Je to rok, co prakticky všechny tuzemské školy přešly do režimu výuky na dálku. Zeptali jsme se proto tří učitelů ze tří různých stupňů vzdělávacího systému, jak učení přes internet vnímají a hodnotí. Zda je on-line forma schopna nahradit tu prezenční, zda si u svých svěřenců všímají nějakých negativních dopadů nebo zda souhlasí, aby se letošní školní rok anuloval a žáci si ho zopakovali, až se život navrátí do normálu.
Za uplynulý rok bylo napsáno mnoho stránek o tom, jak zavřené školy ovlivňují život žáků a studentů na různých stupních tuzemských škol. Internet a sociální sítě se hemží názory odborníků, hlas pedagogů však tolik slyšet není. Redakce CNN Prima NEWS se jich proto zeptala. Ambicí není podávat reprezentativní zprávu o tom, jak české školství v době koronavirové pandemie (ne)funguje, nýbrž nabídnout tři různé pohledy tří učitelů ze tří různých stupňů vzdělávacího systému.
Naši cestu do hlubin pedagogovy duše začneme na Základní škole Metelkovo náměstí v Teplicích. Karolína Honová je třídní učitelkou 8.B, na starosti má tedy žáky, kteří si budou příští rok vybírat střední školu. Na „Metelkárně“ učí angličtinu a výchovu k občanství, občas zaskočí i jako tělocvikářka. Podle ní byly nejnáročnější první týdny, kdy zavření škol přišlo nečekaně.
„Na druhém stupni jsme první dva měsíce měli jen asynchronní výuku, tedy zasílání úkolů žákům a jejich zpětnou kontrolu. Teprve pak jsme se s vedením dohodli na jednotné platformě pro on-line výuku,“ řekla Karolína Honová CNN Prima NEWS. Technické zvládnutí výuky pro ni nebyl problém. „Vím ale, že pro spoustu učitelů bylo složitější odbourat ostych a jít před děti skrz mikrofon a kameru,“ dodala.
Vytrácí se chuť poznávat
Využívání počítače ale nebylo pro učitele na ZŠ Metelkovo novinkou, protože notebook je nedílnou součástí také běžné prezenční výuky. Škola navíc pedagogy do podzimu vybavila další technikou jako grafické tablety, sluchátka nebo přídavné kamery. Na výuku jazyků pak používají některé on-line platformy jako Kahoot, Quizlet a podobně. „Máme předplacené prémiové verze,“ řekla dále Honová.
Učit prý mají doporučeno z domova, ale při dodržení hygienických opatření mohou „vysílat“ i přímo z učeben školy. „Kombinuji to, tři až čtyři dny ze školy, jeden až dva dny z domova. Škola nám k tomu pořídila i datové balíčky,“ uvedla Karolína Honová.
Ona sama ve způsobu výuky on-line problém nevidí, avšak netroufá si odhadnout, zda je tato forma obecně srovnatelná s tím, když žáci chodí do školy. „Záleží na předmětu, vyučujícím a v neposlední řadě na samotném žákovi a jeho rodině. Myslím, že většina žáků i rodičů ocenila postupné zavedení on-line výuky. Je to rozhodně lepší než nic. Postupem času ale pozorujeme u zejména starších žáků narůstající pasivitu, schovávání se za vypnutou kameru, ztrátu pozornosti a třeba i hraní her při výuce. Vytrácí se také kreativita a chuť opravdově poznávat,“ uvedla Honová největší úskalí učení přes internet. Ročník by ale neanulovala a nenutila ho žáky opakovat. „Nemyslím, že je to nutné ani správné,“ uzavřela.
Puberťák netouží po řešení rovnic
Zdeňka Musilová (jde o manželku autora tohoto textu) je učitelkou matematiky na Střední škole stavební a strojní v Teplicích. Jejím svěřencům je zpravidla něco přes patnáct let, což se podle Musilové samozřejmě projevuje na jejich přístupu ke studiu. „Já je tak beru, že s nimi cloumá puberta, sama jsem nebyla o nic lepší. Je mi jasné, že největší touhou patnáctiletého člověka není řešení kvadratických rovnic,“ řekla CNN Prima NEWS.
