Dostat dítě na univerzitu v USA? Jedinou šancí bývá sport, říká tenisový trenér Zoul

Před dvanácti lety jste se přesunul do USA. Kvůli tenisu? Vyslyšel jste nějakou nabídku, nebo jste to prostě chtěl zkusit?

V roce 2008 jsem dostal nabídku od bývalého reprezentanta Petra Kordy trénovat jeho svěřence. On už se mu nemohl na sto procent věnovat, protože měl další rodinné sportovní povinnosti. Nabídku jsem tedy přijal. Původně jsme se domluvili na šest měsíců, což je doba omezená turistickým vízem B1. Zabalil jsem rakety, tenisky a kytaru a vyrazil na Floridu do malého městečka Bradenton. Bydlel jsem v domě svého nového svěřence, jeho rodiče žili mimo USA a já jsem se o něj staral nejen tenisově, ale i organizačně, včetně školy, jídla a celé logistiky. Maxim pocházel z Ruska, rodiče ho poslali na Floridu hrát tenis, studovat a naučit se anglicky. Aby cizinec mohl v zemi pobývat déle než půl roku, musí si opatřit patřičné vízum – v jeho případě, jelikož mu bylo 16 let, vízum studentské. V USA jsou školy soukromé a státní. Soukromé jsou placené, státní zdarma. Cizinec, který přijede do USA a chce chodit do školy, musí se podle zákona zapsat pouze do soukromé školy. Maxim chodil do soukromé školy, trénoval se mnou tenis a cestovali jsme po turnajích. Časem si mě při turnajích a na dvorcích všimlo několik dalších hráčů a oslovili mě s nabídkou trénování. Domluvil jsem se s čínskou tenistkou Di Zhao. Její studentský rozvrh byl opačný než Maximův a časově jsem se tak mohl postarat o oba. K tomu jsem ještě trénoval děti z českých rodin, které na Floridu pravidelně dojíždějí za tenisem na delší či kratší dobu, zejména během zimního evropského období.

Jak vaše spojení fungovalo? Získával jste další kontakty, takže vaši svěřenci asi vyhrávali…

Tenisově se nám dařilo, Maxim začal vyhrávat ITF turnaje a Di zvítězila na prestižním juniorském turnaji Eddie Herr. Blížil se konec platnosti mého víza a uvažoval jsem o tom, jak zařídit, abych mohl zůstat déle. Pomohl mi známý český tenisový trenér Martin Fassati, který na Floridě v té době pobýval. Seznámil mě s americkou právničkou, která se zabývá vízovou problematikou. Jennifer, žijící v Akronu, rodišti basketbalisty LeBrona Jamese, mi pomohla prodloužit dobu pobytu o další tři měsíce, takže jsem odtrénoval celou sezonu. S její agenturou jsem stále v kontaktu. Vždy mi pomohla vyřídit potřebné dokumenty.

Dobrá, pobyt jste si nejdříve prodloužil o tři měsíce, ale nyní jste v USA již přes deset let. Jak jste to dokázal?

Po sezoně jsem odletěl na dva měsíce zpět do Česka. Měl jsem domluvené trenérské pokračování v USA, takže jsem se v srpnu hodlal vrátit zpět na Floridu. Byl jsem si však vědom zvýšené pozornosti amerických celních úřadů vzhledem k mému prodlouženému pobytu. Spíš jsem počítal s tím, že mě do Ameriky nevpustí. V té době byla pravidla velmi přísná kvůli boji s terorismem a mnoho lidí se do USA nedostalo. Měl jsem dopis od právnické agentury, který vysvětloval důvody mého pobytu v USA. Celý problém je v tom, že bez pracovního povolení nelze v USA legálně pracovat a získat tenisové pracovní povolení je nesmírně obtížné. Bylo by velmi riskantní s běžným turistickým vízem pracovat, protože v tamních zákonech stojí, že držitel turistického víza nesmí přijmout práci placenou z amerických zdrojů.

