Už dva roky uplynuly od chvíle, kdy zemřel nejslavnější český zpěvák Karel Gott. Co se za tu dobu v jeho rodině změnilo? Je vdova Ivana stále sama, nebo už se v jejím životě objevil někdo nový? A jak se daří jeho nejmladším dcerám?
Ivana Gottová po smrti svého muže napnula síly k dokončení dvou velkých projektů. Vydání autobiografie Má cesta za štěstím, kterou zpěvák dopsal na sklonku života, a celovečerního dokumentu Karel, který o něm po dobu jednoho roku natáčela režisérka Olga Malířová Špátová. Poslední záběry s ním pořizovala pouhých třináct dní před jeho skonem.
Obě díla už konečně spatřila světlo světa a Ivana si teď může konečně spokojeně oddychnout. Jak naznačila, poslední dva roky byly pro ni velmi náročné. Dávala si velmi záležet na tom, aby kniha i dokument vyšly v souladu s tím, jak si s Karlem předsevzali. K tomu se starala o jejich dospívající dcery, patnáctiletou Charlotte a třináctiletou Nelly, a na nic víc už jí čas nezbýval.
Bolest ještě neodezněla
Vzhledem k tomu, že je Ivaně čtyřiačtyřicet let, je na to, aby zůstala navždy sama, přece jen příliš mladá. Nabízí se otázka, zda právě teď nenadešel ten správný okamžik na novou lásku. Těžko by jí mohl někdo něco vyčítat. Svému muži stála po boku v dobrém i zlém po celou dobu manželství a velkou oporou mu byla až do poslední chvíle. Jak se ale zdá, bolest nad ztrátou milovaného muže ještě neodezněla.
„Teď chvíli nic plánovat nechci. Potřebuji se po několikaletém jak soukromém, tak pracovně náročném období zastavit a pořádně se nadechnout. Chci se věnovat především dcerám, které mi dospívají před očima a na které jsem kvůli projektům spojeným s Karlem neměla poslední dobou moc času. Naštěstí jsou chápavé a tolerantní. Vědí, že jsem jejich tatínkovi dala slib, že všechny projekty dotáhnu do konce. Také bych se ale ráda třeba podívala na nějaký pěkný film a přečetla hezkou knihu,“ odhalila své nejbližší plány Gottová.
Mistra by jistě potěšilo, že jeho dvě nejmladší dcery, Charlotte a Nelly, nadále rozvíjí svůj umělecký talent. Prvně jmenovaná navštěvuje hodiny klavíru a zpěvu, ta druhá závodně tancuje. Zůstávají stále skromné, milé a upřímné, tak jak si Karel Gott přál.
„Nellinka je pozorná, ohleduplná, s pečovatelskými sklony po své mamince. Po mně má oči a obočí, toho si nelze nevšimnout. Modré oči dál od sebe prý mají výjimečné osobnosti... Každou chvíli přiběhne, jestli něco nepotřebuji. Je na ní vidět, jak ji pomáhání druhým těší. Je nesmírně pořádkumilovná, zodpovědná a cílevědomě dotahuje všechno do zdárného konce. Jen tak si ale k tělu někoho nepustí. Charlotte je povahou asi trochu víc po mně. A podobou snad ještě víc po mojí mamince Marii. Také je velmi senzitivní a empatická vůči svému okolí. Sedí mi na klíně a probíráme spolu nejen muziku a její oblíbené interprety, ale občas vedeme i hlubší filozofické debaty, mnohdy o věcech mezi nebem a zemí,“ popsal Karel Gott jejich povahy ve své autobiografické knize.
