KB INTERVIEW, Blanka Matragi - 30.8. v 21:22
Záchranáři v Bejrútu ukončují pátrání po přeživších po srpnovém výbuchu 2750 tun špatně uskladněného dusičnanu amonného v tamním přístavu. Při explozi zemřelo nejméně 190 lidí a dalších 6000 utrpělo zranění. Česká módní návrhářka žijící v Bejrútu Blanka Matragi v pořadu KB Interview popsala, jak to ve městě po výbuchu vypadá. Podle ní lidé napravují škody s optimismem a doufají v lepší budoucnost.
„Z Bejrútu jsem odlétala v noci a město svítilo. Ve velkém entusiasmu se znovu probouzí. Na sociálních sítích se píše, že Bejrút vstane z popela, že ho opraví, a opravdu se tak stává. Všichni jsou velmi soudržní, uklízí, znovu budují a s velkým optimismem doufají v lepší zítřky,“ uvedla Blanka Matragi.
Módní návrhářka má svůj ateliér vzdušnou čarou tři a půl kilometru od přístavu, kde k výbuchu došlo. „Ve spodním patře ateliéru se tlakem rozbila celá skleněná stěna, střepy poškodily spoustu naší práce – výšivek, rozešitých šatů, ale i archivních skic a materiálů. V horním patře se rozbilo několik oken. Nikdo nečekal, co se v dnešní době může stát,“ řekla.
V Libanonu jsem se bála o život několikrát
Matragi dodala, že druhý den po explozi lidé začali s velkým entusiasmem uklízet a napravovat škody. „Poškodilo se mnoho věcí hodně lidem, i mým známým. Byly poškozeny nemocnice, školy, spousta důležitých objektů, a hlavně byla ztracena spousta životů,“ tvrdí Matragi. Výbuch podle ní ale nebyl první krizovou událostí, která ji v Libanonu zasáhla během čtyřiceti let, co tam žije.
„Kolikrát jsem se bála v Bejrútu o život nemám spočítáno, ale takové vzpomínky nejdou vymazat. Bylo to několikrát. Kdo žije v Libanonu a má ho rád, protože je to úžasná a výjimečná země, tak ho jen tak neopustí,“ řekla módní návrhářka s tím, že v této zemi vybudovala kariéru a bylo jí tam umožněno to, co by se jí jinde asi v životě nepoštěstilo.
V Libanonu například zažila výbuch granátu při přestřelce mezi obyvateli východního a západního Bejrútu. „Ve městě vzplanul požár. Bylo to v noci a hodně věcí v ateliéru shořelo. Nábytek, spousta šatů, i svatebních. Navíc se poškodilo potrubí s vodou a celé spodní patro ateliéru bylo zatopené. To bylo hodně zoufalé, seděli jsme dole ve sklepě v malé místnůstce, kde byl elektrický zdroj, což bylo hodně nebezpečné,“ upřesnila Matragi.
Viděla jsem umírat lidi
Módní návrhářka se ale odstěhovat z Bejrútu nikdy nechtěla. Inspirovali ji totiž lidi, s nimiž pracuje. „Neměla jsem srdce opustit tým lidí, které jsem za ta léta vychovala, živila, kteří milují naši práci a já je podporuji ve svízelných situacích. Nechtěla jsem jim vzít to, co jsme spolu budovali a máme rádi,“ vysvětlila. Dodala, že ji nikdy neopouští víra, že vše se nakonec vždy v dobré obrátí.
Když v Bejrútu začínala bydlet a stala se návrhářkou módního salónu, začala tam válka. Nejednou viděla umírat lidi. „Docházelo k prvním konfliktům, a když jsme na hlavní třídě v ateliéru vyšli na balkón, viděli jsme zastřelené lidi na ulici. To byl můj první kontakt s takovými krutostmi,“ uvedla v KB Interview.
Koronavirus mě zbrzdil
V pořadu CNN Prima NEWS Matragi ale mluvila i o vztahu s manželem, o svých začátcích v oboru módního návrhářství i o tom, jak se její skleněné šaty dostaly do síně slávy v Muzeu rekordů a kuriozit v Pelhřimově, i do její anglické verze.
Vyučená sklářka také uvedla, že koronavirová doba ji značně zbrzdila. „Nemohu létat, splňovat zakázky ani výzvy, které potřebuji k životu,“ řekla Matragi a pozvala diváky na svou výstavu v Obecním domě v Praze.
