Dětská svatba v Líbeznicích? Krajně nevhodné, problém je i digitální stopa, říká psycholožka
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Svatba žáků v Líbeznicích vyvolala vlnu kritiky.
Odbornice varují před stíráním hranic dětství.
Problémem je zveřejnění intimních momentů na síti.
Jaké dopady může mít digitální stopa na děti?
Ilustrační foto Zdroj: Getty Images
Na dětské hře na svatbu není nic divného, uvedla pro CNN Prima NEWS psycholožka Zuzana Masopustová. Problém podle ní ale nastává ve chvíli, kdy ji dospělí povýší na „opravdový“ vztah, zorganizují obřad a intimní moment dvou dětí ještě zveřejní na sociálních sítích, jako tomu bylo v případě školy v Líbeznicích. Podobný názor zastává i sociální pedagožka Anna Smetaníková. Ta upozornila, že škola v tomto případě nejen neinformovala o školní aktivitě, ale „veřejně interpretuje vztah dvou konkrétních desetiletých dětí“.
Případ „svatby“ dvou žáků páté třídy ze ZŠ a ZUŠ Líbeznice rozpoutal rozsáhlou debatu. Škola původně sdílela na sociálních sítích fotografie dětí v rolích nevěsty a ženicha. Jejich svatbu popsala jako „skutečný projev citů“. Ředitel školy při obřadu vystupoval jako oddávající a třídní učitelka jako matrikářka. Po vlně kritiky škola příspěvek stáhla a uvedla, že šlo o hru, která vzešla z iniciativy dětí a proběhla se souhlasem jejich rodičů. Právě způsob, jakým škola celou akci pojala a následně prezentovala, je však podle odbornic problematický.
ČTĚTE TAKÉ: Školní psychologové nemají důvěru žáků, ukazuje průzkum. Co by podle dětí pomohlo?
„Nezbytnou součástí dětského vývoje a učení je hra a nápodoba. Od napodobování běžných situací a činností, které vidí kolem sebe, přes napodobování rolí či rituálů a zvyklostí, které jako společnost máme,“ vysvětlila Masopustová z katedry psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.
Samotná hra na svatbu podle ní tedy není ničím neobvyklým. Problém nastává až ve chvíli, kdy jí dospělí začnou přisuzovat význam skutečné životní události, jako tomu bylo v Líbeznicích. „Prezentace hry na svatbu jako potvrzení opravdovosti dětského vztahu je krajně nevhodná,“ zdůraznila psycholožka.
Děti stavěné do role malých dospělých
Masopustová upozorňuje, že takový přístup může dětem přisuzovat míru zralosti, která neodpovídá jejich věku. „Místo toho, aby jim umožnili objevovat vztahy a pomáhali jim učit se postupně rozlišovat mezi různými typy a fázemi vztahu, vytvářejí prostředí, v němž jsou děti stavěny do role malých dospělých, kteří jsou schopni přijímat závazky a činit rozhodnutí,“ uvedla.
Čtěte také
Podle psycholožky tím zároveň vzniká prostor pro nevhodné či dokonce patologické chování dospělých, které stojí na stírání hranic mezi dětstvím a dospělostí. Může jít například o emocionální zanedbávání dítěte, grooming či sexualizované násilí.
V této souvislosti připomněla také aktuální případ, kdy podle ní soudkyně odvolacího soudu poukazovala na chování dvanáctiletého dítěte, které provozovalo prostituci, místo aby se zaměřila na dospělého pachatele podezřelého ze sexuálního násilí. „Je proto namístě před realizací podobných zdánlivě vtipných a roztomilých nápadů poněkud více přemýšlet,“ zdůraznila Masopustová.
Nesmazatelná digitální stopa
Samostatnou otázkou je podle Smetaníkové také zveřejnění fotografií dětí na sociálních sítích. Automaticky podle ní nelze říci, že škola porušila zákon. Záleží například na tom, k čemu rodiče se zveřejněním fotografií dali souhlas a co přesně škola následně zveřejnila.
„Je totiž rozdíl mezi tím zveřejnit fotografii z třídní aktivity a tím veřejně napsat, že konkrétní desetileté dítě má city ke spolužákovi, zasnoubilo se s ním a škola jim přeje, aby jim vztah vydržel,“ upozornila na Facebooku Smetaníková.
Masopustová pak poukázala na samotnou digitální stopu. Fotografie z dětské akce podle ní nemusí zůstat jen nevinnou vzpomínkou. „Policie a další odborníci na sexualizované násilí, kyberkriminalitu a kyberšikanu neustále upozorňují, že i fotografie z mnohem standardnějších událostí, než je zmíněná hra na svatbu, bývají zneužívány k šikaně, vydírání či k manipulaci pomocí AI,“ připomněla.
Problém může vzniknout i mezi spolužáky
Podle Smetaníkové může škola popisovaným přístupem vytvořit sociální očekávání, proti kterému se dítě později musí vymezovat.
„Co když jedno z dětí za měsíc řekne, že už s tím druhým být nechce? Co když to pro něj byla opravdu jen hra? Co když se začne ve třídě cítit nepříjemně, protože dospělí i spolužáci už jeho roli ‚páru‘ přijali jako něco skutečného?“ ptá se sociální pedagožka.
S tím podle ní souvisí i otázka inkluze. „Inkluze není jen o tom, že podporujeme děti v jejich projevech a říkáme jim, že jsou všechny v pořádku. Je také o respektování individuálních hranic, odlišností a práva dítěte nebýt veřejně definováno způsobem, který si samo nezvolilo,“ dodala.
Čtěte také
Dětské city přitom podle Masopustové není důvod zpochybňovat. „Jakékoli dítě má plné právo se zamilovávat, prožívat své dětské lásky a domnívat se, že je to navěky. Děti mají právo si hrát na svatby, na práci na vesmírné stanici, na piloty letadel, na zmrzlináře či na cokoli dalšího,“ poznamenala s tím, že dospělí ale musí rozlišovat mezi hrou a skutečným rozhodnutím. „Za žádných okolností by děti neměly být stavěny do pozice, ve které z jejich hry uděláme obdobu dospělého rozhodnutí. Navíc s nesmazatelnou digitální stopou,“ zdůraznila.
Podle psycholožky je proto klíčové, aby se pedagogičtí pracovníci vzdělávali nejen v oblasti kyberbezpečnosti, ale také v oblasti dětského vývoje.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Poslušnost může podrývat sebehodnotu dětí, říká pedagožka. Pevná ruka k výchově nepatří
Vystudovala literární tvorbu na Vysoké škole kreativní komunikace a následně navázala studiem médií na Metropolitní univerzitě v Praze. Od dubna 2023 působí jako redaktorka v on-line redakci CNN Prima NEWS. (Michaela.Bartosova@iprima.cz)