Odměnou je moje naprostá svoboda, pracovní nezávislost a vedení tréninku dle specifik a potřeb mých svěřenců.

Po příletu se na letišti imigrační úředníci vyptávají na důvod cesty, dobu pobytu, jeho financování. Musel jsem odpovídat také na to, proč jsem byl v USA i před dvěma měsíci a nyní se tam vracím. Zásadní je odpovídat správně a podle pravidel. Svůj pobyt jsem zdůvodnil tím, že připravuji průzkum tenisového prostředí pro české tenisty a že jim dělám doprovod po tenisových turnajích. Do země jsem se dostal a zopakoval stejný postup s prodloužením turistického víza po dobu dalších tří let. Po těchto čtyřech letech na Floridě se sešly dvě události najednou – moji rodiče měli zdravotní komplikace a zároveň jsem dostal nabídku stát se šéftrenérem největšího tenisového klubu v Čechách Hamr Praha.

Takže jste se vrátil zpět do Česka. Ale zůstal jste jen tři roky a mířil zpět na Floridu. Proč?

Pozice šéftrenéra sportovního střediska Hamr byla úžasná zkušenost a jsem majitelům za tuto příležitost nesmírně vděčný. Po dobu tří let jsem vedl tým padesáti trenérů v několika sportech – tenis, badminton, stolní tenis, squash, fotbal, beach volejbal. Měl jsem možnost zužitkovat sportovní znalosti ze studií pražské Fakulty tělesné výchovy a sportu (FTVS), které se týkaly sportu obecně, a pracovat na rozvoji sportovního zařízení z manažerské perspektivy. Bylo to naplňující, pestré a zdravě náročné. Po dvou letech se mi víc a víc začalo stýskat po denní tenisové trenérské práci a chyběla mi přímá účast v tréninku a na turnajích. Vyslyšel jsem tedy volání srdce a vrátil se zpět na Floridu.

Jak na Floridě, tenisovém ráji Ameriky, fungujete? Jste součástí nějaké tamní akademie, nebo máte vlastní tréninkové centrum?

Trénuji hráče, kteří mají vysoké cíle a těm nejen oni, ale i jejich rodiny, podřizují celou logistiku. Jsem schopný obsáhnout dva až tři hráče najednou, vzhledem k tomu, že každý z nich věnuje tenisu kolem pěti hodin denně, k tomu je nutné připočíst cesty na turnaje. Nejsem zaměstnancem žádné akademie, jsem nezávislý trenér, který má plnou zodpovědnost za rozvoj hráče. Nemám ovšem žádné jistoty a ochranu, jako kdybych byl zaměstnaný v akademii. Pokud se hráči či hráčce něco stane a museli by tenisu zanechat, přicházím o práci. Je to ovšem risk, na který jsem zvyklý a podstupuje ho každý osobní tenisový trenér. Odměnou za to je ovšem moje naprostá svoboda, pracovní nezávislost a vedení tréninku dle specifik a potřeb mých svěřenců.

Rodiče mi platí měsíční obnos, nikdo nepočítá minuty ani hodiny na dvorci, pracujeme tak, jak je to pro daného hráče nejlepší.

Tenis je na Floridě organizovaný jinak než v Čechách. Tam existují kluby, které mají své členy a ti trénují s oddílovým trenérem. Standardem je v ČR i takzvaný trénink one-on-one, tedy jeden trenér trénuje jednoho hráče většinou po dobu jedné hodiny. Potom přijde další hráč a trenér trénuje další hodinu a takto po většinu dne. V Americe je trénink tenisu převážně skupinový, program začíná kolem 15. hodiny a trvá do šesti večer. V programu je velký počet dětí, trenéři s nimi nehrají individuálně, ale organizují je ve skupinách.

A jak vypadá samotný trénink?

