Ve věku 95 let zemřela italská herečka Gina Lollobrigida, informovala o tom agentura ANSA. Podle italského tisku byla v poslední době hospitalizovaná v nemocnici v Římě. Lollobrigida patřila k nejznámějším tvářím italské poválečné kinematografie a k sexsymbolům 50. a 60. let 20. století. K jejím nejslavnějším filmům patří Krásky noci, Fanfán Tulipán, Zvoník u Matky Boží, Chléb, láska a žárlivost či Italské prázdniny. Vedle filmu se věnovala také fotografii, charitě či modelingu.
Luigina Lollobrigida se narodila v malém italském městečku Subiaco, dětství strávila běháním po horách. Když se rodina přestěhovala do Říma, začala obcházet soutěže krásy, mimo jiné vyhrála Miss Řím a ve dvaceti byla třetí na Miss Itálie. A tak se z ní stala modelka a později herečka. Původně přitom studovala malířství a sochařství.
Prvním snímkem, který ji proslavil, byl Pozor! Banditi! u roku 1951. A další role v hitech Krásky noci a Fanfán Tulipán jí zajistily renomé hvězdy evropského formátu. Ve druhém z nich si zahrála po boku Gérarda Philipa a našla svou filmovou tvář nezkrotné živelné krásky s duší dítěte.
Následovaly veleúspěšné snímky Chléb, láska a fantazie (1953), Chléb, láska a žárlivost, Římanka (oba 1954) a postava cikánky ve filmu Zvoník u matky boží (1956) s Anthonym Quinnem.
Dokladem úspěšné spolupráce božské „Lollo“ s jinými kinematografiemi jsou například americký snímek Italské prázdniny z roku 1961, britské drama Bezcharakterní žena (1964) či britská komedie Hotel Paradiso (1966).
Za roli zralé ženy od rány ve snímku Dobrý den, paní Cambellová (1968) byla dokonce nominována na Zlatý Glóbus. Přestavuje tu krásnou Italku Carlu, která od druhé světové války žila zároveň se třemi americkými vojáky. Žádný z nich ovšem nevěděl o existenci druhých dvou.
Byla úspěšnou sochařkou a fotografkou
Od konce šedesátých let se Gina objevovala ve filmech jen sporadicky a vrátila se k výtvarnému umění. Také úspěšně fotografovala, vytvořila kolekci fotek Paula Newmana, Salvadora Dalího či fotbalového týmu německé reprezentace.
Jednu z jejích soch mohli obdivovat návštěvníci EXPO ve španělské Seville: „Když tvořím, mám pocit, že hořím, cítím se pořád mladá a svěží. Možná proto v poslední době příliš nefilmuji,“ komentovala to.
Také vydala knihu svých fotoreportáží Italia Mia (1973), pro italský časopis Gente získala v roce 1974 exkluzivní rozhovor s kubánským vůdcem Fidelem Castrem, natočila i dokument o Indiře Gándíhové. Dokonce i kandidovala do Evropského parlamentu, ale neúspěšně.
V roce 1995 přijela Lollobrigida jako oficiální host na Filmový festival v Karlových Varech, kde předala Křišťálový glóbus Janu Svěrákovi za jeho vítězný film Jízda.
V roce 2018 získala získala za své úspěchy na plátnech hvězdu na chodníku slávy v Hollywoodu. Jejího slavnostního odhalení se sama zúčastnila.
Ještě loni kandidovala do parlamentu
Dlouhodobě se také věnovala obchodu s módními doplňky a kosmetikou. V roce 2013 dala do dražby své šperky a výtěžek okolo pěti milionů dolarů věnovala na výzkum kmenových buněk.
Lollobrigida bylo loni v září hospitalizována, protože si při pádu doma zlomila nohu. Kromě zdravotních problémů musela herečka v posledních letech svého života řešit i právní spory. Její syn Andrea Milko Skofic žádal italské soudy, aby stanovily matce opatrovníka, což Lollobrigida soustavně odmítala. Podle syna nebyla herečka schopna spravovat svůj majetek. Kasační soud mu nakonec loni v říjnu vyhověl.
V loňském roce také neúspěšně kandidovala v italských parlamentních volbách za skupinu menších levicových organizací.
