Děti v Bejrútu se učí přes telefon doma na zemi
Pro libanonské děti není ničím neobvyklým učit se školní látku prostřednictvím telefonu. Kvůli koronaviru se musejí podobně jako jiné děti ve světě učit na dálku. Jenže k tomu jim ve většině případů doma chybí potřebné vybavení. Kromě počítačů, tabletů a internetu nemají často ani stoly, u nichž by mohly sedět, takže se učí na zemi.
„Našim dětem chybí doma počítače. A pokud ho vlastní, tak mají jen slabé nebo žádné připojení k internetu,“ říká ředitelka komunitního centra Tahaddi Nadia Khouriová. Aby se k dětem zadání domácích úkolů dostalo, používají učitelé sociální sítě, protože v rodinách bývá aspoň chytrý telefon. Dětem, které postrádají i ten, nosí domácí úkoly až domů.
To má změnit pomoc české neziskové organizace Diakonie. Prostřednictvím komunitního a vzdělávacího centra Tahaddi v jižním Bejrútu zprostředkovává pomoc dětem z místní chudinské čtvrti. V letošním roce už Diakonie podpořila místní komunitní centrum částkou 800 tisíc korun.
„Z těchto prostředků hradíme platy učitelů a učební pomůcky jako třeba stolečky pro děti do rodin. Snažíme se také najít sponzora nebo dárce použitých nebo nových tabletů, které bychom mohli dopravit do Libanonu a věnovat dětem pro domácí výuku,“ vysvětluje Erik Siegel, vedoucí zahraničních projektů Diakonie.
„Navíc naše děti nemají ani stoly, u kterých by mohly sedět a dělat úkoly. Místo toho píší na zemi,“ doplňuje zakladatelka komunitního centra Tahaddi a vedoucí vzdělávacího centra Catherine Mourtada. I s tím jim pomáhá Diakonie, ve spolupráci s místní truhlářskou dílnou, která se pustila do výroby nízkých stolků, aby se dětem při sezení na zemi lépe učilo a psalo.
Jedna rána za druhou
Školy v Libanonu nejprve zavřely loni v říjnu kvůli protivládním protestům, pak přišla jarní koronavirová krize a pomyslnou poslední tečkou byl srpnový výbuch v Bejrútu. Nyní se země podobně jako Česko potýká s druhou vlnou nákazy, která Libanon ještě více paralyzovala. To vše prohlubuje v zemi ekonomickou krizi.
„Poslední rok byl pro celý Libanon a pro komunitní centrum Tahaddi a obyvatele chudinské čtvrti v jižním Bejrútu hodně těžký. Začalo to už loni na podzim, kdy masové protesty proti vládě vyvolaly její pád a nastartovaly silnou ekonomickou krizi,“ vysvětluje Ivana Dingová, koordinátorka Diakonie. Libanon má třetí největší dluh na světě, většinu zboží importuje a je silně závislý na dolaru.
Ceny potravin stouply. Oficiální směnný kurz dolaru je pro místní velmi nepříznivý. Příjmy lidí a jejich kupní síla klesly o 80 procent. „Lidé navíc nemají přístup ke svým úsporám, pokud nějaké mají (ale to není případ klientů Tahaddi), protože bankovní systém země se hroutí a lidé mají limity na to, kolik peněz si mohou vybrat nebo převést,“ doplňuje Siegel.
Špatná ekonomická situace tak nutí dívky, aby se brzy provdaly. Těm se také snaží pomoci centrum Tahaddi. Má totiž svoji šicí dílnu, kde vyrábějí tašky, zástěry, kabelky a podobně. Je to dobrá příležitost hlavně pro mladé dívky, aby se něco naučily a vydělaly si peníze.