Trenér bývá uprostřed dvorce s košem, ve kterém má tři tisíce míčů, které rozehrává, a děti se na druhé straně střídají a „trénují“ své údery. Lze tady vidět i šestnáct dětí na jednom dvorci. To v Čechách vůbec neexistuje a žádný rodič by na to nepřistoupil. Pokud má hráč v USA zájem o individuální hodinu, domlouvá si ji s trenérem před nebo po skončení odpoledního programu a tato hodina se platí zvlášť a je drahá. To je model, který vychovává průměrné hráče, ale je velmi ekonomicky výhodný pro kluby a trenéry. Vzhledem k široké nabídce možností studovat on-line školy mohou zde v USA hráči s většími ambicemi trénovat dvoufázově, jelikož ušetří hodně času tím, že nechodí do školy. Výuka zde totiž trvá od 7:30 do 14:30 a další minimálně hodinu potřebují děti na domácí úkoly. Těžko se to dá skloubit s vrcholovým tenisem, který vyžaduje několik hodin tenisové přípravy denně.

Největší rozdíly v tenisové přípravě v USA a v Česku

Vedete děti, nebo trénujete dospělé? Kdo tedy patří mezi vaše klienty?

Během let se moje klientela přirozeně obměňuje, ale podstata zůstává stejná. Trénuji jako osobní trenér, zvládnu tedy maximálně tři hráče. Některé roky jsem se věnoval pouze jednomu hráči či hráčce, jelikož zhruba od 16 let ti nejlepší junioři a poté dospělí vyžadují totální pozornost. Dva roky jsem se věnoval dospělé profesionální tenistce z Číny Di Zhao, která žila na Floridě a s níž jsme strávili téměř celý čas na cestách. Bylo nemyslitelné mít čas ještě na někoho jiného. Bohužel jí vypršelo vízum, které jí úředníci neobnovili, a musela se vrátit do Číny. Chtěla, abych jel s ní, ale já jsem po těžkém rozhodování zůstal na Floridě. Můj první „klient“ Maxim před několika lety tragicky zahynul po pádu vrtulníku na ruské Kamčatce. Nyní mám tři hráče, dva juniory a jednu juniorku, všem je 14 let. Dostávám se do stavu, kdy kvůli vytížení nestíhám všechny naplno trenérsky zajistit a budu se muset rozhodnout, kterého z nich opustím. To je vždy těžké, jelikož vztah trenéra a svěřence je velmi blízký a rozchody bývají náročné. Dospělé rekreační hráče netrénuji, občas dám pár podnětů a tipů někomu, kdo nás vidí trénovat a požádá mě o lekci, ale dlouhodobou spolupráci nezačínám.

Všichni si hodiny u vás platí, nebo existuje jako v Česku nějaká podpora státu, ať přímo či přes nějaká regionální sportovní centra?

Hodiny si všichni platí sami vzhledem k osobní povaze spolupráce. Rodiče mi platí měsíční obnos, nikdo nepočítá minuty ani hodiny na dvorci, pracujeme tak, jak je to pro daného hráče nejlepší. Podpora tenisu v USA je komplikovaná. Vše si každý musí zaplatit. Až teprve, když se hráč dostane do národního výběru, dosáhne na podstatnou podporu od Amerického tenisového svazu (USTA). Peníze vložené do tenisu v juniorském věku nejsou ovšem v USA nenávratná investice. Zdejší vysoké školy jsou totiž úzce propojeny se sportem. Pokud hráč začne studovat na univerzitě, která je téměř vždy placená, a je zároveň členem školního tenisového týmu, je mu podle pozice v něm odpuštěné částečné nebo celé školné. Vzhledem k tomu, že rok na univerzitě stojí podle kvality školy od 10 do 100 tisíc dolarů, jde o významnou částku. Pro mnohé americké rodiny je jedinou možností, jak dostat dítě na univerzitu, právě sport. Loni se mi podařilo sehnat podporu pro moji svěřenkyni Afroameričanku. Protože patří do špičky ve své věkové kategorii a je velmi perspektivní, město Sarasota ji podpořilo obnosem, který vystačí na rok tréninku, což rodině pomohlo zásadním způsobem.

