Do Česka papež nepřijel. Na Slovensku viděl romské ghetto a odsoudil násilí rudoarmějců
I když dostal několik pozvání, návštěvu Česka papež František nestihl. V září 2021 ale spatřil Slovensko, a to i jeho odvrácenou tvář. V romském ghettu na sídlišti Luník IX v Košicích odsoudil segregaci tamní minority: „Příliš často jste byli předmětem předsudků a nemilosrdných soudů, diskriminačních stereotypů, hanlivých slov a gest.“ Slovákům vyčetl i holocaust, na kterém se aktivně podíleli, ale kritizoval i sexuální násilí Rudé armády při osvobozování Československa v roce 1945.
Poslední papežskou návštěvu zažila Česká republika v roce 2009, kdy do Prahy, Brna a Staré Boleslavi přijel Benedikt XVI. Jeho nástupce František byl pozván několikrát, premiér Petr Fiala tak učinil například na začátku června 2022 přímo ve Vatikánu.
DÁLE ČTĚTE: Papež František varoval před vývojem, který vede ke třetí světové válce, uvedl Duka
„Vím, že tímto výrokem asi někoho zklamu, ale já si myslím, že ta návštěva teď není reálná,“ vyjádřil se tehdy k premiérovu pozvání arcibiskup Jan Graubner. „Pojede spíše do zemí, kde jsou daleko těžší situace a větší konflikty, on má úhel pohledu trochu jiný než my,“ dodal nejvyšší český katolický hodnostář.
O rok dříve přitom papež František navštívil Slovensko, kde se měl potřebu vyjádřit k více problémům, které tížily jeho duši. Například k osudům Romů, kteří živoří v zubožených osadách. Na Slovensku žije odhadem asi 450 tisíc Romů, z toho třetina na úrovni 19. století. Často bez elektřiny, tekoucí pitné vody a toalet.
Sídliště Luník, Košice Zdroj: Profimedia.cz
Svatý otec mezi vybydlenými paneláky
Papež zamířil do největšího romského ghetta na Slovensku, na sídliště Luník IX v Košicích, kterému se majorita úplně vyhýbá. „Dávat lidi do ghett nic neřeší. Když se posiluje uzavřenost, dříve či později vzplane hněv,“ řekl František v košické vyloučené lokalitě.
Stav sídliště Luník IX je apokalyptický. Z několika paneláků zůstal jen holý beton, i takový kvartýr ale stačí k bydlení. Bez oken, dveří, vody, plynu a elektřiny. Některé domy působí jako po zásahu tornádem. „V jediné místnosti nás spí 30,“ svěřuje se těhotná žena, která čeká šesté dítě. „Na záchod chodíme do lesa. V zimě topíme tak, že rouru vystrčím z pokoje,“ přizná. Takto byty vytápí část sídliště, večer je to pekelný pohled, z oken se valí dým. Ohně hoří na sídlišti i za dne, děti pálí odpadky, plameny jsou dobrou zábavou.
V porovnání s chudinskými favelami v Buenos Aires, v nichž jako kněz či později coby arcibiskup působil i Jorge Mario Bergoglio (budoucí papež František), je ale košické sídliště Luník IX vlastně růžovým sadem. I tak jde o největší slovenské romské ghetto, na kterém je kvalita života o několik tříd nižší než v mosteckém Chánově. A kdo košickou favelu jednou navštíví, nikdy na její chudobu nezapomene.
Čtěte také
Jak vzniklo největší slovenské ghetto
Autor tohoto textu navštívil košickou vyloučenou lokalitu vícekrát. V roce 2011 dokonce v doprovodu slovenského exprezidenta Rudolfa Schustera (ve funkci v letech 1999–2004), který se k sídlišti Luník IX hlásí jako jeho „otec“. Právě on totiž na počátku 80. let požehnal v roli košického primátora myšlence, že do paneláků v lesích za městem odklidí Romy z historického jádra.
„Byla to poslední šance, jak zachránit zdevastované historické domy ve středu Košic,“ vysvětloval Schuster tento počin. Zchátralým a vybydleným památkově chráněným domům, často středověkého původu, hrozila asanace. Mnohde Romové zatápěli i historickými krovy. „Z centra Košic jsem na Luník IX vystěhoval asi 250 romských rodin. Nevěřil jsem sice, že to tam dopadne nějak dobře, jinou možnost na záchranu památek jsem ale neměl.“
Bylo to „riešenie cigánskej otázky“ dle instrukcí KSČ. Krátce před listopadem 1989 byl komunista Schuster i předsedou Východoslovenského krajského národního výboru v Košicích. „Lidé mi říkali košický Gorbačov,“ chlubil se záhy po revoluci. Je v tom kus pravdy, majorita mu fandila i za to, že z centra Košic vyhostil právě Romy.
