Vymýtit se nám podařily pouze pravé neštovice, zbylé nemoci se nám cyklicky vrací. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to uvedla klinická mikrobioložka Aneta Medonosová z laboratoře SYNLAB. Řada lidí podle ní měla dojem, že i černý kašel patří do minulosti, ale tak to není. Expertka připomněla, že zejména starší generace má stále pocit, že její zdravotní stav má řešit lékař. „Mladé už vytrénujeme, že je odpovědnost na nich,“ věří. Přiblížila, jak lidem může v tomto směru pomoci například měření hladiny protilátek, jak funguje očkování i to, jaký význam má kolektivní imunita.
Od začátku letošního roku mohli Češi sledovat strmý nárůst počtu případů pertuse, tedy černého kašle. Slova odborníků, kteří hovořili o epidemii, mnohé vyděsila. Přeci jen tuto nemoc mnozí považovali za zapomenutou. Dala se taková vlna očekávat?
U pertuse se uvádějí epidemické roky v rozestupu mezi třemi až pěti lety. Cyklicky se vrací.
ČTĚTE TAKÉ: Obavy z černého kašle rostou. Když mi ho dítě přinese domů, je po mně, říká paní Jaroslava
Často se hovoří i o pojmu kolektivní imunita. Můžete tento pojem trochu přiblížit?
Kolektivní imunitu zajistíme ve chvíli, kdy budeme mít dostatečně proočkovanou populaci. Například dvě dávky vakcíny proti spalničkám bude mít 95 procent populace a více, v té chvíli můžeme říci, že zde máme přítomnou kolektivní imunitu, která by měla společnost udržet ve stavu, kdy se nám nebude infekce významně šířit. Problémem ale je, že spousta lidí není dostatečně chráněných. Je to kombinace faktorů, kdy klesá základní proočkovanost u dětí a narůstá počet lidí, kteří byli očkováni relativně dávno, s patogenem se dlouho nesetkali a došlo u nich k vyvanutí imunity.
RNDr. Aneta Medonosová vystudovala katedru mikrobiologie a virologie na Přírodovědecké fakultě UK v Bratislavě, následně absolvovala doktorandské studium na Slovenské akademii věd a univerzitě KVL v Kodani. Na jaře 2005 získala mikrobiologickou atestaci. Svou praxi zahájila na klinické mikrobiologii ve FN Motol a v roce 2012 nastoupila do laboratoří SYNLAB. Nejdříve pracovala na pozici odborného garanta infekční sérologie, následně od roku 2021 zastává pozici odborného garanta molekulární biologie. Jako atestovaný mikrobiolog se podílí také na práci oddělení bakteriologie. Od roku 2018 je vedoucí laboratoře v Ledči nad Sázavou.
Předpokládám, že tito lidé jsou poté více náchylní k nákaze?
Přesně tak. Od poslední epidemické vlny nám do populace vstoupí spousta naivních lidí, kteří si neměli na základě čeho imunitu vytvořit. Nebyli očkovaní, s patogenem se nesetkali, tím pádem snadno onemocní. A čím více takových lidí v populaci máme, tím snadněji se nemoc šíří. Na druhé straně máme po epidemické vlně řadu lidí, kteří infekci prodělali, přeočkovali se, nebo se infikovali, ale v zásadě neonemocněli – tudíž jim hladina protilátek opět nastoupala. Díky tomu pak po takové vlně máme v populaci minimum lidí, kteří by neměli dostatek protilátek, a na nějaké období, třeba tři roky, zde máme prostředí, v němž se patogenu daří velice špatně, možnosti pro jeho šíření jsou významně omezené. A to je kolektivní imunita. Až poklesne, tak může přijít další epidemická vlna.
Dalo by se tedy říci, že nám epidemie nemocí, které se cyklicky vrací, pomáhají si uvědomit, že je vhodné se například přeočkovat a více dbát o své zdraví?
Z tohoto pohledu si lidé uvědomí, že tady nemoc s námi stále je. Řada lidí měla pocit, že černý kašel patří někam do minulosti, je vyřešený a už se nás netýká – a ono to tak úplně není. Takže ano, svým způsobem se do povědomí lidí dostane, že tady podobné nemoci stále máme. Zdravotnický systém byl schopen celosvětově vyřešit pravé neštovice. To je jediná nemoc, kterou se nám skutečně podařilo eradikovat. Světová zdravotnická organizace (WHO) se snaží, abychom zde už neměli i další nemoci – aby již necirkulovaly a nemuseli jsme se ani očkovat. Jsou zde snahy vyřešit situaci i na kolektivní úrovni.
