Víte, kde v Česku najdete místo, kterému se přezdívá české Makču Pikču? Vypravit se za ním musíte na západ – konkrétně na Šlovický vrch u Dobřan. V tamější přírodní rezervaci navíc žijí polodivocí koně i vzácní obojživelníci. A obojí mohou návštěvníci vidět zblízka.
„Dobřanská rezervace je unikátní v tom, že návštěvníci můžou vstoupit na pastvinu exmoorských koní, máme tady speciální průchody, díky kterým se na pastviny dostanou,“ vysvětluje hned na úvod jedinečnost přírodní rezervace na Šlovickém vrchu Ondřej Peksa, biolog ze Západočeského muzea v Plzni.
Koní je tady celkem šest, žijí tu jen samci, důvod je prostý – aby se zvířata nemnožila. Lidé k nim mohou přijít blíž – maximálně ale na vzdálenost několika metrů, aby se koně nesplašili. A rozhodně by je návštěvníci neměli krmit.
Jedním ze stálých obyvatel Šlovického vrchu je exmoorský pony. Zdroj: archiv CNN Prima News
Nebo kuňka žlutobřichá Zdroj: Se souhlasem Ondřeje Peksy
Turisté mohou vidět i místní velitelskou věž, dovnitř se avšak nedostanou. Patří totiž soukromému majiteli Zdroj: archiv CNN Prima News
Místní kamenná mohyla přezdívaná české Makču Pikču Zdroj: archiv CNN Prima News
Jedním ze stálých obyvatel Šlovického vrchu je exmoorský pony. Zdroj: archiv CNN Prima News
Nebo kuňka žlutobřichá Zdroj: Se souhlasem Ondřeje Peksy
Turisté mohou vidět i místní velitelskou věž, dovnitř se avšak nedostanou. Patří totiž soukromému majiteli Zdroj: archiv CNN Prima News
Místní kamenná mohyla přezdívaná české Makču Pikču Zdroj: archiv CNN Prima News
Ochrana života nejen v trávě
V horkých letních dnech se stádo může ochladit v aklimatizační ohradě, kde má k dispozici vodu a také přístřešek. „My tam koně zavíráme ve chvíli, kdy tady probíhá nějaká akce typu motokrosových závodů nebo třeba pojezdů vojenské techniky. Tam mají svoje zázemí, bezpečí,“ říká dále Ondřej Peksa v pořadu Prima Česko.
K TÉMATU: Dříve vojenské území, dnes chránění jeleni a zubři. Taková je rezervace na Rokycansku
Koně se pohybují na zhruba třiceti hektarech, a protože jde o polodivoké plemeno, veškerou stravu si stádo obstarává samo. „To je obrovská výhoda, díky tomu, že se koně živí především travinami, zůstává většina kvetoucích bylin k dispozici pro hmyz. A v rámci tohoto území je hmyz jednou z cílových skupin ochrany,“ dodává biolog.
Vidět tady lze zhruba 50 druhů motýlů, ale třeba i zajímavé obojživelníky, mezi nimi třeba kuňku žlutobřichou. „Je to celoevropsky chráněný obojživelník. Kvůli jeho ochraně je tady vyhlášená evropsky významná lokalita Dobřany,“ uvádí pracovník Západočeského muzea v Plzni a vzápětí pokračuje: „Tyhle tůně jsou zásadní jak pro výskyt kuňky žlutobřiché, která je závislá právě na biotopu tohoto typu, tak vzácných korýšů – listonoha letního nebo třeba žábronožky letní.“
Šlovickému vrchu dominuje velitelská pozorovací věž. Dovnitř se ale návštěvníci nepodívají, patří totiž soukromému majiteli. Jinak se však turisté po celém areálu mohou pohybovat volně. Otevřený je celoročně. „V době covidu získal Šlovický vrch velký věhlas, takže turistů nám sem míří spoustu. Míří sem v letních měsících, ale i na podzim, na jaře, v každém ročním období,“ vykládá Jaroslava Umnerová, ředitelka městského kulturního střediska Dobřany.
Na pomyslném vrcholu najdete kamennou mohylu, ze které je opravdu dechberoucí výhled do okolní krajiny. Turisté si tady s oblibou pořizují fotografie na sociální sítě a místu přezdívají schody do nebe nebo třeba české Makču Pikču. „Vznikla před několika lety, a to nejen kvůli tomu krásnému výhledu – je vidět Český les, část Šumavy, za krásného slunečného počasí i Čerchov,“ zmiňuje na závěr Jaroslava Umnerová.
