Dostaneš všechno, co chceš, psal Kurz. Za pádem kancléře stojí jediný chytrý telefon

Říká se, že informace ve zprávách jsou soukromou komunikací mezi známými. Jenže Rakušané od minulého týdne vědí, že i zdánlivě soukromé věci se staly vysoce politickými a vyvolaly pád kancléře Kurze. „Ještě více zarážející je skutečnost, že jediný chytrý telefon, přesněji řečeno záloha desítek tisíc zpráv od jednoho člověka, uvrhl republiku do vládní krize,“ napsal ve svém rozboru situace v Rakousku vídeňský korespondent Neue Zürcher Zeitung Daniel Imwinkelried.

Mobilní telefon Thomase Schmida, který v letech 2013 až 2019 pracoval pro několik ministrů financí jako vedoucí kabinetu a generální tajemník, se ukázalo být zlatým dolem informací pro Úřad pro stíhání hospodářské kriminality a korupce (WKStA). Pětačtyřicetiletý Schmid se ale viděl i v jiné, neformálnější funkci, jak Kurzovi v jednom z nesčetných chatů napůl nadneseně, napůl lichotivě sdělil: „Jsem jeden z tvých pretoriánů, který problémy nedělá, ale řeší.“

Na vysvětlenou: Pretoriáni byli jakýmsi strážním oddílem starověkých římských císařů, pro panovníka představovali nezřídka skryté nebezpečí, protože mívali obrovský vliv, někdy i větší než samotný císař. Caligula byl v roce 41 zavražděn mimo jiné členy pretoriánů.

Rakušané vědí, jak vypadal emocionální svět posedlého komunikátora Schmida v minulých letech, protože se neustále objevují jeho nové chatové zprávy. Svědčí o jeho obavách z kariéry a aroganci, ale také dávají nahlédnout do Kurzova politického okolí.

Úzký vztah mezi politikou a médii

„Děkuji za dnešní Rakousko!“ napsal například Kurz Schmidovi v lednu 2017. „Vždy k Tvým službám :-))“ odpověděl Schmid, tehdy generální tajemník ministerstva financí, s odkazem na zveřejnění článku v bulvárním deníku Österreich.

Tato zpráva je jednou z mnoha, které státní zástupci interpretují jako důkaz, že okruh lidí kolem Kurze od roku 2016 do 2018 kupoval pozitivně vyznívající zpravodajství od mediální společnosti Österreich bratří Fellnerů. Částečně zmanipulované průzkumy měly Sebastiana Kurze postavit do dobrého světla a jeho protivníka v Rakouské lidové straně (ÖVP), tehdejšího předsedu Reinholda Mitterlehnera, do špatného světla. „Dobré zprávy z předvolebních průzkumů,“ radoval se Schmid ve zprávě Kurzovi v roce 2016.

Takové chaty odrážejí, jak úzký je v Rakousku vztah mezi politikou a bulvárními médii obecně. V Kurzově kauze však existuje závažné obvinění: Z ministerstva financí prý tajně plynuly peníze Fellnerovým. Schmid údajně řekl tiskovému mluvčímu: „Tak daleko jako my jsem ještě nikdy skutečně nezašel. Geniální investice. A Fellner je kapitalista. Kdo platí, ten tvoří. To se mi líbí.“

Pokud byly peníze daňových poplatníků skutečně zpronevěřeny, jednalo by se podle rakouského trestního práva o porušení důvěry. Kurz se však prý na akci přímo nepodílel, ale podle výkladu prokuratury k ní Schmida spíše navedl.

Jako šéf kabinetu a generální tajemník zastával Schmid pozici, která mu umožňovala tahat za nitky. Ministři přicházejí a odcházejí; často nejsou ve funkci dost dlouho na to, aby „prohlédli“ skutečné fungování úřadů. Na druhou stranu šéfové kabinetů mají konexe, přesně vědí, jak vše probíhá. A znají klíčové úředníky, zejména pokud jsou ve funkci tak dlouho jako Schmid.