Zejména starší část populace je zvyklá, že její zdraví za ni řeší někdo jiný, zejména praktičtí lékaři.
Tím myslíte edukovat společnost, aby byla zodpovědnější?
Je dobré lidem připomenout, že by se měli nechat zkontrolovat a chovat se odpovědně nejen k sobě – když jsem například zdravý a netrápí mě žádné komorbidity – ale i k ostatním. Stačí si to promítnout na vlastní rodině: Mám tady malé dítě, které je extrémně zranitelné vůči černému kašli? Nebo seniory, kteří mají imunitní systém svým způsobem vyčerpaný? Měl bych si uvědomit, že jim některé infekční nemoci mohou i fatálně uškodit. Lidé se nad tím zamýšlejí mnohdy až ve chvíli, kdy vedle sebe mají například onkologického pacienta, je ale dobré nad tím přemýšlet kontinuálně a přebírat zodpovědnost.
Mluvíte o zodpovědnosti. Myslíte si, že ji lidé v případě zdraví přenáší na někoho jiného než na sebe?
Řekla bych, že zejména starší část populace je zvyklá, že její zdraví za ni řeší někdo jiný, zejména praktičtí lékaři. Ne všichni lidé jsou zvyklí se o prevenci a možnosti například očkování a ochrany zajímat. Myslím si ale, že mladé k tomu už vytrénujeme – že odpovědnost je na nich a musí se zajímat, ptát se. Za stav jejich chrupu neodpovídá dentista a stejně tak za jejich zdraví nebo za to, zda jsou očkovaní, neodpovídá praktik. Je to ale samozřejmě i na lékařích, aby možnosti připomínali, ptali se, zda pacient nezvažuje přeočkování, nabídnout mu to.
Protilátky ve vakcíně nenajdeme
Řešíme prevenci a očkování, a tak se nabízí otázka, jak je to vlastně s imunitou. Jak funguje její posílení vakcínou?
Na tento svět nepřicházíme bez toho, abychom se nebyli schopni nějak bránit. Máme v dispozici složky vrozené imunity a pak mateřské protilátky, které se přenáší z matky na plod přes placentu. Životnost mateřských protilátek je ale velice omezená. Jinak jsou protilátky součástí získané imunity a musíme si je postupně začít tvořit. Protilátky ale nejsou přítomné ani ve vakcíně. Ta nám pomáhá v imunitním systému navodit odpověď, kterou se vytvářejí. Dnes se přikláníme k použití vakcín, které obsahují strukturu určité bakterie nebo viru – a proti ní navodíme protilátkovou odpověď. Jsou bezpečnější než celobunečné vakcíny, je po nich hlášen menší počet nežádoucích účinků. Imunitní systém se podílí na tom, aby reakce po vpichu vakcíny byla „ukočírovaná“ a vedla k tomu, že se vytvoří protilátky a paměťové buňky, které ve chvíli, kdy se v reálu potkáme s daným patogenem, budou schopny rychle zareagovat.
A dá se říci, kdy jsou protilátky v těle nejsilnější?
To je složité. Postinfekční protilátky – tedy ty, které se vytvoří po prodělání nemoci – zpravidla přežívají delší dobu a vytvoří vyšší hladiny než je to u protilátek postvakcinačních. Odpověď imunitního systému je v průběhu infekce mnohem komplexnější, protože jsme osobně potkali všechny struktury dané bakterie nebo viru. Po očkování máme v těle jen vybrané struktury patogenu. U pertuse je situace zase specifická. Člověk, i když černý kašel prodělá, není doživotně chráněn. Některé studie tvrdí, že může onemocnět až čtyřikrát za život. Publikuje se, že protilátky v těle mohou vydržet čtyři až dvacet let, což je obrovský rozptyl. Můžeme to ale vzít skrze dolní hranici: čtyři roky to neřešit a předpokládat, že s největší pravděpodobností neonemocníme a pak se uvidí, zda bude vhodné se přeočkovat.
Rozumím tomu tak, že vakcína, která by nás chránila do konce života, neexistuje. Vždy po určité době dojde k jistému vyvanutí imunity a oslabení protilátek?
V podstatě ano. Kdy je vhodné se přeočkovat, se popisuje v příbalovém letáku. Vedou nás samotní výrobci vakcíny, kteří znají určité načasování, kdy je vhodné podat booster dávku nebo další očkování. To nás vede – když například uvedou, že doporučují přeočkování po deseti letech. Zároveň se ale doporučení vyvíjí.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Turisté se už do Česka bojí jezdit, řekl Prymula. Česko je na vrcholu řetězce v černém kašli
Takže je možné, že si jako mladistvý budu pamatovat, že se mám proti nějaké nemoci přeočkovat po 15 letech, ale tento termín se posune na kratší, či delší dobu?
