou rekonstrukci svého bytu v Downing Street finance od dárců Konzervativní strany.
Britská média přitom spekulovala, že na rekonstrukci padlo až 200 tisíc liber, tedy kolem šesti milionů korun. Kauza je stále v šetření, přičemž Johnson uvedl, že rekonstrukci hradil ze svého.
Johnson první velký politický úspěch zaznamenal v roce 2008, když byl zvolen starostou Londýna. V této funkci vydržel po celých osm let. Hvězdný status si posléze získal tím, že se stal jednou z hlavních tváří britské kampaně za odchod Spojeného království z Evropské unie. Voliči nakonec v červnovém referendu v roce 2016 skutečně rozhodli o vystoupení, což bylo pro Johnsona velké politické vítězství.
Sice skončil coby starosta Londýna, ale místo toho se dostal na podstatně vyšší pozici. Stal se totiž šéfem britské diplomacie v kabinetu Theresy Mayové. Z toho v roce 2018 sice odešel, ale následoval pád celé vlády, který do čela Konzervativní strany a potažmo i na post ministerského předsedy katapultoval právě Johnsona.
Lež jako vzestup i pád
V době brexitové kampaně se Johnson dopustil celé řady lží a polopravd, aby si u britských voličů zajistil, že budou hlasovat pro jím tak kýžené vystoupení z EU.
„Lži a bezostyšné pohrdání pravidly způsobily jeho vzestup, lži a bezostyšné pohrdání pravidly přinesly jeho pád. To znamená, že politická odysea Borise Johnsona má zvláštní symetrii. Až na to, že to, co začalo jako vady osobnosti jednoho člověka, skončilo jako vady jeho strany a vlády a způsobilo velké škody celé zemi, píše například ve svém komentáři novinář Jonathan Freedland.
Deník The Times, v němž mimochodem Johnson v minulosti pracoval jako novinář, jej sice oceňuje za to, že dokázal Velkou Británii vést velmi krizovým obdobím, ale i tak do něj tepe. „Politik, který si liboval v tom, že odmítal uznat podřizování se pravidlům, a bez ohledu na to se mu dařilo, byl nakonec odsouzen k tomu, aby za svou nadutost zaplatil,“ napsal list.
Konzervativci hledají nástupce
Johnson sice rezignoval na post lídra strany a časem skončí i jako ministerský předseda, ale vládu Velké Británie ještě nějaký čas povede. Zdůvodnil to nutností najít napřed nástupce.
O tom rozhodnou členové Konzervativní strany. Už nyní se potenciální uchazeči začínají srocovat do zástupu. Britská média velké naděje dávají například současnému ministru obrany Benu Wallaceovi, který by podle nich byl skvělou náhradou vzhledem k dnešní době, kdy Rusko už několik měsíců válčí s Ukrajinou a konflikt ovlivňuje celý svět.
Šance má rovněž politický talent konzervativců Rishi Sunak. Ten v nynějším týdnu rezignoval na funkci ministra financí, čímž dal najevo svůj vzdor Johnsonovi. Dnes 42letý Sunak byl dlouhodobě označován za budoucího lídra strany, nyní by se tak mohl dočkat a přinést změnu kurzu oproti Johnsonově politice.
Ve hře jsou i další jména. Hovoří se například o ministryni zahraničí Liz Trussové, exministryni obrany Penny Mordauntové, válečném veteránovi Tomu Tugendhatovi či exministru zdravotnictví Sajidu Javidovi. Proces výběru ovšem může trvat i několik týdnů.
