OFF RECORD, Jaroslav Bílek
Byla by Danuše Nerudová tam, kde je, kdyby se neprezentovala jako dobrá vědkyně? Politolog Jaroslav Bílek si myslí, že ne. „U pana Tuleji nám TOP 09 také tvrdila, že jde o vědce velkých kvalit,“ říká. Používají někteří vědci své (často pochybně získané) tituly jako výtah k politické kariéře? A proč se o tom dosud v akademickém světě tolik nemluvilo? A jaké následky to má pro vědu, ve které většina tvrdě pracujících vědců doplácí na několik podvodníků? Mohou pak lidé ještě vědě věřit? O tom mluví v dalším díle videopodcastu Matyáše Zrna OFF RECORD politolog Jaroslav Bílek.
Proč to všechno Jaroslavu Bílkovi vadí? „Ti lidé představovali nějaký model, nějaké vzory, nějaké autority, byli nám představováni jako kvalitní vědci. Většina diváků si loni myslela, když paní Nerudová kandidovala na prezidentku, že je to uznávaná vědkyně,“ říká.
ČTĚTE TAKÉ: Byl mír mezi Ruskem a Ukrajinou na dosah ruky? Experti popsali, co Západ odmítl přijmout
„Ona přece šla do politiky, dostala tu šanci v politice proto, že tvrdila, že je kvalitní vědkyně. Jinak by si jí ani nikdo nevšiml. Kdyby byla prodavačkou někde v Brně v Cejlu, tak nebude kandidátkou na prezidentku,“ dodává Bílek v pořadu OFF RECORD.
Svoboda slova? Lidé se bojí mluvit, Británie už připomíná Československo 70. let, říká novinář
Sedmdesát šest procent Britů má strach říct, co si myslí o kontroverzních tématech: genderu, imigraci, klimatické změně nebo třeba covidu. Podle britského novináře a předsedy Společnosti pro obranu svobody slova Tobyho Younga, který byl hostem podcastu Matyáše Zrna OFF RECORD, už Británie v některých ohledech připomíná komunistické Československo.
A nejde jen o Danuši Nerudovou. Někteří vědci zkrátka vědu použili jako výtah k moci, sami přitom mají krajně pochybnou vědeckou pověst. Podle Bílka to sice většina vědců nedělá, ale i to málo ničí pověst vědy. „A my potřebujeme, aby lidé vědě věřili,“ zdůrazňuje.
Pět článků v jednom čísle, to je prostě šílenost
Jenže jak věřit vědě, když třeba Karel Havlíček publikuje pět článků v jednom jediném výtisku „odborného“ časopisu, v jehož redakční radě přitom sám sedí? „Běžný proces od napsání skutečně odborného článku do jeho publikace je zhruba jeden rok,“ vysvětluje Bílek. „Pět článků v jednom čísle, to je prostě šílenost,“ dodává.
Panuje tedy v akademickém světě nějaká tichá dohoda, že se o takových praktikách nemluví? Podle Bílka ne, ale někdy se na některých univerzitách mohou vytvořit trochu uzavřené světy, kde akademici třeba zneužívají výzkumu svých studentů, nechávají se zapsat jako spoluautoři k jiným studiím a dokonce i v přírodních vědách si někdy autoři výsledek prostě vymyslí.
Celý rozhovor s Jaroslavem Bílkem v rámci videopodcastu OFF RECORD najdete v úvodním videu tohoto článku.