Spíš dobu delší než kratší. Například léta se zde dodržovalo, že proti tetanu je potřeba se přeočkovat po deseti letech. Nyní se už většina odborníků přiklání k tomu, že je dostatečný interval patnáct let.
Zdá se mi, že jen velmi malá část populace si tato rozmezí v přeočkování sama hlídá, navíc hádám, že u každého je odezva protilátek v časovém horizontu různá. Může zde pomoci měření hladiny protilátek?
Přesně tak. Jsou nemoci, u nichž přesně známe hladinu protilátek, která je protektivní nebo dostačující – to je například tetanus nebo spalničky. U spalniček víme, že když naměříme negativní nebo hraniční hodnotu IgG protilátek, tak je to indikace pro přeočkování. Na druhou stranu jsou nemoci, u nichž není otázka, zda IgG protilátky po nějaké době od očkování naměříme nebo ne. Po prodělaném očkování u nich víme, že existuje buněčná imunita, která by měla být schopná zareagovat ve chvíli, kdy se s nemocí dostane do kontaktu. Jde například o žloutenku typu B.
Jde jednotně říci, jaká je ideální hodnota protilátek pro všechny nemoci, u nichž je možné hladinu v krvi změřit?
Nejde. Máme nemoci, u nichž nám WHO vysloveně říká korelát protektivity – když ho překročíte, máte dostatečnou hladinu protilátek. Například u tetanu nebo difterie můžeme vyloženě říci, že je hladina protilátek v pořádku a že se máte nechat zkontrolovat třeba za tři nebo pět let. A pak jsou nemoci, u nichž WHO korelát nestanovilo. Třeba černý kašel – když zde změříme protilátky, budou s největší pravděpodobností v negativních hodnotách, ale i kdyby byly pozitivní, tak nejsme schopni říci, jestli je to dostačující. Nemáme se čeho chytnout. Tam je skutečně potřeba znát svoji anamnézu: Prodělal jsem tuto nemoc? Kdy to bylo? Byl jsem očkovaný, případně jakou vakcínou? Jsou ale i nemoci (například příušnice), u nichž sice také není stanoven korelát protektivity, ale z výsledku hladiny protilátek lze odhadovat určitou pravděpodobnost, jestli je člověk ve vyšším riziku, že by mohl onemocnět, nebo naopak.
Jak vlastně měření hladiny protilátek probíhá?
Potřebujeme odběr takzvané srážlivé krve do určitého typu zkumavky, kdy jsme schopni odseparovat sérum z krve. A právě v krevním séru protilátky hledáme. Na měření hladiny protilátek vás může poslat lékař, nebo si jako samoplátce dojdete k nám na odběrové pracoviště. Nejde ale obecně říci: chci si nechat změřit protilátky. Vždy je nutné uvést konkrétní nemoc, u které chci protilátky prověřit.
Když si jako samoplátce nechám v rámci prevence změřit hladinu protilátek a vyjdou mi například záporné hodnoty u spalniček, předpokládám, že je vhodné se objednat k praktickému lékaři a přeočkování s ním zkonzultovat?
Přesně tak. Nejde si dojít do lékárny a koupit si vakcínu. U svého praktického lékaře se domluvíte na vhodnosti dalšího postupu. Výsledek navíc není nutné vždy řešit hned. Například u klíšťové encefalitidy máme jasnou sezonalitu onemocnění. Je tedy možné se rozhodnout, že není nutné očkování absolvovat ihned, protože je například listopad a do března s velkou pravděpodobností klíště nepotkám. Místo toho mohu řešit třeba proočkování proti respiračním patogenům, protože začíná respirační sezóna. Lékař člověka nasměruje.
ČTĚTE TAKÉ: Počasí přeje klíšťatům. Experti radí, na jaké příznaky se po jejich kousnutí zaměřit
Jak je to ale u nemocí, které nemají jasnou sezonalitu?
To je například černý kašel. Když máme rok jako je ten letošní, který můžeme považovat za epidemický, protože máme významně zvýšený nárůst případů, tak se pertuse protáhne i přes letní období až do podzimu. Neplatí zde, že teplé počasí šíření pertuse pozastaví tak, jak jsme zvyklí vidět například u chřipky. Když tedy vím, že jsem od dětství nebyl přeočkován, je vhodné to i v tomto období řešit.
