Přírodní rezervace Rokycany
Zubři, divocí exmoorští koně, laně, jeleni, ale i vzácné rostliny a obojživelníci. To vše je k vidění v areálu bývalého vojenského cvičiště, dnešní přírodní rezervaci v Rokycanech. Speciální péči zvířata nevyžadují – nesmí se vůbec dokrmovat, člověk jim zajistí pouze dostatek vody a minerálů. Oboru najdete na jižním okraji Rokycan v místech, kde se dřív proháněli tanky a vojáci.
Kopyta divokých koní a zubrů pomáhají vrátit krajinu opět do rovnováhy. Divoká zvířata se v lokalitě prohánějí na ploše 50 hektarů. „Pěšina pro veřejnost dělí rezervaci na dvě části. Jedna má 36 hektarů a druhá 16 hektarů. Mezi nimi je postavená lávka, která slouží jako vyhlídkové molo a z ní je vidět až na konec pastviny,“ říká v pořadu Prima Česko Robert Beneš, majitel Přírodní rezervace Vojenské cvičiště v Rokycanech.
Přírodní rezervace Vojenské cvičiště Zdroj: Přírodní rezervace Vojenské cvičiště
Přírodní rezervace Vojenské cvičiště Zdroj: Přírodní rezervace Vojenské cvičiště
Přírodní rezervace Vojenské cvičiště Zdroj: Přírodní rezervace Vojenské cvičiště
Přírodní rezervace Vojenské cvičiště Zdroj: Přírodní rezervace Vojenské cvičiště
Přírodní rezervace Vojenské cvičiště Zdroj: Přírodní rezervace Vojenské cvičiště
Přírodní rezervace Vojenské cvičiště Zdroj: Přírodní rezervace Vojenské cvičiště
Přírodní rezervace Vojenské cvičiště Zdroj: Přírodní rezervace Vojenské cvičiště
Divocí zubři i ochočení jeleni
Aktuálně v ní žijí mimo jiné tři zubři. Jeden býk přitom může vážit i 700 kilogramů. „Je tady býk, kterého jsme přivezli z chomutovské zoologické, a dvě krávy. Ty máme z Milovic,“ říká Robert Beneš k původu zvířat. Nebezpeční prý zubři nejsou. „Tím, že se ta zvířata nedokrmují, jsou v jistém polo-plachém režimu. Mají takový přirozený respekt – my k nim a oni k nám. Ještě nedošlo ani k žádnému náznaku agrese.“
Výjimku z divokého stylu života v přírodní rezervaci v Rokycanech tvoří snad jen jeleni evropští. Žijí tu dva dvanáctiletí a jeden tříletý. Tento sudokopytník z čeledi jelenovitých je přitom vážně ohrožený. Kříží se totiž s nepůvodním druhem, jelenem sikou, jenž pochází z Asie. „Jsou takoví rozmazlení, ochočení. Jsou to jediná zvířata, která můžeme dokrmovat a jsou zvyklá na moji přítomnost,“ vypráví majitel přírodní rezervace.
Vzácní motýli i obojživelníci
V rezervaci se také pravidelně už několikátým rokem provádí monitoring motýlů. Spočívá ve sčítání jednotlivých druhů na různých stanovištích.
„Tady mám okáče lučního. Zapíšu si ho a pustím a nechám ho letět,“ vysvětluje Jan Walter z Jihočeské univerzity, jak monitoring vypadá.
Divoká zvířata v rezervaci spásají trávu, což umožňuje vyrůstat jiným druhům bylin. Na to se vážou určité druhy motýlů, kterých je tady nespočet – včetně například ohroženého modráska bahenního, který je vázán na krvavec toten.
Z chráněných rostlin zde roste například kosatec sibiřský. Jde ale také o jedno z nejbohatších míst z hlediska obojživelníků ve východní části Plzeňského kraje. „Předmětem ochrany rezervace je taková malinká žabička kuňka žlutobřichá,“ vyjmenovává dalšího vzácného živočicha, který v rezervaci žije, Robert Beneš.
Na podzim pak přivezou do rezervace další zubří samici a doufají, že se časem podaří odchovat mládě a stádo se tím zase rozroste.