Rozhodne koronavirus o tom, kdo bude tenisovým GOATem?

Tenis

Zrušení letošního Wimbledonu, odložení a nejistota konání French Open a ohrožení US Open vyvolávají krom stesků sportovních příznivců v tenisových kruzích ještě jednu zásadní otázku: Rozhodne pandemie koronaviru o tom, kdo bude držitelem nejvíce grandslamových titulů historie mužské dvouhry? A protože tenista, který se takovým primátem bude moci pyšnit, bude s velkou pravděpodobností i po mnoha letech považován za nejlepšího hráče všech dob, jde opravdu o hodně.

Jak moc se liší pojímání a vnímání tenisu v Česku a v USA?

V USA dominují čtyři hlavní sporty – americký fotbal, baseball, basketball a hokej. Popularitě se těší také atletika, gymnastika a plavání. Tenis je na žebříčku typického Američana velmi nízko. V mnoha částech USA se o tenisu vůbec neví. Pak jsou však oblasti, kde je tenis populární – New York, Kalifornie, část Floridy. Zejména v oblasti, kde bydlím, je několik významných akademií. V Bradentonu IMG Nicka Bollettieriho, v Boca Ratonu sídlí akademie Chris Evertové, další jsou v místech jako Naples, Saddlebrook. Tato koncentrace vytváří iluzi, že je tenis v Americe rozšířený sport, ale globálně to tak není. Areály na Floridě nabízejí celoroční ubytování, studium a studijní víza a tím přitahují zájemce z celého světa. Je to dáno také počasím, které umožňuje trénovat celý rok venku. Je zde dostatek kurtů, nemusí se stavět haly a hráči nebývají nemocní. Jedním z významných důvodů, proč hráči z Evropy jezdí v zimě trénovat na Floridu, je to, že se zde neplatí za užívání kurtů. Všude jsou veřejné dvorce, kde můžete trénovat celý den zdarma. V Praze stojí v zimě hodina v hale klidně i 800 korun. Potřebuje-li tenista trénovat tři hodiny denně po dobu šestiměsíční zimní sezóny, jsou náklady v Čechách na kurt astronomické. Americký tenisový svaz postavil před pár lety obrovské tréninkové centrum v Orlandu, které je na evropské poměry naprosto nevídané. Má stovku dvorců všech povrchů a dokonalé zázemí. Tenisový svaz tam pravidelně přiváží nejlepší americké hráče všech kategorií, kteří trénují společně. V Čechách je pojímání tenisu jiné, hráči bydlí doma, chodí do školy, trénují více individuálně a mohou se opřít o velké množství zkušených trenérů. V amerických akademiích jsou stovky lidí, kteří si říkají trenéři, ale ve skutečnosti tenisu moc nerozumějí a myslím, že by se v českých klubech neuživili. Troufám si tvrdit, že úroveň českého tenisu a trenérství je na velmi vysoké úrovni a český tenis má ve světě to nejlepší jméno.

Petr Zoul (47 let)

Vzdělaní: Gymnázium Budějovická, Fakulta tělesné výchovy a sportu v Praze, obor trenérství a angličtina, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, obor anglistika a amerikanistika.

Zaměstnání: tenisový trenér (po celý život).

Koníčky: hra na housle, kytaru a kontrabas (byl v Čechách členem folkové hudební skupiny, pro kterou skládal písně), klasická hudba (studoval hru na housle, byl členem Pražského studentského orchestru, který byl velmi úspěšným tělesem s koncerty po celém světě), cyklistika silniční, horská i turistická, četba, vodáctví a ostatní outdoorové aktivity

V dalších dvou částech rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje Petr Zoul rozdíly mezi prací tenisového trenéra v Česku a v USA, praktické stránky života za oceánem nebo to, jak komunikuje s českou komunitou na Floridě.