Halal inkoust či buvoli s hlasovacími lístky. Jak vypadá zákulisí největších voleb na světě
Výběr redakce
Téměř 205 milionů voličů, tři časová pásma, 17 tisíc ostrovů, potvrzení účasti halal inkoustem a zapojení všech myslitelných způsobů dopravy, včetně lodí a tažných buvolů. Těžko si představit komplikovanější a rozsáhlejší volby, než jaké má na kontě Indonésie. Pro jejich uskutečnění si ostrované museli projít logistickým peklem. A co víc, oficiálně ještě není zcela sečteno – hlasování bylo tak obří, že hotovo budou mít Indonésané nejspíše až v polovině března.
Zvědavě nakukuji do skromně vybavené místnosti s několika lidmi. Bez akreditace pro zámořské novináře, která se získává velmi složitě, dál stejně nemohu. Pár osob sedí za lavicemi, u vchodu stojí ochranka. Za paletami stojí v tichosti několik Indonésanů. Po chvíli slyším několik tichých trhnutí papíru. Po chvíli přichází k volební urně žena s hidžábem a vkládá do ní svůj hlas. Poté si namáčí prst do inkoustu a odchází z volební místnosti – jedné z 800 tisíc po celé Indonésii.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: „Noví“ Vagnerovci posilují krize a podmaňují si Afriku. V ohrožení je i Evropa, říká expert
„Kandidáty si zvolila tak, že nehtem do něj udělala díru na lístku. Nesmí udělat chybu, jinak má smůlu. Je to způsob, který se nedá zfalšovat. Když se pak sčítají hlasy, je zřetelné, který kandidát byl volen,“ vysvětluje mi později Bram Christian, můj bývalý indonéský spolužák z dob, kdy jsme spolu studovali v Japonsku. Ze zvědavosti se ptá, jak to děláme v České republice a v jiných státech Evropy.
Skoro si u toho říkám, jakou máme u nás doma nudu. „Vy kroužkujete a Estonci volí elektronicky? Zajímavé. Myslel jsem, že to máte v Evropské unii sjednocené na hlasování po internetu,“ netají se překvapením. Ptám se, zda by sám ocenil elektronické volby. „Já možná, ale řada lidí tu nemá ani připojení k internetu. Změna pravidel by je jen zmátla,“ uznává, zatímco trčíme v dopravní zácpě – každodenní strasti jakartského života.
Logistické peklo
Bylo 14. února a přiletěl jsem přímo doprostřed volebního chaosu. Téměř 205 milionů indonéských občanů dávalo hlas svým favoritům v prezidentských, sněmovních a místních volbách zároveň. Celkem se vytisklo 1,2 miliardy volebních lístků. Už to předznamenává logistické peklo. A to jsem nezmínil fakt, že se Indonésie skládá ze 17 tisíc ostrovů. Od západu k východu to dělá přes pět tisíc kilometrů a tři časová pásma.
„Zapojuje se úplně všechno. Na ostrovech plují lodě s volebními lístky, přepravují se pak v kamionech, na motokárách i tažných buvolech. Máme různorodou krajinu, na každé místo se hodí něco jiného. Logisticky je to šílená věc,“ přibližuje mi Bram volby, které si v Česku neumíme pomalu ani představit.
Proti hlasování hraje rovněž příroda. Vysoké teploty a vlhkost zde nikomu na radosti nepřidá, náhlé lijáky a záplavy v některých částech Jávy též, třebaže ani to neodradilo voliče od hlasování a vesele se fotili, zatímco stáli po kolenou ve vodě. Kvůli obavám z násilností, jež doprovázely minulé hlasování, a při nichž přišlo o život osm lidí, byly v ulicích velkých měst také policejní hlídky.
Ještě ve stejný den přišly později večer předběžné výsledky – indonéský ministr obrany Prabowo Subianto, spojený s režimem někdejšího diktátora Suharta, se prohlásil vítězem po sečtení většiny hlasů. Na svou stranu získal nadpoloviční většinu voličů. V minulosti se o post hlavy státu ucházel hned dvakrát, pokaždé neúspěšně. Vždy ho porazil dosavadní prezident Joko Widodo. Jeho nejstarší syn Gibran Rakabuming Raka ale nyní kandidoval společně se Subiantem na post viceprezidenta, čímž na jeho stranu přilákal masivní podporu.
