Varování brněnské pediatričky Tamary Poláškové, že děti jsou kvůli zavřeným školám v apatii, má na sociálních sítích obrovský ohlas. Zdroj: Facebook.com
Její příspěvek o tom, jak děti trpí kvůli zavřeným školám a kroužkům, sdílelo na Facebooku téměř 50 tisíc lidí. Brněnská pediatrička Tamara Polášková v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsala, co děti prožívají, jaké mají problémy a co by mohlo pomoci.
Co děti prožívají, když jsou školy i kroužky tak dlouho zavřené?
Je to už strašně dlouhé. Děti jsou demotivované, narůstá u nich deprese, a to i u dětí z prvních stupňů základních škol. Jsou apatické, bez zájmu o školu, sport, kolektiv, kamarády i o sociální kontakty. Vidím u nich jakousi odevzdanost. Narůstají problémy v rodinách, jak ve vztahu dítě–rodič, tak mezi rodiči. Řešíme velmi výrazný nárůst poptávek po psychologických vyšetřeních u dětí. Zvyšuje se i počet dětí vyžadující logopedickou péči, více jich vykazuje poruchy výslovnosti. Celkově shrnuto, děti psychicky i fyzicky strádají.
Jaké je řešení?
Pomohlo by otevřít školy, kroužky a sport. To je pro děti nejvíc. Kromě školy jsou opravdu stěžejní sportovní aktivity. Sportující děti se v naprosté většině věnují kolektivnímu sportu – fotbal, hokej, florbal, plavání, házená, je častá i atletika, plavání a bojové sporty. To všechno mají od března víceméně zakázané. Zahrály si v srpnu a v září pár zápasů a pak zase konec. Je to hrozná demotivace. Až padesát procent našich dětských sportovců se závodním sportem skončilo. A začínat znovu bude těžké. Děti si zvykly, že jsou doma, mají mobil a notebook. Chodí sice ven, ale to je nespasí.
Vláda se uzávěrou škol snaží zabránit nákaze covidem. Nevidíte tohle riziko, kdyby se školy otevřely?
Mám na to už od počátku pandemie poněkud vyhraněný názor. Děti do těch škol musí. Ano, školy a školky jsou významným článkem v šíření koronavirové epidemie, ale nemůžeme další měsíce či roky takto omezovat miliony dětí ve snaze zachránit seniory před covidem. Máme zde možnosti, jak minimalizovat šíření nákazy ve školách, ať už je to nošení roušek či respirátorů, testování školáků. V ochraně seniorů jsme zaspali, v přípravě očkování také, za toto ale nemohou nést vinu naše děti.
Hodně dětí už má koronavirus za sebou, většinou si jej prodělaly na podzim ve druhé vlně. Otázka je, jak budou chráněny proti novým mutacím, které zde máme minimálně od prosince. Předpokládá se, že obranyschopnost by měla vydržet a já pořád doufám, že děti už jsou v kolektivech výrazně promořeny. Důležité je ochránit rizikové skupiny, což je složité, a nedaří se nám to bohužel tak, jak bychom si přáli. Přestože jsou školy téměř rok zavřené, máme plné nemocnice. Veškerou energii by teď měla vláda věnovat k propracování systému ochrany, testování a očkování rizikových osob a dovolit alespoň dětem normálnější život.
Pomohlo by děti ve školách testovat? I když testování z nosu pro ně může být nepříjemné.
Neumím si to bohužel zatím v našich podmínkách představit. Od rodičů víme, že víc než polovina by děti testovat nenechala, pokud by se jednalo o výtěry z nosohltanu. Pokud by se použily testy ze slin či kloktací testy, bylo by to teoreticky možné. Nahnat děti první hodinu všechny do třídy, kde se hromadně otestují, trochu postrádá smysl, neboť ti pozitivní během této akce nakazí velkou část třídy. Smysl by mělo každého žáka otestovat ještě před vstupem do prostor školy, což bude poměrně náročné. Ale není to nemožné.
Měly by se otevřít podle vás všechny školy?
Základní a střední určitě. Deváťáků a maturantů je nám asi nejvíce líto. Vidíme denně v ordinaci, jak jsou celou situací vystresovaní, nejistí, nevědí, kdy a jak budou maturovat, na jaké přijímací zkoušky se připravit. Potřebují se učit, ale nevědí přesně co. Potřebují také učivo konzultovat, vysvětlit, opakovat a procvičit. Špatně jsou na tom i páťáci, kteří se hlásí na víceletá gymnázia.
Proč myslíte, že vláda školy neotevře?
Protože se bojí kolapsu zdravotní péče. Snaží se všemi možnými způsoby omezit kontakty mezi lidmi, kdy školy jsou velmi snadno omezitelné. Je to obrovská skupina lidí, které mohou velmi snadno udržet doma. U většiny školáků není potřeba již vyplácet rodičům ošetřovné, protože se vyplácí do 10 let věku. Distanční výuka je v očích vlády evidentně dostačující, což je ale velký omyl. Tato opatření pokračují ovšem zcela bez dat, jak se vlastně covid ve školách šíří, kolik školáků a školkových dětí máme vlastně již imunních.
Vidíte v tom celém nějaké pozitivum? Třeba že si děti budou víc vážit školy nebo toho, že můžou jít sportovat?
Středoškoláci a starší děti od 15 let možná ano, jsou schopni si to v hlavě už přebrat. Ale mladší děti, u těch si nejsem jistá. Že by si z toho vzaly nějaké ponaučení, to si nemyslím.
