Z jediného černouhelného dolu v České republice měl vyjet poslední vozík s uhlím koncem roku 2022. Nyní státní společnost OKD oznámila, že se v Dole ČSM na Karvinsku bude uhlí rubat až do poloviny příštího roku. „Šachta na to není připravená. Hajcmany jsou staré, škaredé a shnilé, všechno to popadá,“ varuje havíř, jemuž právě skončila ranní šichta, před opotřebovanou důlní výztuží. Většina z oslovených horníků není z prodloužení těžby nikterak nadšená.
Havíři vždycky překvapí. Na bráně Dolu ČSM ve Stonavě u Karviné očekávám, že oznámení vedení OKD o prodloužení těžby budou nadšeně kvitovat. Upřímnou radost ale nemá ani jeden z těch, které jsem oslovil. Je pátek 3. června, na posledním černouhelném dole v zemi se zrovna láme ranní šichta na odpolední. Závod ČSM tvoří dvě těžní věže vzdálené jen pár kilometrů od sebe. Doly ČSM Sever a ČSM Jih.
Odbory už nic neprosadí
„Tahle práce je strašná nejistota a s tím já stejnak nic neudělám. Je mi to už jedno, až jednou stát řekne, že zítra skončíme, tak beru odstupné a prostě končím,“ říká u brány Dolu ČSM Sever 53letý Zdeněk Vápeník, v OKD pracuje přes dvacet let. A nebylo by lepší, kdyby odbory prosadily, aby firma prodloužila těžbu alespoň o rok anebo o dva? „Je mi to už fakt jedno,“ zopakuje apaticky. „A co mohou prosadit odbory ve státním podniku? Nic,“ dodá.
OKD
Stoprocentním majitelem OKD je stát. Těžební firma má v současnosti zhruba 2 650 vlastních zaměstnanců a 650 dodavatelských pracovníků, například horníků z Polska. Společnost OKD je jediným producentem černého uhlí v České republice. Během celého roku 2022 plánuje vytěžit zhruba 1,3 milionu tun uhlí. V první polovině roku 2023 pak dalších 450 tisíc tun. Přípravy důlních pracovišť pro rok 2023 začaly letos v květnu.
„Vidíte tu věž?“ ukazuje další z horníků po ranní šichtě na vysokou betonovou stavbu, která stojí vedle klasické kovové těžní věže. „Tak tam robim na skipu,“ vysvětluje. Obsluhuje takzvané skipové těžní zařízení, které z nitra šachty tahá narubané uhlí. Každý den skip vytahá stovky tun černého zlata, jak se za komunismu říkalo fosilní surovině. Sám už má na krku hornický důchod, mladým havířům však přeje: „Ať to tady jede dál, ještě celé roky. Pro chlapa s děckama bylo hornictví vždycky jistotou, že, Pepíku,“ obrátí se na mladého havíře, který po ranní směně nastupuje do auta.
Škarede hajcmany v šachtě
„Ja na take mluveni do medii nesu,“ odmítá Pepík rozhovor. „Ale já vám to řeknu od plic,“ odhodlaně dodá jeho kamarád. „Všecko to tam spadne, to není stavěné na další těžbu,“ vypráví o dosluhujícím Dolu ČSM. Ten byl už připravován na útlum, do ničeho se prý neinvestovalo. Těžba zde měla skončit letos na jaře, pak se termín prodlužil do prosince, nyní až do poloviny příštího roku. „Jezdí sem teď samý chytrý ekonom, oni vidí jen peníze, protože světová cena uhlí je kvůli válce na Ukrajině na vrcholu. Ale tady to není tak zrobené, aby to vydrželo. Tam na dule ty hajcmany jsou stare, škarede, shnile, všechno to spadne, není to bezpečne,“ lamentuje v karvinském dialektu, že výztuže v podzemí (hajcmany) už mají leccos za sebou.
Strašná smrt v hlubině. Před 130 lety došlo k největšímu důlnímu neštěstí na českém území
Z kilometrové hloubky pod povrchem vytahovali další a další mrtvé, mnoho z nich nešlo identifikovat, nad krajem se ještě dlouho vznášel pach hrůzy a smrti. Před 130 lety došlo v Březových Horách u Příbrami k důlnímu neštěstí, které bylo svého času nejhorší na světě – při požáru zemřelo 319 horníků, z více než 900 dětí se rázem stali sirotci. Ředitel příbramského hornického muzea Josef Velfl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, jak mohlo k tragédii dojít.
Příjmením se nechce představit ani jeden z nich, mají obavy z nadřízených. „Napiš tam, že jsem Niki Lauda,“ prohlásí ten, co dnes řídí. A druhý dodá: „Dělají z nás chuje. Slibovali nám hory doly, když na šachtě zůstaneme, ale vítězi jsou teď ti havíři, kteří odešli.“ Oba se těžce smiřují s tím, že se na šachtu navracejí havíři, kteří v minulých letech odešli v rámci útlumu. Sebrali tučné odstupné, odpočinuli si a teď se prý „vysmátí“ vrací do „ďury“, jak se někdy říká těžní jámě. „Jak k tomu přijdeme? Není to spravedlivé,“ stěžují si. Sami v OKD zůstali, aby si udrželi práci, ale teď je jim líto, že si také nevzali dlouhodobou „dovolenou“ s odstupným, které může tvořit až jedenáct měsíčních platů.