Halal inkoust jako důkaz i poukázka
Unikátní je také důkaz, že Indonésané odvolili. Po vhození svého hlasovacího lístku totiž musí namočit jeden ze svých prstů do speciálního inkoustu. Procedura navíc podléhá místním náboženským zvyklostem.
„Tím potvrdíš, že máš odvoleno. Samotný inkoust je hodně specifický, musí mít totiž halal certifikaci v souladu s islámskými pravidly. Když se chceme modlit, musíme v ostatních případech třeba také očistit tělo od laku na nehty nebo jakékoliv vrstvy, jež nám brání kontaktu s vodou,“ vysvětlila mi Anis Ferisa, rovněž má bývalá spolužačka z japonské univerzity.
Čtěte také
Tím ale legrace s označeným prstem nekončí. Volební den připadl totiž na valentýnské oslavy, čehož využila jak indonéská státní správa, tak obchody – a domluvily se na unikátní spolupráci, která měla za úkol zvednout volební účast napříč celým souostrovím.
„Na oslavu demokracie – pokud tomu tak můžeme říkat – uspořádaly restaurace i velké fastfoodové řetězce speciální nabídku. Stačilo ukázat svůj prst jako důkaz, že jsem byla u voleb, a mohla jsem dostat slevu nebo extra porci navíc. Jen inkoust na prstu má výdrž, špatně se smývá,“ poznamenala Anis a ukázala mi svůj malíček, který měl na sobě ještě nafialovělé stopy po „volební barvě“.
Fungovalo to. Alespoň na všechny mladé, s nimiž se dávám v Indonésii do řeči. Nejen malé stánky s jídlem, ale také kavárny Starbucks či luxusní restaurace se pokusily svézt na volební vlně a nabídnout zákazníkům něco navíc jako poděkování, že dorazili do volební místnosti.
„Někde dávali až 20 procent slevu na oblečení, jinde zákusek ke kávě zdarma. To není málo, nemáme vysoké mzdy, proto to osobně nevnímám jako něco populistického. Ostatně na mém rozhodnutí, komu dát hlas, to nic nemění, a věřím, že volební účast přinejmenším ve velkých městech díky tomu rostla,“ potvrdil ze své zkušenosti 23letý student mezinárodních vztahů, který se mi představil jako Kadek.
Konec? Ne tak docela
Třebaže volební den trval pouhých šest hodin a Subianto podle předběžných výsledků zvítězil s nadpoloviční většinou hlasů, oficiálně ještě neskončily. Hlasy se stále sčítají a může se to protáhnout o celé týdny, předběžně se počítá s 20. březnem. Tak masivní byly indonéské volby.
Příčina opět leží v logistice. Než dorazí opravdu všechny hlasy do sčítacích center, může to trvat celé dny. Přeprava volebních lístků z obzvláště odlehlých ostrovů je sama o sobě jedna velká operace, do níž se kromě lodí zapojí vše, co je zrovna po ruce. Motokáry, koně, oslíci či krávy.
„Někdy je prostě jednodušší nechat zvíře, aby odneslo lístky na pláž, než se do vesnice uprostřed džungle snažit dojet skútrem. Jsou tam terénní nerovnosti, pro nezkušeného člověka to může být velice nebezpečné,“ přiblížila mi logistické peklo Putri, 25letá kamarádka Kadeka a někdejší dobrovolnice ve volbách roku 2019.
Indonésie je sice mladou, ale také třetí největší demokracií na světě co do počtu oprávněných voličů. Zda Subianto coby nová hlava státu dostojí svým slibům, ukážou následující roky, kdy největším tématem bude nejspíše přesun hlavního města z Jakarty do nově vznikající metropole na ostrově Borneo. „Ať volby dopadly jakkoliv, jsem ráda, že můžeme svobodně volit. Není to pravidlem, alespoň ne v naší historii,“ uzavřela Putri.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Delegace ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti) uvízla v Indii. Poslechněte si slova reportéra Tomáše Kačmára ke vzniklé situaci.
Viet Tran pracoval pět let jako redaktor na webu Echo24.cz. Několik let řídil magazínové sekce herních projektů SkillZone.cz a Battleforce.cz, poté spoluzaložil občasník Cooldown.cz. Média vystudoval na Univerzitě Karlově, diplomovou práci zpracovával v Japonsku, kterému se profesně věnuje do současnosti.