Podle ní je důležité navázat se studenty rovnocenný vztah. „Na on-line hodiny s nimi se těším a snad se těší i oni. Usuzuji tak z jejich aktivity, která mě vzhledem k okolnostem překvapila,“ popisuje Musilová. Občas ale podle jejích slov při on-line výuce dojde ke kuriozním situacím. „To když se z reproduktoru ozve ‚bacha, za tebou‘, vy se otočíte a až pak vám dojde, že student hraje s někým po internetu nějakou střílečku a nevypnul si mikrofon,“ uvedla Musilová. Jindy jednoho ze studentů „načapala“, jak se k hodině připojil z postele a polonahý. „No, řekla jsem mu: ‚Filipe, buď se oblečte, nebo si vypněte tu kameru,‘ a pokračovala jsem. Co taky jiného můžete dělat?“ krčí s úsměvem rameny Zdeňka Musilová.
Ani ona nepatří k zastáncům opakování letošního školního roku. „Když tento názor slyším, vypadá to, jako by nám učitelům někdo chtěl vzkázat, že se celý rok válíme na kanapi a nic neděláme. To ale není pravda. Děláme všechno možné, abychom studentům prezenční výuku nahradili,“ vysvětluje Musilová. Přiznává ale, že nejde a ani nemůže jít o stoprocentní ekvivalent. „Když výuka probíhá ve škole, víte, že rodiče své děti vzbudí a do té školy je pošlou. Při učení přes internet je tlak rodičů logicky menší, protože sami musí chodit do práce a nemají nad svými ratolestmi úplný dohled. Vidím to na účasti na on-line hodinách, která je nižší než při výuce ve třídě,“ uzavřela Musilová.
Prváci to mají těžší
Přechod do on-line režimu se nevyhnul ani školám vysokým. Veronika Hedija je členkou katedry ekonomických studií Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, kde učí základní kursy mikroekonomie a makroekonomie. „Na začátku loňské první vlny jsme nevěděli, že se karanténa protáhne až do konce výuky v jarním semestru. Nejprve jsme studentům posílali úkoly i řešené příklady, komunikovali přes maily. Výhodou vysokoškoláků je, že jsou více zvyklí pracovat samostatně, navíc pro ně máme nachystané e-learningové opory,“ uvedla pro CNN Prima NEWS.
Záhy však bylo jasné, že na nějakou formu přímé on-line výuky bude nutné přejít. „U nás to byl zpočátku takový spontánní proces. Brzy jsme se však naučili pracovat s různými platformami jako Zoom, Skype nebo MS Teams a začali jsme učit přes internet,“ dodala Veronika Hedija. Pak se ale objevil další drobný zádrhel. Zatímco střední školy řešily průběh maturit, na vysokých bylo nutné upravit konání státních závěrečných zkoušek. Státnice probíhají zpravidla až v červnu, kdy už došlo k rozvolnění několika protiepidemických opatření. „Státní zkoušky se konaly v rouškách a s rozestupy,“ řekla Hedija s tím, že bylo nutné oželet promoční ceremoniál.
Jenže tím problémy nejen vysokých škol neskončily. Ještě než začal nový akademický rok, objevily se předpovědi, které věštily nástup druhé vlny poté, co se v září do lavic vrátí žáci základních a středních škol. Vysoké školy nevěděly, zda mají zahájit prezenčně, nebo rovnou v on-line režimu. „Velmi těžké to musí být pro studenty prvních ročníků, kteří přichází do nového prostředí, kde nikoho neznají a jejich spolužáci jsou často jedinou oporou při řešení každodenních studijních záležitostí,“ dodala Veronika Hedija. Po několika týdnech prezenční výuky se nakonec i vysoké školy přepnuly zpět na internet. „Musím říci, že účast na přednáškách i seminářích je poměrně vysoká a studenti i o něco lépe komunikují než dříve. Může to být ale tím, že on-line kontakt se školou je často jediný kontakt s jiným prostředím, než ve kterém se už skoro rok nacházejí,“ uzavřela Hedija.
