Ilustrační foto Zdroj: Getty Images
Češi s nadsázkou řečeno patří ke třídící velmoci. Jen to ale nestačí, lidé totiž často nemyslí na šetrnost jako takovou, tvrdí odborníci a připouští to i samotní občané. V době, kdy je ekologie trendy, bychom se prý měli zamýšlet i nad tvorbou odpadu.
„Chovat se ekologicky beru jako součást slušné výchovy. Postě třídím stejně tak, jako pozdravím, když někoho potkám,“ popsal 25letý Michael S. Potvrzuje, že podobně smýšlejí i jeho rodiče. „Třídím plast, papír, kartony a sklo. Myslím, že je to to nejmenší, co člověk může udělat,“ přidala se 29letá Veronika M., která bydlí v Praze.
Pochází ale z Moravy, kde žijí její rodiče a prarodiče. „U nás na vesnici máme každý druhý týden svoz plastů i bioodpadu. Pak ještě třídíme plechovky, sklo a papír. Dobré je, že máme velkou garáž a v obci sběrný dvůr, takže je kde to skladovat a kam vozit. Myslím, že se i babičky snaží třídit, a je dobré, že tomu jde obec Ratíškovice naproti, je to pak jednodušší,“ dodala.
Podle dat webu Jak třídit v České republice odpad rozděluje asi 73 procent Čechů. Jenže to samo o sobě nestačí. „My Češi dobře třídíme, ale je potřeba to posunout dál,“ uvedl Hynek Beneš z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.
Zamýšlet bychom se podle odborníků měli nad produkcí odpadu. „Snažím se minimalizovat odpadovou stopu, kterou dokážu vyprodukovat. Ráda bych se dostala do fáze ‚bezobalu‘ a nakupovala si do vlastních nádob, ale to možná jednou, zatím jsem dost pohodlná,“ přiznala dále Veronika M.
I když o „bezobalové“ prodejny postupně roste zájem, změnit životní návyky je mnohdy dost složité. Poslední data Eurostatu pak ukazují, že občan Evropské unie v roce 2020 průměrně vyprodukuje 505 kilogramů komunálního odpadu. Česká republika je na tom velmi podobně, jedna osoba vytvoří až 507 kilogramů odpadu.
Pohodlnost jako nepřítel
„V práci si často kupujeme oběd s sebou do krabičky, občas si vychutnám kávu v kelímku. Protože žiju sama, potraviny i drogérii kupuji v menším množství. Na relativně malé množství je tak použita velká část plastu. Pomalu se mi ale daří návyky měnit, když jsou trhy, směřuji tam a snažím se vařit si i do krabičky,“ svěřila se Helena K. z Brna.
Ochotu jednat „ekologičtěji“ potvrzují i experti. „Ano, zájem o chování šetrné k životnímu prostředí stoupá, a to zejména u mladé generace. Zatím ale sice nedosahuje intenzity z první poloviny 90. let,“ podotkl ekolog Ondřej Vítek.
Podle odborníků se dá chovat šetrně kdykoli a kdekoli. Co se odpadu týká, ideální jsou nákupy většího množství potravin, které se nemusí brzy zkazit, možností jsou také zmíněné obchody bez obalu.