S Kurzem ho pojí dlouholetý vztah, oba patří do okruhu bývalého straníka ÖVP Michaela Spindeleggera. který je považován za příznivce odstoupivšího kancléře. Schmid působil jako vedoucí Spindeleggerova kabinetu v letech 2013–⁠2014, kdy byl ministrem financí.

„Matka“ všech skandálů

Okolnosti, za jakých se Schmidovy zprávy dostaly na veřejnost, jsou spletité. Prokurátoři Úřadu pro stíhání hospodářské kriminality a korupce zabavili v roce 2019 při vyšetřování kauzy kasin Schmidův mobilní telefon a analyzovali zprávy, které se později dostaly na veřejnost. Kauza kasin je považována za „matku“ všech současných rakouských skandálů. Jedná se o podezření z podvádění v kasinech v Rakousku a o ústupky v legislativě hazardních her.

Zdá se, že Schmid nehraje v této kauze klíčovou roli. Během vyšetřování však státní zástupci narazili na četné Schmidovy chaty o dění ve státním holdingu ÖBAG, který spravuje podíly Rakouska ve společnostech kótovaných na burzách. Právě to je přimělo, aby pátrali dál. Zprávy dokumentují, jak se generálnímu tajemníkovi ministerstva financí podařilo stát se v roce 2019 šéfem ÖBAG.

Tento holding vlastní podíly v několika velkých společnostech, včetně ropné společnosti OMV, elektrárenské společnosti Verbund a Telekom Austria. Jedná se o „rakouské stříbro“, neboť tržní hodnota akcií dosahuje úctyhodných 27 miliard eur, v přepočtu kolem 690 miliard korun. Vedoucí ÖBAG zastává nejvyšší ekonomickou funkci v republice.

Jsi rodina! Dostaneš, co chceš

Schmid vyvíjel od roku 2017 velkou aktivitu, aby se stal šéfem holdingu. Vše ukazuje na to, že „si odstranil“ některé překážky z cesty. Například v prvním návrhu výběrového řízení byla ještě podmínkou pro obsazení pozice „mezinárodní zkušenost“. Protože takovou nemohl doložit, postaral se z titulu své funkci generálního tajemníka o to, aby tato pasáž z požadavků zmizela.

Schmid měl podporu v Rakouské lidové straně, protože současný ministr financí a Kurzův blízký spojenec Gernot Blümel mu v jedné zprávě napsal: „Jsi rodina.“ A Sebastian Kurz doplnil: „Dostaneš všechno, co chceš.“

O tom, jak výbušné Schmidovy zprávy jsou, ukazuje fakt, že díky nim státní zástupci odhalili také další nepravosti. Jde také o otázku, do jaké míry se Kurz podílel na jmenování Schmida šéfem ÖBAG. Před parlamentní vyšetřovací komisí bývalý kancléř prohlásil, že se Schmidem o jeho profesních ambicích nehovořil.

Podle žalobců však Schmid Kurzovi několikrát poděkoval za všechno, co pro něj udělal před jmenováním i po něm. Proto podezírají Kurze, že před výborem učinil lživé prohlášení. Pokud by se tak stalo úmyslně, jednalo by se o trestný čin.

V rakouské politice se „uvolnily“ mravy

„Ve firmách již nějakou dobu platí pravidla, jak smějí zaměstnanci používat sociální sítě. V politice se zřejmě uvolnily mravy, a to pravděpodobně nejen v Kurzově okolí, ale i v jiných stranách. Jde jen o to, že jejich rozhovory nebyly nikdy zveřejněny,“ poznamenal v závěru obsáhlého textu deník Neue Zürcher Zeitung a s jistou dávkou ironie doplnil: „Díky Schmidovi dnes všichni politici vědí, že chatování je jen zdánlivě tak soukromé jako rozhovor u kávy, při kterém člověk často žádá druhého, aby si nechal řečené pro sebe.“