Těšili se na klidné Vánoce
Havíři, které stát propustí v rámci útlumu, si kromě odstupného užívají ještě takzvaný Příspěvek ke zmírnění sociálních dopadů, ten má hodnotu 8 tisíc pro důlní zaměstnance a 5 tisíc pro dělníky na povrchu, podle odpracovaných let ho lze pobírat 3 až 60 měsíců. Před Dolem ČSM ale naslouchám i dalším důvodům, proč prodloužení těžby skoro nikdo netleská. Někteří havíři se už prostě těšili na „fajrunt“ a odstupné s koncem letošního roku. Vánoce měly být tečkou za dlouhodobou dřinou, takto se odchod z hornictví odkládá. Někteří mladší zaměstnanci OKD by prodloužení těžby i uvítali, ale nikoli jen v horizontu půl roku. A raději by získali jistou práci na pět či více let.
Další důlní pracovník se představit nebojí, jeho výpověď je ale možná o to krotší. „V OKD dělám od učňovských let,“ svěřuje se Mirek Matal. Narodil se v roce 1973 a na hornické učiliště nastoupil ještě za komunismu. Je to strašné, jak s námi zacházejí. Pořád se na něco čeká, pořád se mění termíny. Člověk vůbec neví, jak na to má reagovat,“ stěžuje si Matal a přemítá, že když se rozhodne odejít ze šachty, může to být chyba, protože se tady nakonec bude těžit ještě několik let. „Ale když tu zůstanu, může se to zavřít za půl roku. S takovou perspektivou se těžko hledá jiná práce a budoucnost je nejistá,“ říká.
Pořád jak za Petra Bezruče
Nejistota je ubíjející i pro 35letého Milana Fogaše, který má na starost důlní dopravu. „Neřeknou nic dopředu, všechno je to ze dne na den a furt se to mění. Dělají si s námi, co chtějí,“ běduje Fogaš. A je prý jedno, zda doly vlastní uhlobaron Bakala anebo stát, komunikace s havíři je mizerná. Vlastně je to pořád jak ve Slezských písních od Petra Bezruče. Havíři jsou tu od toho, aby kopali uhlí, o jejich budoucnosti rozhodují jiní: „Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, / sto roků kopal jsem uhlí…“
Nekrolog za Důl Darkov: Fáral jsem tu 35 let a syn sedm roků, loučí se havíř
Eduard a Daniel Smužovi se s černým uhlím na Dole Darkov rozloučili společně. Otec a syn z dolu vyfárali v úterý před druhou hodinou odpoledne, ve stejný den šachtu opustil i symbolický poslední vozík naplněný uhlím. Těžbě v revíru zvoní hrana po více než dvou stoletích. „Je to škoda. Kdyby se to nezadupčilo, tak to mohlo jet dál,“ lituje Daniel Smuž.
Rozhodnutí o prodloužení těžby musí být koordinováno s přípravnými pracemi, jinak by příští rok nebylo co rubat. „V tuto chvíli jedou naplno tři poruby, postupně během letošního roku jich bude v provozu až pět. V roce 2023 plánujeme celkem čtyři poruby,“ slibuje předseda představenstva a obchodní ředitel OKD Roman Sikora. Ukončení těžby v posledním dole OKD je v tuto chvíli naplánováno na konec června příštího roku.
Ministerstvo financí nově zadalo analýzu, zda má smysl v těžbě pokračovat i v druhé půli roku 2023, případně ještě déle. „Stojíme před důležitým rozhodnutím a musíme dobře znát všechny okolnosti i možná rizika. Klíčových proměnných je hned několik, ať už jde o další průběh ruské agrese na Ukrajině, cenu uhlí jako takového, klíčová povolení k těžbě a také dostatek personálních kapacit,“ vysvětluje za ministerstvo financí náměstek Roman Binder. Personální šéf OKD Radomír Štix dokonce v aktuální světové situaci vidí příležitost, která může prodloužit těžbu až do roku 2025.
Proč nám termín neřeknou na ferovku?
„Čemu pak máme věřit,“ mávne rukou 44letý Petr Solčan. „Až to zavřou, tak si prostě něco najdu, mám třeba průkaz na vysokozdvižný vozík,“ říká dělník pracující na povrchu Dolu ČSM. „Za ty prachy bych dole neriskoval život,“ vysvětluje Solčan. Na povrchu si prý zaměstnanci vydělají asi 25 tisíc čistého, v podzemí maximálně o deset tisíc více, někdy je rozdíl i menší.
Naposledy se na Dole ČSM Sever umíralo letos v březnu, horník zahynul při závalu asi 800 metrů pod zemí. Největší tragédie od spuštění těžby v roce 1968 se tu odehrála 20. prosince 2018. Slunce už nespatřilo 13 horníků, kteří zahynuli při výbuchu metanu a zanechali po sobě spoustu polosirotků. Hlavní vrátnici Dolu ČSM Sever přitom zdobí monumentální mozaika ze sedmdesátých let od Vladimíra Neuwirta. Znázorňuje dítě a horníka, oba vztahují ruce právě k paprskům slunce.
Horníci mají k optimismu daleko, jsou spíš apatičtí a otrávení, mnozí i dost naštvaní. „V OKD nevidím vůbec nic pozitivního. Lepší by bylo, kdyby nám řekli na ferovku, jak dlouho se tu bude opravdu těžit. Anebo že je konec a hotovka, a ne furt nějaké prodlužování,“ nemá dobrou náladu ani 45letý Martin Šaliga, který je horníkem už 25 let. Za nekoncepční krok firmy považuje loňské utlumení nedalekého Dolu Darkov, kde pracoval. Tam byla těžba spuštěna až v roce 1982. „Oproti Darkovu je to tady na ČSM děs a hrůza. Tam to byly úplné lázně, proti tomu, co jsem našel tady,“ uzavírá.
