Historická elektrárna v Sedlici
Už téměř sto let vyrábí elektrický proud a stále vypadá k světu – jako bychom se při pohledu na ni vrátili do časů první republiky. Historická vodní elektrárna v Sedlici na Vysočině vznikla jako jedna z prvních v tehdejším Československu. Neúnavné turbíny Emilka, Jirka a Anka silák jsou původní, stejně jako všechno uvnitř.
Přestože ostatní večer odpočívají, babička Emilka bez ohledu na věk musí vyrábět proud. I na stará kolena šlape nejmenší z trojice Francisových turbín o výkonu 300 kW jako hodinky.
ČTĚTE TAKÉ: Hučák v centru Hradce Králové se „tváří“ jako zámeček. Elektrárna na Labi funguje už sto let
Obdivovatelé jiskření a techniky si zde přijdou na své. Představte si, že tisíc domácností zapne rychlovarnou konvici na čaj. To je asi maximální výkon elektrárny. Unikátní zařízení najdete nedaleko obcí Želiv a Sedlice, zájemce tu provedou na požádání. Dozvíte se například, že podzemní štola, která přivádí vodu z přehrady, je dlouhá 882 metrů.
Polovina života strávená v jedné elektrárně
Všechno v historické elektrárně je ještě původní. A to je i cíl. A když se to tady spustí, valí se rourou i osm kubíků vody za vteřinu. „Pracuju tady od 1. října 1969, kdy jsem přišel jako kluk po vojně, takže jsem začal pětapadesátý rok,“ vypráví v pořadu Prima Česko Petr David, vedoucí Hydroelektrárny Sedlice.
Právě on je tím, kdo tady zná snad každý šroubek i původní nářadí, takže lepšího průvodce jen těžko najdete. „Malá je Emilka, prostřední je Jirka a té velké říkáme Anka silák,“ vykládá vedoucí o turbínách. „Dříve jsme museli poslouchat, měřili jsme teploty rukou... Dneska jsou všude čidla a počítač uhlídá, co neuhlídá 10 strojníků,“ říká.
A zajímavý pohled se naskýtá i o patro níže pod strojovnou – tudy přichází voda k turbínám, které sem Kolbenovy a Škodovy závody dodaly už za první republiky. „Lidé elektrárny moc neznají, nebo znají ty veliké. Přijdou a strašně se diví, že to před sto lety strojírenství zvládlo,“ vypráví Petr David.
Vyplatí se vyrazit na průzkum proti proudu
Zelené turbíny se drží v kondici, zato počasí se stále mění. „Nejvíc vody bylo v 60. letech, kdy jsme zažili i stoletou vodu, potom už přítoky klesaly. To jsou takové vlny, ale teď už jsou poslední léta opravdu suchá,“ vyhodnocuje dlouhodobou situaci strojník.
Oblíbeným výletním místem je pak nedaleká Sedlická hráz. Od hydroelektrárny je, co by kamenem dohodil, nesmíte být ale líní sejít dolů po strmých kamenech. Pak vynikne její výška a uvědomíte si, kolik práce dalo ji postavit. Těžko uvěřit, že každý kvádr hráze vysoké třiadvacet metrů dělali kameníci na míru.
Najdete tu ovšem hned tři přehrady, přičemž Sedlická je zároveň jedna z nejstarších u nás.