Papež v Luníku IX Zdroj: Profimedia.cz
Kůň ve druhém poschodí
Už za několik měsíců po přestěhování se ale podle Schustera počty Romů v Luníku IX ztrojnásobily až zčtyřnásobily. „V nových bytech jsem našel hory odpadků, ucpanou kanalizaci, v některých pokojích žily i kozy. A dokonce jsem v druhém patře jednoho paneláku potkal koně,“ dušoval se Schuster.
Když zastával funkci slovenského prezidenta a z Bruselu mu spílali, aby řešil romskou diskriminaci v Košicích i jinde v zemi, vzkazoval evropským činovníkům sveřepě, ať sami zkusí bydlet právě na sídlišti Luník IX. Alespoň tři dny.
„Koně jsem tu nikdy neviděl, to pan prezident kecal,“ oponuje exprezidentovi Ladislav Žiga, který byl do Luníku IX v 80. letech vystěhován právě z centra Košic. Jinak s ním souhlasí: „Všechno skutečně zničili přistěhovalci z osad, kteří sem přišli za příbuznými. Tohle byly byty, ve kterých neuměli žít.“ Podle studie Anny Jurové ze Slovenské akademie věd tehdejší vedení Košic odsunem Romů na Luník IX především položilo v dané lokalitě „časovanou bombu“.
Čtěte také
Romský starosta, který vítal papeže
Také Jozef Horváth žije na sídlišti Luník od dětství. „Za Šani je tu ale trochu lepší, to je studovaný člověk,“ chválí současného romského starostu Marcela Šaňu, jenž v roce 2014 nahradil Dionýze Slepčíka, který spáchal sebevraždu. Právě Šaňa zde uvítal i papeže Františka a starostou je i v roce 2025.
Šaňův byt je jako ze škatulky, starosta vystudoval sociální vědy na vysoké škole a hrdě říká pro CNN Prima NEWS: „Patřím mezi střední třídu. Neměl jsem důvod kandidovat na starostu z finančních důvodů jako někteří jiní.“ Mohl by bydlet v lepší košické čtvrti, na Luníku ale vyrostl a přál si ghetto vyvést z nejhoršího. To se mu částečně podařilo. „A po návštěvě papeže Františka se Luníku začala věnovat ještě větší pozornost,“ říká.
František vs. slovenský antisemitismus
Papež František přijel v září 2021 na Slovensko i s cílem otupit antisemitismus u části slovenských katolíků. Ale také v sekulární společnosti, třeba u fotbalových rowdies.
V Bratislavě se proto nechal slyšet, aby křesťanské a židovské komunity sdílely to, co je spojuje. A ostře se také vyhranil vůči takzvanému Slovenskému státu z let 1939 až 1945, jehož prezidentem byl římskokatolický kněz Jozef Tiso. „V šílenství nenávisti během druhé světové války bylo zabito více než sto tisíc slovenských Židů. (…) Jsme sjednoceni v odsouzení každého násilí, každé formy antisemitismu,“ prohlásil Svatý otec. Přesně tam, kde stávala bratislavská synagoga.
Čtěte také
Napřed znásilněná, dnes blahoslavená
Svatý otec během návštěvy Slovenska otevřel i temnou kapitolu z konce války, kdy postupující Rudá armáda hromadně znásilňovala ženy i nezletilé dívky. Svatý otec se v Košicích poklonil památce 16leté Anny Kolesárové, která se ruskému vojákovi odmítla poddat, a ten ji zastřelil. Vatikán aktuálně chystá i blahořečení oběti sexuálního násilí Rudé armády ze Sobotína na Šumpersku, čeští historikové se přitom tématu spíše vyhýbají.
Šestnáctiletá Anna Kolesárová se před příchodem Rudé armády do obce Vysoká nad Uhom na východním Slovensku schovala společně s otcem a dalšími vesničany do sklepa. I tam ale dívku objevil sovětský voják a vyzval ji, aby mu v domě připravila něco k jídlu. Byla to jen záminka, Annu se vzápětí pokusil znásilnit. Ta se mu ale vyškubla z rukou a utekla nazpět do sklepa. Rozlícený rudoarmějec dívku pronásledoval a před zraky otce ji zastřelil. Stalo se to 22. listopadu 1944.
Papež František příběh Anny Kolesárové dobře znal už před návštěvou Slovenska, kde se oběti veřejně poklonil. Dívku v roce 2018 prohlásil za blahoslavenou, což je předstupeň nutný ke svatořečení. Na Slovensku papež o Anně Kolesárové emotivně promluvil například při mši svaté pro slovenskou mládež na košickém fotbalovém stadionu, a to v souvislosti s láskou a hrdinstvím: „Máme před očima blahoslavenou Annu, hrdinku lásky. Promlouvá k nám, abychom všichni usilovali o vznešené cíle,“ prohlásil.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Maláčová využila smrt papeže k útoku na Fialu. Hyenismus a tanec na hrobě, reagují politici
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
